Technická norma či standard je podrobný předpis, který stanovuje důležité parametry či vlastnosti materiálu, výrobku, součásti nebo pracovního postupu, který vede ke standardizaci. Technické normy nejsou obecně závazné, jsou to však odborně kvalifikované předpisy, na které se mohou odkazovat smluvní strany při specifikaci předmětu smlouvy nebo státní autorita ve svých obecně závazných předpisech. Umožňují například výměnu výrobků nebo zaměnitelnost součástek a tím zlepšují hospodárnost výroby i bezpečnost výrobků. Stanovením závazných parametrů výrobků přispívají také k ochraně spotřebitele.
Státní a mezinárodní normy definují také soustavy jednotek, užívané pojmy, kódy, formáty, protokoly nebo rozhraní, například v oblasti informatiky a komunikace, které umožňují propojování různých zařízení, komunikačních a dopravních systémů.[1]
Technické normy obvykle nejsou volně šiřitelné a poskytují se za úplatu. To vede ke kontroverzím v případech, kdy je jejich dodržování vyžadováno státem.[2]
Podle rozsahu platnosti lze rozlišovat:
Technické normy vydává orgán, což na národní úrovni je někde státní úřad (v ČR Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví), jinde zájmové sdružení (např. v USA). Od 20. století se národní normy harmonizují s mezinárodními, vydávanými evropskými nebo světovými organizacemi.