Timočané (srbsky a bulharsky: Тимочани) byl v raném středověku kmen jižních Slovanů, který sídlil na území současného východního Srbska na západ od řeky Timoku a později také části Banátu a Sremu.[1]
Timočané se na Balkáně usadili v 6.-7. století v bývalé provincii Dacii Ripensis a později se stali součástí Avarského kaganátu. Předpokládá se, že s příchodem Bulharů v 7. století upadli pod jejich nadvládu,[2] ale po jistou dobu od poloviny 8. století do raného 9. století žili místní Slované v jistém mocenském vakuu, které skončilo kolem roku 805, kdy na jejich území upevnil svoji kontrolu bulharský chanát pod vedením chána Kruma.[3][4] Na počátku 9. století byli také napadáni ze západu srbskýmí kmeny.[3]
Za vlády chána Omurtaga (814–836) se spolu s dalšími kmeny z pohraničí bulharského chanátu v roce 818 vzbouřili proti Omurtagovým centralizačním snahám, kterými by přišli o své vlastní místní vládce.[5] Spolu s ostatními kmeny opustili bulharské kmenové společenství[6][7] a snažili se vyhledat ochranu u franského císaře Ludvíka Pobožného, když za ním ještě téhož roku vyslali postelstvo na jeho dvůr v Herstalu.[7][8] Nicméně je přemluvil Ljudevít, kníže Slovanů v Dolní Panonii, aby se připojili k jeho povstání proti Frankům.[7][9] Mnoho Timočanů také uprchlo za Dunaj na území pozdějšího Blatenského knížectví.[3] Omurtag se rozhodl celou záležitost mezi lety 824-826 vyřešit s Franky diplomatickou cestou, ale na jeho dopisy císař Ludvík nereagoval. To Omurtaga v roce 827 vyprovokovalo k vojenskému výpadu na lodích proti proudu řeky Drávy a napadení sídel Timočanů ve Sremu, kde pak dosazoval své místní vládce.[10]
Jejich kmenové jméno se odvozuje od názvu řeky Timok.[3] Dnes se jméno Timočané používá jako neoficiální označení obyvatel údolí řeky Timok v Srbsku a Bulharsku.[11]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Timočani na anglické Wikipedii.