Tiefencastel

Tiefencastel
Tiefencastel
Tiefencastel
Tiefencastel – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška859 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonGraubünden
OkresAlbula
ObecAlbula/Alvra
Tiefencastel
Tiefencastel
Tiefencastel, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha14,85 km²
Počet obyvatel256 (2012)
Hustota zalidnění17,2 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.albula-alvra.ch
PSČ7450
Označení vozidelGR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tiefencastel (rétorománsky Casti) je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Albula. Nachází se v údolí řeky Albula, asi 22 kilometrů jižně od kantonálního hlavního města Churu a 24 kilometrů jihozápadně od Davosu. Žije zde 256 obyvatel.

K 1. lednu 2015 se Tiefencastel, spolu s dalšími obcemi v údolí řeky Albula, sloučil do nové obce Albula/Alvra.

Údolí Albula

Tiefencastel leží v údolí Albuly na úpatí alpských průsmyků Albulapass a Julierpass v kotlině v nadmořské výšce okolo 850 metrů. Nejnižší bod bývalé obce leží pod hrází vodní nádrže Niselas v nadmořské výšce 825 metrů, nejvyšší nadmořská výška je 200 m severozápadně od Piz Mitgel v nadmořské výšce necelých 3100 metrů. Řeka Julia se vlévá do řeky Albula v Tiefencastelu.

Podle kantonální statistiky využití půdy z roku 1997 tvoří území bývalé obce 302 hektarů (20 %) zemědělské půdy, 736 hektarů (50 %) lesa, 46 hektarů (3 %) zastavěné plochy a 401 hektarů (27 %) neproduktivní půdy. Zemědělskou půdu lze rozdělit na 116 hektarů luk a orné půdy a 186 hektarů vysokohorské zemědělské půdy.

Sousedními obcemi Tiefencastelu byly Lantsch/Lenz, Brienz/Brinzauls, Surava, Cunter, Salouf, Mon, Stierva a Alvaschein.

Tiefencastel na staré pohlednici (počátek 20. století)

Tiefencastel je poprvé zmiňován v roce 831 jako vila im Castello Impitinis se sídlem královského správce.[1] Název vznikl pravděpodobně spojením latinského īmus „nejnižší, nejspodnější, nejhlubší“ a předřímského slova *pitino „hrad, tvrz“, které se objevuje v několika graubündenských místních názvech, upřesněných latinským castellum „hrad, tvrz“, které později nahradilo původní název a vedlo tak k románské podobě jména Castí. Kolem roku 1300 je název doložen jako Īmum Castellum* (1297 Petro de Imo Castello; 1311 tres de Ymocastello ... in Ymo Castello), podle něhož byl pravděpodobně utvořen německý název (1357 Tieffenchastl, 1499 Túffenkasten, což se dochovalo v německé nářeční podobě).[1]

Na kopci Plattas se nacházelo sídliště z doby bronzové a na Kirchenhügel římské hradiště. Archeologické nálezy potvrzují předkřesťanské osídlení. V raném středověku byl Tiefencastel opevněným sídlem. Ve středověku měla obec dokonce mýtný most. Od roku 960 byl Tiefencastel biskupským panstvím, a proto přešel jako léno na barony z Vazu a další místní vazaly. Po polovině 16. století byl dvůr Tiefencastel spolu se sousedními obcemi Alvaschein a Mon součástí vrchnostenského soudu Oberhalbstein v rámci Gotteshausbundu.[1]

U dnešní kapličky na silnici Julierstrasse nad obcí stála kaple svatého Ambrože (rétorománsky Sontg Ambriesch), postavená v 6. či 7. století. Ta po staletí sloužila jako farní kostel v Tiefencastelu a částečně také v Alvascheinu. V roce 1343 je současný kostel sv. Štěpána poprvé zmiňován jako super colle sancti Stephani. Od roku 1635 převzali pastoraci v Tiefencastelu italští kapucíni. Hospic se stal výchozím bodem protireformace ve středním Graubündenu. V letech 1650–1663 byl kostel svatého Stefana kapucíny přestavěn a vybaven významnými řezbami a malbami. V této podobě se kostel zachoval do současnosti.[1]

Dne 11. května 1890 zničil velkou část obce rozsáhlý požár.[1] Zasaženo bylo 24 domů, 34 stájí a části kostela a věže. Tiefencastel měl vždy velký dopravní význam, protože leží na tranzitní ose přes průsmyky Septimerpass a Julierpass. Silnice přes průsmyk Septimer do Chiavenny byla po staletí nejdůležitější dopravní osou pro přechod Alp. Po rozšíření průjezdních tras byla v roce 1835 v Tiefencastelu zřízena stanice koňské pošty. Od roku 1898 byla stavěna trať Rhétské dráhy, Albulská dráha. Trať Chur – Svatý Mořic byla otevřena v roce 1903 a nádraží Tiefencastel vdechlo obci nový život. Od roku 1999 přinesl obchvat obce, která trpěla enormní tranzitní dopravou, úlevu místním obyvatelům.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Centrum obce s kostelem sv. Štěpána
Vývoj počtu obyvatel[1]
Rok 1850 1880 1900 1950 1980 1990 2000 2014
Počet obyvatel 135 209 257 327 277 239 230 247

Původně všichni obyvatelé oblasti mluvili rétorománským dialektem surmiran. Při sčítání v roce 1880 se k tomuto jazyku hlásilo ještě 89 % a v roce 1910 80 % místních obyvatel. Od meziválečného období se tento podíl snížil na 53 % v roce 1970. Vlivem silného přistěhovalectví německy mluvících obyvatel došlo kolem roku 2000 k růstu němčiny jakožto majoritního jazyka. Dnes jsou rovnocennými úředními jazyky obce němčina a rétorománština. Vývoj v posledních desetiletích přibližuje následující tabulka:

Jazyky v Tiefencastelu
Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000
Počet Podíl Počet Podíl Počet Podíl
Němčina 138 49,82 % 113 47,28 % 134 58,26 %
Rétorománština 124 44,77 % 102 42,68 % 87 37,83 %
Italština 9 3,25 % 9 3,77 % 3 1,30 %
Počet obyvatel 277 100 % 239 100 % 230 100 %
Železniční stanice Tiefencastel

Tiefencastel leží na Albulské dráze, postavené mezi lety 1898–1904 a vedoucí z Thusis do Svatého Mořice. Trať provozuje Rhétská dráha. Tiefencastel je jednou z významných stanic na trati; zastavují zde i proslulé vlaky Glacier Express a Bernina Express.[2]

Silniční spojení obstarává kantonální hlavní silnice č. 3, vedoucí z Churu přes Lenzerheide a Tiefencastel do Engadinu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tiefencastel na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f THÖNI, Gion Peder. Tiefencastel [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2016-12-01 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (německy) 
  2. BÖSCH, Robert; CAMARTIN, Iso. Bernina Express. Zürich: AS Verlag, 2009. 221 s. ISBN 978-3-909111-69-5. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]