Tār | |
---|---|
Klasifikace | |
Tónový rozsah | |
Příbuzné nástroje | |
Tār (z perštiny: تار, tār, doslova „struna“) je tradiční perský drnkací strunný nástroj (chordofon). Jedná se o typ loutny s dlouhým krkem, který se vyvinul v 18.–19. století v oblasti perského Šírázu postupným vývojem ze starých tradičních perských strunných nástrojů, jako je tanbur a rabāb,[1][2] odkud se rozšířil přes celou perskou říši i do okolních států. Dnes je tento nástroj rozšířen nejen na Blízkém a Středním východě, ale také v oblastech Jižního Kavkazu a Centrální Asie[2][3] a je jedním z nejdůležitějších hudebních nástrojů v perské a ázerbájdžánské tradiční hudbě (především radifu a mugamu).
Podle Sachsovy–Hornbostelovy klasifikace hudebních nástrojů zařazujeme tary mezi chordofony (strunozvučné nástroje, u nichž zvuk vzniká kmitáním struny).
V perském prostředí se díky vysokému počtu strunných nástrojů od skupiny louten často odděluje samostatná skupina tarů, do které patří i nám nejznámější tar, kytara.[4] Běžnou praxí v persky mluvících oblastech je rozlišování podle jejich původního počtu používaných strun. Starší a úplnější jméno tāru je čahārtār nebo čārtār (persky: چارتار nebo چهارتار), což v překladu znamená „čtyři struny“, (čahār se často zkracuje na čār). Kromě čārtāru ještě rozlišujeme dvoustrunný dutār (دوتار), třístrunný setār (سهتار), pětistrunný penčtār (پنجتار) a šestistrunný šeštār (ششتار).[5] Toto rozdělení však dnes již není aktuální, protože počet strun se může lišit: indický sitar může obsahovat 7[1] popřípadě až 13 strun[6], šírázský tar má strun 6, kavkazský 11 atd. Některé nástroje si však udržely svůj název podle odpovídajícího počtu strun.
Tar vznikl v Šírázu v 18.–19. století[2][7] s největší pravděpodobností postupným vývojem z perského tanburu, používaném již v Sasánovské říši,[1] přes formu starověkého rabābu[2] (příbuzného s rubābem, na který se dodnes hraje v Afghánistánu) až do dnešní podoby. Tar je dnes nejrozšířenějším drnkacím nástrojem v Íránu[8] a často se mu přezdívá podle místa vzniku „Târ-e Shirâz“ (Tar z Šírázu).
Tar je pražcová „loutna “s dlouhým krkem a dvoubřichou ozvučnicí (tělem), které je vyřezané z jednoho kusu dřeva z moruše do tvaru 8 či přesýpacích hodin.[1] Horní, menší část ozvučnice se nazývá „naghare“ a spodní, větší část „kasse“. Přes ozvučnici je natažena tenká blána z jehněčí kůže. Tar má celkem 6 strun (seskupených do 2x2 a 2x1), na které se hraje trsátkem známém jako „mezrab/mizrab“, a rozsah asi dvě a půl oktávy. První dvě struny se nazývají "bílé struny“, jsou vyrobeny z oceli a jsou laděny „unisono“. Další dvě se nazývají „žluté struny“, jsou vyrobeny z bronzu a jsou také laděny „unisono“. Poslední dvě struny (pátá a šestá struna zdola nahoru) mají různá jména, jsou vyrobeny z různých materiálů a jsou laděny s rozdílem o oktávu nebo na různé tóny. Pátá tenčí struna se nazývá „Drone String“ a je vyrobena z oceli, poslední, šestá a tlustší struna se nazývá „basová“ a je vyrobena z bronzu. Struny se používají v různé tloušťce a s rozdílnými rozestupy.[4] Ladění strun se mění podle toho, v jakém módu (dastgāh) se hraje. Tar má 22–28 pohyblivých pražců na hmatníku.[3][8][9] Pražce jsou tradičně vyráběny ze střev, každý pražec se skládá ze 3-4 závitů. Pražce opotřebené používáním lze vyměnit.[4] Při hře se nástroj drží vysoko na prsou
Rozlišujeme však i druhý typ taru tzv. „Tār-e qafqāzi“ (Tar z Kavkazu), který je používán především v Ázerbájdžánu. Byl vyroben roku 1870 Sadigjanem a je považován za národní hudební nástroj Ázerbájdžánu. Kavkazský tar se od perského taru liší tím, že místo standardních šesti strun jich má jedenáct,[10] také má méně zúžené středové místo ozvučnice (střed té osmičky), což je pravděpodobně způsobeno tím, že obě části se běžně vyrábějí zvlášť a slepují dohromady. Ozvučnice se místo jehněčí kůží potahuje osrdečníkem z vola.
Na rubu ázerbájdžánské mince 1 qəpik ražené od roku 2006 a na líci ázerbájdžánské bankovky 1 manat vydávané od roku 2006 je vyobrazen kavkazský tar. V roce 2012 bylo na žádost Ázerbájdžánu řemeslo svázané s výrobou tohoto hudebního nástroje a uměním hry na něj zařazeno na seznam nehmotného dědictví UNESCO.[11]