TIROS-1 byla první úspěšně provozovaná meteorologická družice a první družice z programu TIROS (Television Infrared Observation Satellite). Družice byla vynesena raketou Thor Able 1. dubna 1960 z mysu Canaveral na Floridě.
Účastníci programu: NASA, US ARMY Signal Research and Development Lab, RCA, US Weather Bureau, US Naval Photographic Interpretation Center.
Byla sestrojena k otestování nových experimentálních technik založených na záznamu pozorovaných oblačných struktur z oběžné dráhy.
Na oběžnou dráhu Země se dostala pomocí rakety Thor Able z kosmodromu na Floridě 1. dubna 1960. V katalogu COSPAR dostala označení 1960-002B.[1] Létala ve výšce 693 – 750 km s oběžnou periodou 99 minut.[2]
Přestože družice pracovala pouze 78 dní, byla považována za velice úspěšnou, neboť dokázala užitečnost družic pro práci meteorologů. Během mise bylo nasnímáno tisíce obrázků oblačných textur atmosféry Země a byl zachycen jejich charakteristický chod. Je pravděpodobné, že létá na oběžné dráze stále, protože její životnost byla vypočítána na 60 let (viz kosmické smetí).[3]
Družice nesla dvě televizní kamery spolu se dvěma záznamovými magnetickými páskami, na kterých se snímaná data uchovávala v době, kdy družice byla z dosahu přenosových pozemních stanic. Jedna kamera byla s vysokým rozlišením.
Energii zajišťovaly baterie dobíjené 9 200 solárními bateriemi.
Družice měla 106 centimetrů v průměru a 48 centimetrů na výšku, vážila 120 kilogramů. Byla tvořena hliníkovou slitinou a nerezovou ocelí. Měla tři páry raket na tuhé palivo sloužících k otáčení.
K vysílání a přenosu sloužily antény připevněné na bázi a na horním okraji družice.
Družice byla stabilizována proti rotaci a nebyla vázána při svém oběhu k povrchu Země, tudíž televizní kamery mohly povrch Země snímat pouze v době, kdy k němu byly natočeny.