Thylogale

Jak číst taxoboxThylogale
alternativní popis obrázku chybí
Klokan pademelon, jeden ze zástupců rodu Thylogale
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídavačnatci (Marsupialia)
Řáddvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleďklokanovití (Macropodidae)
Rodklokan (Thylogale)
Gray, 1837[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thylogale (česky klokan, toto jméno se však používá pro více rodů) je rod menších až středně velkých klokanů, jehož zástupci se vyskytují v Austrálii a na Nové Guineji. Zástupci rodu Thylogale typicky váží kolem 3–9 kg a jejich výška se pohybuje kolem 50–70 cm. Jejich horní končetiny bývají poměrně velké ve srovnání s většími druhy vačnatců. Mívají dlouhou a jemnou srst, avšak srst na ocasu je kratší a tužší. Ocas dosahuje dvou třetin délky těla včetně hlavy a v klidovém stavu je volně položený na zemi za tělem.[2]

Zástupci rodu byli již od pradávna loveni.[3] Lov je dodnes hlavní příčinou ohrožení novoguinejských zástupců rodu.[4] Australské druhy hlavně v minulosti zaznamenaly snížení stavů následkem introdukce savčích predátorů jako jsou kočky, psi a lišky.[2]

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Za formální autoritu taxonu se považuje britský zoolog John Edward Gray, který rod vytyčil v roce 1837.[1] Gray taxon původně považoval za podrod rodu Halmaturus, který byl v roce 1888 synonymizován s rodem Macropus.[5] G. G. Simpson v roce 1945 taxon Thylogale povýšil na rod,[6] což respektuje i moderní taxonomie.[7]

Rod Thylogale je velmi zajímavý pro biogeografy tím, že jeho zástupci jsou rozprostřeni od Tasmánie přes východní Austrálii po Novou Guineu. Studiem těchto druhů lze tedy lépe porozumět dynamice biotopů mezi těmito ostrovy a jejich rozdělení v době miocénu, kdy došlo ke speciaci australských druhů i k vyštěpení novoguinejské větve.[4]

Seznam druhů

[editovat | editovat zdroj]

Seznam druhů rodu Thylogale zachycuje tabulka níže. Někdy se za samostatný druh považuje i novoguinejský Thylogate lanatus,[8] většina taxonomických zdrojů jej však pokládá za montánní poddruh klokana Brownova, a pojmenovává jej tedy jako Thylogate browni lanatus.[9][10][2]

Obrázek Běžné jméno Vědecké jméno Rozšíření
klokan rudoboký Thylogale billardierii
klokan Brownův Thylogale browni
klokan uru Thylogale brunii
klokan Calabyův Thylogale calabyi
klokan znamenaný Thylogale stigmatica
klokan pademelon Thylogale thetis

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b GRAY, J. E. Description of some new or little known Mammalia, principally in the British Museum Collection. S. 577–587. Magazine of Natural History [online]. 1837. S. 577–587. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c ROSE, Randolph W; ROSE, Robert K. Thylogale billardierii (Diprotodontia: Macropodidae). Mammalian Species. 2018-09-25, roč. 50, čís. 965, s. 100–108. Dostupné online [cit. 2023-07-09]. ISSN 0076-3519. DOI 10.1093/mspecies/sey012. (anglicky) 
  3. ↑ MILKS, Annemieke. A Review of Ethnographic Use of Wooden Spears and Implications for Pleistocene Hominin Hunting. Open Quaternary [online]. 2020-09-09 [cit. 2023-07-09]. Roč. 6. Dostupné online. DOI 10.5334/oq.85. (anglicky) 
  4. ↑ a b MACQUEEN, Peggy; SEDDON, Jennifer M.; AUSTIN, Jeremy J. Phylogenetics of the pademelons (Macropodidae: Thylogale) and historical biogeography of the Australo-Papuan region. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010-12-01, roč. 57, čís. 3, s. 1134–1148. Dostupné online [cit. 2023-07-09]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2010.08.010. (anglicky) 
  5. ↑ THOMAS, Oldfield. Catalogue of the Marsupialia and Monotremata in the collection of the British Museum (Natural History) [online]. London: Printed by order of the Trustees, 1888 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SIMPSON, George Gaylord. The principles of classification and a classification of mammals. Bulletin of the AMNH ; v. 85. hdl.handle.net. 1945. Dostupné online [cit. 2023-07-09]. (anglicky) 
  7. ↑ JACKSON, Stephen M.; GROVES, Colin. Systematics and taxonomy of Australian mammals. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2015. ISBN 9781486300129. S. 149. (anglicky) 
  8. ↑ Mountain Pademelon (Thylogale lanatus) [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T136255A21958371, 2016 [cit. 2023-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T136255A21958371.en. (anglicky) 
  9. ↑ MACQUEEN, Peggy; SEDDON, Jennifer M.; AUSTIN, Jeremy J. Phylogenetics of the pademelons (Macropodidae: Thylogale) and historical biogeography of the Australo-Papuan region. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010-12-01, roč. 57, čís. 3, s. 1134–1148. Dostupné online [cit. 2023-07-09]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2010.08.010. (anglicky) 
  10. ↑ FLANNERY, Tim Fridtjof. Mammals of New Guinea. Ithaca, N.Y: Comstock/Cornell, 1995. ISBN 978-0-8014-3149-4. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky) 
  • Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky) 
  • TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]