Te Wahipounamu - jihozápadní Nový Zéland | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
lokalizace Te Wahipounamu | |
Smluvní stát | Nový Zéland |
Souřadnice | 45°2′10″ j. š., 167°19′12″ v. d. |
Typ | přírodní dědictví |
Kritérium | vii, vii, ix, x |
Odkaz | 551 (anglicky) |
Oblast | Asie a Oceánie |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 1990 (14. zasedání) |
Te Wahipounamu (maorsky „místo zeleného kamene“) je přírodní rezervace ležící v jihozápadním cípu Jižního ostrova Nového Zélandu. Místo objevil Evropan Abel Janszoon Tasman v roce 1642. Následující roky byla tato oblast cílem lovců, kteří zdecimovali zdejší populaci tuleňů.
Oblast se nachází na jihozápadě Nového Zélandu v pohoří Jižních Alp a zahrnuje čtyřicet přírodních rezervací o souhrnné rozloze 26 000 km² (z toho 4 národní parky: Aoraki/Mount Cook, Westland, Mount Aspiring a Fiordland). Te Wahipounamu patří mezi nejvlhčí části světa s průměrnými ročními srážkami kolem 10 000 mm. Vegetace je v této oblasti velice různorodá, díky přírodním a klimatickým podmínkám. V roce 1990 bylo Te Wahipounamu zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.