Tajšet

Tajšet
Тайшет
Nádražní budova
Nádražní budova
Tajšet – znak
znak
Tajšet – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška320 m n. m.
Časové pásmoUTC+8[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSibiřský
OblastIrkutská
Tajšet na mapě
Irkutská oblast na mapě Ruska
Tajšet
Tajšet
Město na mapě Irkutské oblasti
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha75,7 km²
Počet obyvatel34 491 (2021)[2]
Hustota zalidnění455,5 obyv./km²
Správa
Vznik1897
Oficiální webgorodtaishet.ru
Telefonní předvolba(+7) 39563
PSČ66500x
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tajšet (rusky Тайшет) je město na Sibiři, v Irkutské oblasti Ruské federace. Je významným železničním uzlem, protože se zde připojuje Bajkalsko-amurská magistrála na Transsibiřskou magistrálu. Při sčítání lidu v roce 2010 žilo v Tajšetu zhruba pětatřicet tisíc obyvatel.

V Tajšetu začíná ropovod Východní Sibiř – Tichý oceán, který vede přes Skovorodino jednak do tichooceánského přístavu Kozmino, jednak do Ta-čchingu v Čínské lidové republice.

Město bylo založeno v roce 1897 jako zásobovací místo a stanice na Transsibiřské magistrále. V roce 1938 mu byl udělen status města.

Během 30.–50. let 20. století byl Tajšet centrem správy pracovních táborů gulagu Ozerlag a Angarlag. Výstavba prvního úseku Bajkalsko-amurské magistrály začala v roce 1937 a byla řízena odtud. Podle některých zpráv přeživších leží mezi Tajšetem a Bratskem „pod každým železničním pražcem mrtvý muž“. Spolu s japonskými vězni z Kwantungské armády tvořili němečtí váleční zajatci velkou část kontingentu nucených prací, obvykle pod 25letým trestem, jako například Dietrich von Saucken. Přeživší němečtí váleční zajatci byli repatriováni na podzim 1955, po návštěvě západoněmeckého kancléře Konrada Adenauera v Moskvě.

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]
Rok Počet obyvatel
1939 21 087
1959 33 499
1970 34 232
1979 38 249
1989 42 391
2002 38 535
2010 35 485

zdroj: sčítání lidu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tayshet na anglické Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Итоги Всероссийской переписи населения 2020 года (по состоянию на 1 октября 2021 года). Dostupné online.
  3. Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 33. 
  4. Zlenko, Petro (Andrijovyč, 1891–1954) – materiály z osobní a rodinné pozůstalosti | Speciální sbírky Slovanské knihovny. sbirkysk.nkp.cz [online]. [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]