Tasemnice

Jak číst taxoboxTasemnice
alternativní popis obrázku chybí
Taenia solium
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenploštěnci (Platyhelminthes)
PodkmenNeodermata
Třídatasemnice (Cestoda)
Řády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tasemnice (Cestoda) jsou třídou bezobratlých živočichů, patřící do kmene ploštěnci (Platyhelminthes), kteří žijí parazitickým způsobem života. Je známo zhruba 5000 druhů tasemnic, jež parazitují u všech skupin obratlovců, zejména pak ryb a paryb. Mají nepřímý vývojový cyklus, což znamená, že se vyvíjejí přes mezihostitele. Dospělé tasemnice u definitivního hostitele se nacházejí vždy ve střevě, larvální stadia u mezihostitelů se mohou nacházet v celé řadě orgánů.

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Kresba dospělé tasemnice rodu Taenia

Dospělá tasemnice se skládá z hlavičky (skolex) a vlastního článkovaného těla (strobila). Na skolexu jsou umístěny přichycovací orgány – kruhové přísavky (Cyclophyllidea) nebo přísavné rýhy (tzv. botrie) u Pseudophyllidea. U řady kruhovek se nacházejí rovněž háčky nebo výsuvný chobotek. Tvar skolexu a charakter přichycovacích orgánů je druhově specifický. Skolex slouží k uchycení tasemnice ke sliznici střeva, z krčku hlavičky pučí nové segmenty (proglotidy) těla. Vlastní tělo je složeno z několika nebo mnoha článků (proglotid). Proglotidy jsou relativně pevně spojené, plochého tvaru, přičemž těsně za hlavičkou jsou menší a pohlavně nezralé, naopak na konci těla jsou články větší a pohlavně zralé. Existují tasemnice pouze s několika články (rod Echinococcus) o celkové délce několika milimetrů, anebo s velmi mnoho články (rod Taenia) o celkové délce těla až několik metrů. Zvláštní nečlánkované tělo, resp. tvořené jen jedním článkem, mají zástupci Caryophyllidea.[1] Tasemnice jsou anaerobní (tzn. nepotřebují ke svému životu kyslík), potravu vstřebávají celým povrchem těla, vylučovací soustavu představují protonefridie tvořené plaménkovitými buňkami.

Reprodukční soustava a vývojový cyklus

[editovat | editovat zdroj]
Příklady skolexů u tasemnice dlouhočlenné (A,C) a tasemnice bezbranné (B, E) a škulovce širokého (D)

Tasemnice jsou hermafrodité. Charakteristickým rysem tasemnic je, že každý článek představuje samostatnou reprodukční jednotku – obsahuje samčí i samičí pohlavní orgány. Ty jsou tvořeny varlaty, žloutkovými váčky, vaginou, dělohou. K oplození dochází buďto mezi různými články stejné tasemnice, nebo mezi dvěma tasemnicemi. Pohlavně zralé proglotidy na konci těla tasemnic obsahují v děloze již oplodněná vajíčka. U některých druhů tasemnic se vajíčka uvolňují skrze uterinní pór do lumen střeva hostitele. U jiných dochází k uvolnění celých kaudálních článků, které opouštějí spolu s trusem hostitele. Ještě v děloze nebo až ve vnějším prostředí se uvnitř vajíčka formuje larva (lykofóra nebo onkosféra). Larvy v mezihostiteli se označují jako metacestodi. Existuje celá řada morfologických typů larev. Až na některé výjimky nedochází u většiny larev tasemnic k asexuálnímu rozmnožování, což znamená, že z jednoho vajíčka se vyvine jen jedna larva v mezihostiteli. Ta dá vzniknout jedné dospělé tasemnici ve střevě definitivního hostitele. Výjimkou jsou tasemnice rodu Echinococcus, u kterých v larvocystách dochází k partenogenezi. V jedné larvocystě v mezihostiteli tak mohou vzniknout stovky až tisíce zárodků malých tasemnic – tzv. protoskolexů.[1]

Tasemnice mají většinou 2, u několika druhů i 3 hostitele. Až na některé výjimky dochází k přenosu perorálně – tedy pozřením ústy. Vývojový cyklus tasemnic tak souvisí s potravním řetězcem hostitelů.[1] 

Parazitismus

[editovat | editovat zdroj]

Tasemnice jsou obligátní parazité obratlovců s různým stupněm hostitelské specificity. Některé druhy jsou specializované na jeden druh hostitele (např. tasemnice bezbranná cykluje výhradně mezi člověkem a turem domácím), jiné tasemnice se mohou uchytit u celé řady nepříbuzných hostitelů (škulovec u rybožravých savců). Řada tasemnic představuje významné patogeny z hlediska humánní i veterinární medicíny. U definitivního hostitele jsou tasemnice přisáté hlavičkou ke stěně střeva a živí se látkami střevního obsahu. Nezpůsobují tak prakticky žádnou výraznější imunitní odpověď v podobě zánětu, ani nijak nepoškozují tkáně hostitele. Naproti tomu larvální stádia tasemnic (boubel, larvocysta) v mezihostitelích se lokalizují v různých orgánech a mohou tak negativně působit jejich funkčnost v závislosti na typu tkáně a velikosti larváních cyst.[1]

Tasemnice u lidí

[editovat | editovat zdroj]

Několik druhů tasemnic může parazitovat u člověka. V případě dospělých tasemnic ve střevech (člověk jako definitivní hostitel), nejsou tasemnice pro člověka příliš patogenní. Nákaza je často bez příznaků nebo jen s lehkým průjmem či zažívacími potížemi (bolesti břicha, nevolnost). Naopak infekce larválními stádii tasemnic v orgánech (Echinococcus, Taenia solium) mohou skončit fatálně.[2] Výskyt tasemnic u lidí v ČR je velmi sporadický. Mezi lety 2003–2012 byla u lidí v ČR nejčastěji diagnostikovaným druhem tasemnice bezbranná (okolo 5–35 případů ročně).[3]

Přehled nejvýznamnějších druhů tasemnic parazitujicích u člověka
Druh tasemnice Latinský název Mezihostitel Definitivní hostitel Charakter infekce u člověka Rozšíření Reference
škulovec široký Dibothriocephalus latus 1. korýši, 2. ryby rybožraví savci, člověk* tasemnice ve střevech kosmopolitní [4]
Echinococcus canadensis přežvýkavci, prase, člověk* psovití (vlk, šakal) larvální cysty (hydatidy) v játrech, plicích nebo mozku kosmopolitní [2][5]
měchožil zhoubný Echinococcus granulosus ovce, koza, skot, člověk* psovití (pes, vlk, šakal) larvální cysty (hydatidy) v játrech a plicích kosmopolitní [2]
měchožil bublinatý Echinococcus multilocularis hlodavci (Arvicolinae), člověk* liška obecná, liška polární, kojot larvální mnohočetné cysty (alveokoky) v játrech severní polokoule [2]
tasemnice asijská Taenia asiatica prase, koza ?? člověk tasemnice ve střevech jihovýchodní Asie [6]
tasemnice bezbranná Taenia saginata skot člověk tasemnice ve střevech kosmopolitní [7]
tasemnice dlouhočlenná Taenia solium prase, člověk* člověk tasemnice ve střevech (ténióza), larvy (cysticerky) v orgánech – mozek, svaly, podkoží (cysticerkóza) kosmopolitní (s výjimkou vyspělých států a muslimských zemí) [8]
tasemnice dětská Hymenolepis nana hmyz, člověk člověk, hlodavci tasemnice ve střevech kosmopolitní [9]
tasemnice krysí Hymenolepis diminuta hmyz hlodavci (myš, krysa); člověk* tasemnice ve střevech kosmopolitní [10]

*člověk jako náhodný či atypický hostitel

Tasemnice u zvířat

[editovat | editovat zdroj]
Dospělé tasemnice druhu Raillietina echinobothrida parazitující u drůbeže

Většina tasemnic představuje parazity sladkovodních a mořských ryb, paryb a dalších vodních organismů. Některé druhy jsou však významnými patogeny také suchozemských savců a ptáků, včetně domácích zvířat. Tasemnice rodu Taenia, Echinococcus nebo Hydatigera parazitují ve střevech psovitých, kočkovitých ale i jiných šelem, přičemž hlodavci, zajícovci a kopytníci slouží jako mezihostitelé. U rybožravých ptáků a savců se vyskytují zástupci šterbinovek rodu Dibothriocephalus. Jiné druhy tasemnic se vyvíjejí přes bezobratlé živočichy. Například dlouhé tasemnice Moniezia u přežvýkavců či Anoplocephala u koní se dostanou do hostitele pozřením volně žijících roztočů na pastvě. U psů a koček je známá tasemnice psí (Dipylidium caninum), kterou se nakazí pozřením blech či vší obsahující cysticerkoid. Rovněž hrabavá a vodní drůbež může mít tasemnice ve střevech (rod Raillietina nebo Davainea).[11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Volf P, Horák P a kol. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9. 
  2. ↑ a b c d DEPLAZES, P.; RINALDI, L.; ALVAREZ ROJAS, C. A. Chapter Six - Global Distribution of Alveolar and Cystic Echinococcosis. Příprava vydání P. Deplazes and A. J. Lymbery R.C.A. Thompson. Svazek 95. [s.l.]: Academic Press (Echinococcus and Echinococcosis, Part A). Dostupné online. DOI 10.1016/bs.apar.2016.11.001. S. 315–493. DOI: 10.1016/bs.apar.2016.11.001. 
  3. ↑ HŮZOVÁ, Zuzana; TOLAROVÁ, Věra. Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2012 [online]. [cit. 2017-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  4. ↑ SCHOLZ, Tomás; GARCIA, Hector H.; KUCHTA, Roman. Update on the human broad tapeworm (genus diphyllobothrium), including clinical relevance. Clinical Microbiology Reviews. 2009-01-01, roč. 22, čís. 1, s. 146–160, Table of Contents. PMID: 19136438 PMCID: PMC2620636. Dostupné online [cit. 2017-05-14]. ISSN 1098-6618. DOI 10.1128/CMR.00033-08. PMID 19136438. 
  5. ↑ SCHNEIDER, Renate; GOLLACKNER, Bernd; SCHINDL, Martin. Echinococcus canadensis G7 (Pig Strain): An Underestimated Cause of Cystic Echinococcosis in Austria. The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene. 2010-5, roč. 82, čís. 5, s. 871–874. PMID: 20439969 PMCID: PMC2861383. Dostupné online [cit. 2017-10-13]. ISSN 0002-9637. DOI 10.4269/ajtmh.2010.09-0639. PMID 20439969. 
  6. ↑ JEON, Hyeong-Kyu; EOM, Keeseon S. Molecular approaches to Taenia asiatica. The Korean Journal of Parasitology. 2013-02-01, roč. 51, čís. 1, s. 1–8. PMID: 23467738 PMCID: PMC3587737. Dostupné online [cit. 2017-05-14]. ISSN 1738-0006. DOI 10.3347/kjp.2013.51.1.1. PMID 23467738. 
  7. ↑ DORNY, P.; PRAET, N. Taenia saginata in Europe. Veterinary Parasitology. 2007-10-21, roč. 149, čís. 1–2, s. 22–24. PMID: 17706360. Dostupné online [cit. 2017-05-14]. ISSN 0304-4017. DOI 10.1016/j.vetpar.2007.07.004. PMID 17706360. 
  8. ↑ DONADEU, M.; LIGHTOWLERS, M. W.; FAHRION, A. S. Taenia solium: WHO endemicity map update. Releve Epidemiologique Hebdomadaire. 2016-12-09, roč. 91, čís. 49–50, s. 595–599. PMID: 27966846. Dostupné online [cit. 2017-05-14]. ISSN 0049-8114. PMID 27966846. 
  9. ↑ WILLCOCKS, Briony; MCAULIFFE, Gary N.; BAIRD, Robert W. Dwarf tapeworm (Hymenolepis nana): Characteristics in the Northern Territory 2002-2013. Journal of Paediatrics and Child Health. 2015-10-01, roč. 51, čís. 10, s. 982–987. PMID: 25940598. Dostupné online [cit. 2017-05-14]. ISSN 1440-1754. DOI 10.1111/jpc.12885. PMID 25940598. 
  10. ↑ PATAMIA, Ildebrando; CAPPELLO, Elisa; CASTELLANO-CHIODO, Donato. A human case of Hymenolepis diminuta in a child from eastern Sicily. The Korean Journal of Parasitology. 2010-06-01, roč. 48, čís. 2, s. 167–169. PMID: 20585535 PMCID: PMC2892574. Dostupné online [cit. 2017-05-14]. ISSN 1738-0006. DOI 10.3347/kjp.2010.48.2.167. PMID 20585535. 
  11. ↑ JACOBS, Dennis; FOX, Mark; GIBBONS, Lynda, HERMOSILA, Carlos:. Principles of Veterinary Parasitology. 1. vyd. Chichester: Wiley Blackwell, 2016. 312 s. ISBN 978-0-470-67042-2. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]