Transcendence

Transcendence (z lat. transcendó, překračuji, přesahuji) označuje přesahování, překračování toho, co je bezprostředně dáno, například jako smyslová skutečnost. Opak je imanence.^[1]

Významy slova

V soudobé filosofii velmi široký pojem, který může zahrnovat jak běžnou každodenní transcendenci každé situace, k níž samozřejmě patří i nějaké očekávání (obavy, naděje atd.), které ji zřejmě přesahuje, tak také metafyzické tvrzení nadsmyslových skutečností.
Transcendentální filosofie Immanuela Kanta se nevěnuje zkoumání obsahů vědění, nýbrž jeho obecným podmínkám. Mezi takové apriorní podmínky poznání patří pojmy prostoru a času, bez nichž by ani smyslové poznání nebylo možné.
Transcendentálie čili „přesažné pojmy“ jsou ve scholastické filosofii obecná označení, která přesahují hranice kategorií a mohou tedy patřit jakémukoli jsoucnu – například „jedno“, „dobré“, „pravdivé“, případně i „krásné“ a podobně.
V teologii může transcendence znamenat to, co přesahuje smyslovou skutečnost a dává jí smysl. Tak je v křesťanství Bůh transcendentní, neboť není součástí světa, ale jeho původcem (Stvořitelem), který každou smyslovou skutečnost přesahuje.
V matematice transcendentní funkce „přesahuje“ oblast algebraických funkcí, které lze vyjádřit polynomem. Podobně transcendentní číslo „přesahuje“ oblast kořenů rovnic s racionálními koeficienty.

Odkazy

Reference

↑ Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, heslo Transcendence, str. 417..

Literatura

Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998..
K. Jaspers, Šifry transcendence. Praha: Vyšehrad, 2000 – 140 s. ISBN 80-7021-335-3
J. Poláková, Možnosti transcendence. Praha: Zvon, 1996 – 109 s. ISBN 80-7113-167-9

Související články

Externí odkazy

(anglicky) S. Palmquist, Kant's System of Perspectives (Lanham: University Press of America, 1993)

[1] Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, heslo Transcendence, str. 417..

[1]