Tenis na Letních olympijských hrách 1912 | |
---|---|
Datum | 5.–12. května 1912 (hala) 28. června – 5. července 1912 (venku) |
Ročník | 5. |
Místo | Östermalms IP Stockholm, Švédsko |
Povrch | antuka (venku) / dřevěný povrch (hala)[1] |
Počet | 82 tenistů (69 mužů / 13 žen) ze 14 zemí |
Vítězové zlaté medaile | |
mužská dvouhra | |
Charles Winslow | |
ženská dvouhra | |
Marguerite Broquedisová | |
mužská čtyřhra | |
Harold Kitson / Charles Winslow | |
smíšená čtyřhra | |
Dorothea Koringová / Heinrich Schomburgk | |
mužská dvouhra v hale | |
André Gobert | |
ženská dvouhra v hale | |
Edith Hannamová | |
mužská čtyřhra v hale | |
Maurice Germot / André Gobert | |
smíšená čtyřhra v hale | |
Edith Hannamová / Charles Dixon | |
Tenis na letních olympijských hrách | |
< 1908 1920 > |
Tenis na Letních olympijských hrách 1912 ve Stockholmu měl na programu osm soutěží, nejvíce v historii olympijského turnaje. Odehrány byly mužská dvouhra a čtyřhra, ženská dvouhra a smíšené čtyřhry, venku i v hale. Na programu tak chyběl pouze ženský debl.
Jednalo se o druhý a současně poslední ročník olympijského turnaje, který hostil halové soutěže. V důsledku první světové války se další hry uskutečnily až v roce 1920.
Halový turnaj na krytých dvorcích s dřevěným povrchem probíhal mezi 5.–12. květnem 1912, jakožto zahajovací disciplína olympijských her. Venkovní soutěže na antukových dvorcích se uskutečnily od 28. června do 5. července 1912.[2][3] Turnaj se odehrál v areálu Östermalms IP, dokončeného v roce 1906. Plán olympiády přinesl rekonstrukci, aby se v něm mohly konat venkovní i halová část.[4]
Šest států – Švédsko, Velká Británie na Letních olympijských hrách 1912, Dánsko, Australasie, Francie a Čechy, vyslaly do halového turnaje celkem dvacet dva reprezentantů. Jediným australasijským olympionikem v něm se stal Novozélanďan Anthony Wilding, který představoval úřadujícího wimbledonského vítěze. Z turnaje si odvezl bronzovou medaili.[5] Úvodní zápasy byly odehrány 5. května. Wildinga v semifinále vyřadil britský hráč Charles P. Dixon.[6] Zlatý kov připadl Francouzi André Gobert po finálové výhře nad držitelem stříbrné medaile Dixonem, když v zápase neztratil ani jeden set.[7]
Do venkovního turnaje nastoupilo sedmdesát účastníků z dvanácti států. Žádného reprezentanta však nevyslala Velká Británie pro paralelně hraný grandslam ve Wimbledonu 1912. Olympijský organizační výbor odmítl posunout datum stockholmské události i přes žádost britských autorit. Významní hráči, včetně Anthonyho Wildinga, Andrého Goberta a Arthura Gorea, tak odmítli startovat na olympiádě a zvolili účast ve Wimbledonu.[8] Zlato a stříbro si v mužské dvouhře rozdělili Jihoaričené Charles Winslow a Harold Kitson, když první z nich triumfoval po setech 7–5, 4–6, 10–8 a 8–6.[9] Tato dvojice vytvořila pár do mužské čtyřhry, kterou vyhrála. Stříbrné kovy si odvezli poražení finalisté Felix Pipes a Arthur Zborzil z Rakouska.[10] Šampionkou ženského singla se stala Francouzka Marguerite Broquedisová, jež v boji o zlato zdolala německou olympioničku Dorotheu Koringovou.[11] Smíšenou soutěž ovládl německý pár Schomburgk a Koringová po výhře nad Švédy Frickovou a Setterwallem.[12]
Celkově nastoupilo osmdesát dva hráčů a hráček, z toho šedesát devět mužů a třináct žen ze čtrnácti národů (muži ze 14 a ženy ze 6 národních olympijských výprav):
Pořadí | Země | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkově |
1. | Francie (FRA) | 3 | 0 | 2 | 5 |
2. | Velká Británie (GBR) | 2 | 2 | 2 | 6 |
3. | Jihoafrická unie (RSA) | 2 | 1 | 0 | 3 |
4. | Německo (GER) | 1 | 1 | 1 | 3 |
5. | Švédsko (SWE) | 0 | 2 | 1 | 3 |
6. | Rakousko (AUT) | 0 | 1 | 0 | 1 |
Dánsko (DEN) | 0 | 1 | 0 | 1 | |
8. | Australasie (ANZ) | 0 | 0 | 1 | 1 |
Norsko (NOR) | 0 | 0 | 1 | 1 | |
Celkově | 8 | 8 | 8 | 24 |
---|
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennis at the 1912 Summer Olympics na anglické Wikipedii.