Triak (z anglického triode alternating current switch = triodový spínač střídavého proudu) je polovodičový spínací prvek schopný vést elektrický proud oběma směry.
Vlastnosti triaku přibližně odpovídají vlastnostem dvou antiparalelně zapojených tyristorů, u kterých jsou řídicí elektrody propojeny v jednu (ovšem A1 a A2 nelze zaměnit), každý tyristor pro jednu půlvlnu napětí. Triaky jsou konstruovány pro běžná napětí v rozvodných sítích až po kilovolty a pro proudy do několika (desítek) ampérů.
Typické použití je v regulaci domácího osvětlení, otáček praček, vrtaček a podobných nízkovýkonových elektrických spotřebičů. Hlavní výhodou je jednoduché zapojení do elektrických obvodů.
Při regulaci výkonu triakem nedochází k regulaci výstupního napětí způsobem, jakým tomu je například u variaku. Nedochází zde k transformaci napětí, ale k „osekávání“ sinusové vlny. Z toho důvodu je triak nevhodný jako náhrada transformátoru pro laboratorní zdroje či jiné přístroje, kde bude docházet k usměrňování na stejnosměrný proud, jelikož výstup z triaku nelze dobře vyhladit a navíc obsahuje napěťové (i proudové) špičky původní vlny - v určitý moment je na výstupu z triaku stále maximální amplituda původní vlny. Proto je také regulace výkonu vhodnější název než regulace napětí.
Pokud klade potenciometr (téměř) nulový odpor, kondenzátor se nabije téměř okamžitě a dojde k okamžitému sepnutí diaku a následně i triaku, takže výstupní vlna je kompletní - stejná, jako vstupní. Pokud potenciometr klade maximální odpor, kondenzátor se nabije na spínací napětí ke konci půlvlny, nebo to ani nestihne, proto může být na výstupu regulace téměř nulové napětí - vše záleží na zvolených parametrech kondenzátoru, potenciometru a diaku.