Taktilní znakový jazyk je dotyková varianta znakového jazyka pro hluchoslepé. Je založen na kontaktu jedné nebo obou rukou, kdy hluchoslepý člověk odhmatává tvary rukou, pohyby rukou, místa artikulace rukou u druhé osoby[1]. Tento způsob komunikace je vhodný zejména pro ty hluchoslepé, kteří byli zvyklí používat znakový jazyk, dokud viděli a poté se zhoršujícím se zrakem přešli na tuto taktilní formu komunikace. Tyto osoby znají tedy dané znaky a je pro ně srozumitelné odhmatávání rukou[1][2]. Na taktilní znakový jazyk se většinou nahlíží jako na jazyk přirozený, protože vychází z národní podoby znakového jazyka, ale některé přístupy mohou na taktilní znakový jazyk pohlížet jako na jazyk uměle vytvořený[2]. Stejně jako národní znakový jazyk, ze kterého taktilní znakový jazyk vychází, není taktilní znakový jazyk mezinárodní.
Osoby s hluchoslepotou jsou schopné odhmatávat manuální prostředky (tvary rukou, pohyby rukou, místa artikulace)[3], ale nemohou současně s nimi odhmatávat nemanuální prostředky (mimiku, pozice a pohyby hlavy a horní části trupu)[3]. Ty jsou dle výzkumů nahrazovány např. rychlostí dotyku, různými pohyby, napětím svalů, opakováním pohybu apod.[2].
V zákonu č. 155/1998 Sb. najdeme taktilní znakový jazyk pod §4 (3): „Český znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu.“ [4]
Existuje též podobný komunikační systém užívaný osobami s hluchoslepotou, který se nazývá znakování ruku v ruce. Je též založen na kontaktu rukou dvou komunikujících osob a též vychází z národního znakového jazyka. Rozdíl je v tom, že mluvčí přímo tvoří jednotlivé znaky s rukama příjemce (dává je do různých tvarů, tvoří s nimi různé pohyby na různých místech artikulace)[5].