Tajšet
| Tajšet Тайшет | |
|---|---|
 Nádražní budova | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 55°56′ s. š., 98°1′ v. d. |
| Nadmořská výška | 320 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+8[1] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Sibiřský |
| Oblast | Irkutská |
 Irkutská oblast na mapě Ruska | |
  Tajšet Město na mapě Irkutské oblasti | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 75,7 km² |
| Počet obyvatel | 34 491 (2021)[2] |
| Hustota zalidnění | 455,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1897 |
| Oficiální web | gorodtaishet |
| Telefonní předvolba | (+7) 39563 |
| PSČ | 66500x |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tajšet (rusky Тайшет) je město na Sibiři, v Irkutské oblasti Ruské federace. Je významným železničním uzlem, protože se zde připojuje Bajkalsko-amurská magistrála na Transsibiřskou magistrálu. Při sčítání lidu v roce 2010 žilo v Tajšetu zhruba pětatřicet tisíc obyvatel.
V Tajšetu začíná ropovod Východní Sibiř – Tichý oceán, který vede přes Skovorodino jednak do tichooceánského přístavu Kozmino, jednak do Ta-čchingu v Čínské lidové republice.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Město bylo založeno v roce 1897 jako zásobovací místo a stanice na Transsibiřské magistrále. V roce 1938 mu byl udělen status města.
Během 30.–50. let 20. století byl Tajšet centrem správy pracovních táborů gulagu Ozerlag a Angarlag. Výstavba prvního úseku Bajkalsko-amurské magistrály začala v roce 1937 a byla řízena odtud. Podle některých zpráv přeživších leží mezi Tajšetem a Bratskem „pod každým železničním pražcem mrtvý muž“. Spolu s japonskými vězni z Kwantungské armády tvořili němečtí váleční zajatci velkou část kontingentu nucených prací, obvykle pod 25letým trestem, jako například Dietrich von Saucken. Přeživší němečtí váleční zajatci byli repatriováni na podzim 1955, po návštěvě západoněmeckého kancléře Konrada Adenauera v Moskvě.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Počet obyvatel |
|---|---|
| 1939 | 21 087 |
| 1959 | 33 499 |
| 1970 | 34 232 |
| 1979 | 38 249 |
| 1989 | 42 391 |
| 2002 | 38 535 |
| 2010 | 35 485 |
zdroj: sčítání lidu
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Bohumil Borecký (1891–1954), československý legionář, důstojník československé armády, odbojář z období druhé světové války, generálmajor in memoriam, umřel zde[3]
- Petr Zlenko (1891–1954), ukrajinsko–český bibliograf, knihovník a publicista, umřel zde[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tayshet na anglické Wikipedii.
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Итоги Всероссийской переписи населения 2020 года (по состоянию на 1 октября 2021 года). Dostupné online.
- ↑ Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 33.
- ↑ Zlenko, Petro (Andrijovyč, 1891–1954) – materiály z osobní a rodinné pozůstalosti | Speciální sbírky Slovanské knihovny. sbirkysk.nkp.cz [online]. [cit. 2024-05-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tajšet na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Tajšet na portálu Moj gorod (rusky)
- Oficiální stránky Tajšetského rajónu (rusky)
