Technická univerzita v Saské Kamenici

Technická univerzita v Saské Kamenici
Technische Universität Chemnitz
Logo univerzity
Logo
Hlavní budova TU Chemnitz
Hlavní budova TU Chemnitz
ZkratkaTU Chemnitz
Rok založení1836/1986
Typ školystátní
Vedení
RektorProf. Dr. Gerd Strohmeier
Prorektor Prof. Dr. Uwe Götze
Prorektor Prof. Dr. Maximilian Eibl
Prorektor Prof. Dr. Jörn Ihlemann
KancléřThomas Lang
Počty akademiků
Studentů celkem9 873 (2019)
Další informace
Počet fakult8
Rozpočet97 900 000 € (2019)
(včetně 68 600 000 € od třetích stran)[1]
SídloSaská Kamenice
AdresaStraße der Nationen 62
09111 Chemnitz
Zeměpisné souřadnice50°50′21″ s. š., 12°55′39″ v. d.
https://www.tu-chemnitz.de/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Technická univerzita v Saské Kamenici (německy Technische Universität Chemnitz; zkráceně TU Chemnitz) je se svými přibližně 10 000 studenty z asi 100 zemí a s přibližně 2300 zaměstnanci třetí největší univerzitou Svobodného státu Sasko a zároveň důležitou hnací silou ve svém regionu. Na svých osmi fakultách nabízela v roce 2020 tato vysoká škola 100 studijních programů.[1] Výuka a výzkum TU Chemnitz se soustředí na tři základní kompetence, jimiž jsou: „Materiály a inteligentní systémy“, „Efektivní využívání zdrojů a lehké konstrukce“ a „Člověk a technika“.[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní budova – pohled na centrální rizalit

Dnešní Technická univerzita byla původně „odbornou průmyslovou školou“ založenou v Chemnitz v roce 1836. Jen o rok později byla do Královské průmyslové škole začleněna Stavební škola, roku 1855 k ní byla připojena rovněž Královská mistrovská škola. Již od svého založení byla průmyslová škola součástí Tovární školy technického kreslení v Chemnitz, vzniklé už v roce 1796, která byla z rozpočtového hlediska od průmyslové školy oddělena v roce 1858. Tyto čtyři původně samostatné instituce existovaly de facto bok po boku a spojeny byly především v osobě společného ředitele. V roce 1878 byly organizačně sjednoceny v jednom školním spolku pod názvem „Fond státních technických učebních ústavů“ (Kasse der Technischen Staatslehranstalten). Především průmyslová škola, která byla roku 1900 přejmenována na Průmyslovou akademii a v roce 1929 na Státní technickou akademii, dosáhla v Německu vysokého uznání a měla mezi technickými a odbornými vysokými školami zvláštní postavení.[3]

Po druhé světové válce bylo roku 1947 sdružení obnoveno jako čistě odborná vyšší škola pod názvem Technický vzdělávací institut. V roce 1953 byla na stejném místě a ve stejné budově založena Vysoká škola strojírenská v Karl-Marx-Stadtu. V rámci zefektivnění technického vzdělávání v NDR pak byla stará technická škola roku 1955 zrušena. Vysoká škola strojírenská v roce 1963 získala status technické vysoké školy a roku 1986 status technické univerzity. Také zde existoval od roku 1951 Ústav marxismu-leninismu pro víceletý studijní kurz „Základů marxismu-leninismu“, jenž byl v NDR povinný pro studenty všech oborů. Později ústavu podléhalo také školení vědeckých pracovníků, docentů a profesorů.[3]

V roce 1992 byla do univerzity začleněna bývalá Pedagogická fakulta ve Zwickau a škola byla přejmenována na Technickou univerzitu v Chemnitz-Zwickau. Se založením Ekonomické fakulty (1993), Filozofické fakulty (1994), Fakulty humanitních a sociálních věd (2009) se původně výhradně přírodovědný a technický profil univerzity rozšiřoval na tzv. úplnou univerzitu. Roku 1997 byla škola opět přejmenována a dostala svůj současný název Technická univerzita v Chemnitz. V roce 2009 tu na osmi fakultách vyučovalo 159 profesorů. Jedním z nich byl český historik Miloš Řezník, jenž v letech 2009–2014 vykonával funkci proděkana Filozofické fakulty.[4] S více než 10 000 studenty se tato vysoká škola stala třetí největší univerzitou ve Svobodném státě Sasko po Technické univerzitě v Drážďanech a Lipské univerzitě. V rámci „Spolkové a zemské iniciativy na podpory vědy a výzkumu na německých univerzitách“ byl do roku 2017 na TU Chemnitz financován výzkumný program MERGE – Technologická fúze multifunkčních lehkých konstrukcí. Kromě toho je univerzita zapojena do spolupráce na excelentním programu TUD Center for Advancing Electronics Dresden.[5] Technická univerzita v Saské Kamenici se s úspěchem zúčastnila obou kol programu pro podporu žen-profesorek, který je financován spolkovou a zemskou vládou.[3]

Struktura

[editovat | editovat zdroj]

Fakulty

[editovat | editovat zdroj]
Nová posluchárna („Oranžerie“)
Patentové informační centrum
Univerzitní knihovna
  • Fakulta přírodních věd
  • Fakulta matematiky
  • Fakulta strojírenství
  • Fakulta elektrotechniky a informační techniky
  • Fakulta informatiky
  • Ekonomická fakulta
  • Filozofická fakulta
  • Fakulta humanitních a společenských věd

Centrální instituce

[editovat | editovat zdroj]
  • Akademie pro vědecký transfer (Chemnitz Management Institute of Technology a Centrum pro zakládání podniků
  • Excelentní výzkumný program Technologická fúze multifunkčních lehkých konstrukcí
  • Výzkumná akademie se školou kompetencí
  • Vysokoškolské didaktické centrum v Sasku
  • Mezinárodní univerzitní centrum
  • Univerzitní knihovna
  • Univerzitní centrum výpočetní techniky
  • Centrum pro cizí jazyky
  • Centrum pro vzdělávání učitelů
  • Centrum pro mikrotechnologie

Přidružené ústavy

[editovat | editovat zdroj]
  • Cetex Institut pro textilní a zpracovatelské stroje (nezisková společnost s ručením omezeným)
  • Institut pro konstrukce a ocelobetonové stavby (nezisková společnost s ručením omezeným)
  • Institut pro mechatroniku (sdružení)
  • Saský institut pro výzkum textilu (sdružení)
  • TUCed GmBH – Přidružený institut pro pokračující vzdělávání a vědecký transfer

Kampus

[editovat | editovat zdroj]
Ústav pro fyziku a tzv. čisté pracoviště (cleanroom)
Budova TU Chemnitz na rohu Georgstraße

Vzhledem ke značnému rozrůstání TU Chemnitz jsou budovy rozptýleny po celém městě, přičemž ústředním kampusem je areál v Reichenhainer Straße. V současné době sídlí univerzita ve čtyřech lokalitách:

1) Straße der Nationen

[editovat | editovat zdroj]

V centru města Saská Kamenice, naproti hlavnímu vlakovému nádraží, se nachází část 1, která zahrnuje budovy v Straße der Nationen 62 (Böttcherova budova), Bahnhofstraße 8 (Patentové informační centrum) a budova v Carolastraße 8. Sídlí zde vedení univerzity (rektorát, kancléř, některá pododdělení), dále centrální knihovna a univerzitní centrum výpočetní techniky. Ve výše uvedených ulicích se rovněž nacházejí sídla Fakulty informatiky, Katedry chemie Fakulty přírodních věd a části Fakulty strojírenství.

2) Reichenhainer Straße (kampus)

[editovat | editovat zdroj]

Část 2 v Reichenhainer Straße, v městské části Bernsdorf jihovýchodně od centra, má nejblíže ke skutečnému kampusu. Nacházejí se zde např. nová menza, kampusová knihovna, univerzitní archiv, sídlí zde studentská rada a nezisková organizace Studentenwerk Chemnitz-Zwickau. Kromě toho je areál v Reichenhainer Straße domovem Ekonomické fakulty, Fakulty matematiky, Fakulty elektrotechniky a informační techniky, nově postavený Ústav pro fyziku a tzv. čisté pracoviště (cleanroom) pro Fakultu přírodních věd. Dále jsou zde opět některé části Fakulty strojírenství a části Filozofické fakulty. Součástí areálu je rovněž Ústřední posluchárna, která byla postavena v letech 1996–1997 za 33 milionů západoněmeckých marek. Disponuje celkem 2576 místy ve čtyřech přednáškových sálech a čtrnácti seminárních místnostech. Kvůli svému vnějšímu nátěru se běžně nazývá „Oranžerie“.[6]

Hned vedle se nachází „Budova Adolfa Ferdinanda Weinholda“, což je největší budova v areálu Reichenhainer Straße, pokud jde o využitelný prostor. V letech 2010–2013 prošla kompletní rekonstrukcí za 55, 25 milionů €. Zahrnuje dva přednáškové sály, 14 seminárních místností, 8 jazykových kabinetů, 90 laboratoří, jakož i 144 kancelářských místností.[7] V roce 2014 byla budova oceněna cenou Architekturpreis Beton.[8]

V bezprostřední blízkosti jsou všechny studentské koleje, sportovní zařízení pro univerzitní kluby, Fraunhoferův institut pro obráběcí stroje a technologii tváření (IWU) a Fraunhoferův institut pro elektrické nanosystémy (ENAS).

3) Erfenschlager Straße

[editovat | editovat zdroj]

Část 3, v Erfenschlager Straße, je poněkud vzdálená a sídlí v ní části Fakulty strojírenství a Ekonomické fakulty (inovační výzkum, zakladatelská síť SAXEED).

4) Wilhelm-Raabe-Straße

[editovat | editovat zdroj]

Část 4, která se nachází ve Wilhelm-Raabe-Straße, je součástí Fakulty humanitních a společenských věd (Institut pro psychologii).

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]
Julius Adolph Stöckhardt
  • Julius Adolph Stöckhardt (1809–1886) – Zemědělský chemik, od roku 1838 učitel přírodních věd na průmyslové škole v Saské Kamenici. Jeho učebnice Schule der Chemie, publikovaná roku 1846 byla jednou z nejúspěšnějších učebnic chemie své doby. Vyšla ve dvaceti vydáních a byla přeložena do řady jazyků.
  • Julius Ambrosius Hülße (1812–1876) – Matematik a technik, který byl od roku 1841 prvním učitelem průmyslové školy v Saské Kamenici.
  • Eduard Theodor Böttcher (1829–1893) – Mechanik a rektor Královské průmyslové školy v Saské Kamenici v letech 1866–1876. Během této doby se průmyslová škola změnila na vyšší technický institut.
  • Adolf Ferdinand Weinhold (1841–1917) – Fyzik a chemik, jenž byl od roku 1865 učitelem fyziky v Saské Kamenici. V roce 1870 mu byl udělen profesorský titul. Ve své učebnici Physikalische Demonstrationen popsal vakuovou nádobu pro laboratorní účely, z níž se později vyvinula termoska.

Podpůrčí sdružení

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 byla založena „Ekonomická společnost v Saské Kamenici“ (Chemnitzer Wirtschaftswissenschaftliche Gesellschaft e.V. ; zkráceně CGW), což je sdružení absolventů a sponzorů Ekonomické fakulty TU Chemnitz. Věnuje se třem základním úkolům, jimiž jsou podpora předávání znalostí, udržování kontaktů s absolventy a podpora výuky a výzkumu.[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Technische Universität Chemnitz na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Fakten und Zahlen [online]. TU Chemnitz, rev. 2020 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Mehrfach exzellent [online]. Technische Universität Chemnitz, rev. 2020 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ a b c Geschichte der TU Chemnitz in Daten [online]. Technische Universität Chemnitz, rev. 2020 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Prof. Dr. Miloš Řezník [online]. Technische Universität Chemnitz, rev. 2020 [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ „Exzellenz und Relevanz ist unser Markenzeichen“ [online]. Technische Universität Chemnitz, 2012-06-15 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Zahlen & Fakten zum Zentralen Hörsaal- und Seminargebäude (ZHSG) [online]. Technische Universität Chemnitz, rev. 2020 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Eine neue Perle auf dem Campus [online]. Technische Universität Chemnitz, 2013-10-07 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Preisträger 2014 [online]. InformationsZentrum Beton GmbH, rev. 2020 [cit. 2020-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-10. (německy) 
  9. ↑ Chemnitzer Wirtschaftswissenschaftliche Gesellschaft e.V. [online]. Chemnitzer Wirtschaftswissenschaftliche Gesellschaft e.V. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • 175 – das etwas andere Jubiläumsbuch. Chemnitz: Universitätsverlag, 2011. 199 s. Dostupné online. ISBN 978-3-941003-28-6. (německy) 
  • NAUMANN, Friedrich. 150 Jahre Ingenieurausbildung in Chemnitz/Karl-Marx-Stadt – Vorbereitung und Höhepunkte des Jubiläums im Jahre 1986. Karl-Marx-Stadt: [s.n.], 1990. (německy) 
  • NAUMANN, Friedrich. 175 Jahre Technische Mechanik : ein Beitrag zum Jubiläum „175 Jahre Technische Universität Chemnitz“. Chemnitz: Universitätsverlag, 2015. ISBN 978-3-944640-38-9. (německy) 
  • NAUMANN, Friedrich. Chemie als Lehr- und Forschungsgegenstand an den Chemnitzer Technischen Bildungseinrichtungen. In: FELDKAMP, J. Die Chemnitzer Fettchemie : von der Seifensiederei und Drogenhandlung zum Chemiebetrieb : Begleitschrift zur Ausstellung vom 28. September bis zum 16. November 1997. Chemnitz: [s.n.], 1997. S. 87–106. (německy)
  • NAUMANN, Friedrich. Von der Fabrikschule zur Universitas technicarum litterarum – 200 Jahre technische Bildung in Chemnitz. In: Aus 600 Jahren Chemnitzer Schulgeschichte : Hrsg. anlässlich des Festaktes „600 Jahre gelehrter Unterricht in Chemnitz“ vom Schulförderungsverein des früheren Staatsgymnasiums Chemnitz e. V.. Chemnitz: [s.n.], 1999. S. 45–72. (německy)
  • NAUMANN, Friedrich. Zur Geschichte des Instituts für Mechanik. In: Das Institut für Mechanik stellt sich vor. Chemnitz: TU Chemnitz-Zwickau, Fakultät für Maschinenbau und Verfahrenstechnik, 1996. S. 3–12. (německy)
  • Von der Kgl. Gewerbschule zur Technischen Universität : die Entwicklung der höheren technischen Bildung in Chemnitz 1836–2003. Chemnitz: Rektor der Technischen Universität Chemnitz, 2003. 291 s. Dostupné online. ISBN 978-3-00-012225-5. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]