Trojiční formule

Pronesení trojiční formule v latině: „In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti, amen“
Schéma Nejsvětější Trojice (Scutum Fidei), kterou tvoří Bůh Otec (lat. PATER), Bůh Syn (Ježíš) (FILIUS) a Bůh Duch svatý (SPIRITUS SANCTUS); NON EST = není, EST = je; DEUS = Bůh

Trojiční formule nebo trinitární formule je věta „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (řečtina koiné: εἰς τὸ ὄνομα τοῦ Πατρὸς καὶ τοῦ Υἱοῦ καὶ τοῦ Ἁγίου Πνεύματος, romanizovaně: eis to ónoma toû Patros kai toû Huioû kai toû Hagíou Pneúmatos; latinsky: in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti), nebo slova v této podobě a s tímto účinkem, odkazující na tři osoby křesťanské Nejsvětější Trojice. Často po něm následuje „amen“.

Trojiční formule se používá při křtu a v mnoha modlitbách, obřadech, liturgiích a svátostech. Jedním z jejích nejčastějších použití kromě křtu je, když římští katolíci, pravoslavní a východní křesťané, luteráni, anglikáni, metodisté a další při pronášení formule dělají znamení kříže.

Biblický původ

[editovat | editovat zdroj]

Tato slova jsou citována z příkazu vzkříšeného Ježíše ve Velkém poslání: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy a křtěte je ve[1] jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ – Mt 28, 19 (Kral, ČEP).

Zdá se, že pasáž je citována v Didaché (7,1–3) a je většinou přijímána jako autentická vzhledem k podpůrným rukopisným dokladům.[2] Nicméně někteří badatelé zastávají názor, že pasáž je interpolací vzhledem k tomu, že chybí v prvních několika staletích raně křesťanských citátů, a v tom případě by byla součástí apoštolské nebo raně křesťanské ústní tradice, z níž vznikly jak přijaté texty Matoušovy, tak Didaché.[3] Názor, že jde o interpolaci, na přelomu třetího tisíciletí hájil Ježíšův seminář, netrinitární hnutí působící v 90. letech 20. století. Kritici Ježíšova semináře označili tuto konkrétní argumentační linii za eisegezi založenou na předem vyvozeném závěru.[4]

Použití při křtu

[editovat | editovat zdroj]

Podle učení římského katolicismu, pravoslaví, starobylých východních církví a většiny protestantských směrů, jako je luteránství, kalvinismus a anglikánství, není křest platný, pokud se při udělování této svátosti nepoužije trojiční formule. V důsledku toho nemohou uznávat náboženská společenství, která křtí bez této formule – např. unitáře, branhamisty, frankisty, svědky Jehovovy a letniční společenství jednoty, kteří všichni popírají Nejsvětější Trojici – za křesťanská náboženství. Tak je tomu i v případě křtu v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů (angl. The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, LDS). Ačkoli členové LDS křtí stejnou trinitární formulí, odmítají nicejské trinitární pojetí a považují tři osoby Trojice za odlišné osoby spojené nikoli podstatou, ale vládou a účelem.[5]

Křest podle trojiční formule je považován za základ křesťanského ekumenismu, tedy konceptu usilujícího o konečnou jednotu křesťanů patřících k různým křesťanským denominacím.[6][7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trinitarian formula na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Řecký akuzativ, εἰς τὸ ὄνομα, je v menšině jazyků překládán jako „do jména“, viz např. English Standard Version (ESV) Footnote on Matthew 28:19 [online]. blueletterbible.org, 2014-01-09 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ EVERETT, Ferguson. Baptism in the Early Church. [s.l.]: [s.n.], 2013. S. 134–135. (angličtina) 
  3. ↑ Matthew and his Christian contemporaries. Příprava vydání Sim, David C., and Boris Repschinski (eds.). [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2008. S. 124–125. (angličtina) 
  4. ↑ THOMAS, Robert L.; FARNELL, F. David. The Jesus Crisis: The Inroads of Historical Criticism Into Evangelical. [s.l.]: Kregel Publications, 1998. 416 s. Dostupné online. (angličtina)  „Aplikují předpokladový test semináře: ,Dejte si pozor, abyste nenašli Ježíše, který by vám zcela vyhovovalʻ, a to zejména na samotný Ježíšův seminář, ,který a priori určil povahu «historického Ježíše» přijetím neobjektivních předpokladů, čímž vytvořil «Ježíše» zcela «vyhovujícího» jemu samémuʻ.“
  5. ↑ Encyclopedia of Mormonism, Godhead [online]. Brigham Young University [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. ↑ PIZZEY, Antonia. Receptive Ecumenism and the Renewal of the Ecumenical Movement: The Path of Ecclesial Conversion. [s.l.]: Brill Academic Publishers, 2019-03-15. ISBN 978-90-04-39780-4. S. 131. (angličtina)  „Křest v Krista sjednocuje všechny křesťany navzdory jejich rozdělení. Je to vztah s Kristem skrze křest, který umožňuje vztah s ostatními křesťany. Podle Congara ,na základě křtu, který nás začleňuje do Krista, a Slova, které je naší křesťanskou normou, je cílem [ekumenismu] naplnit Kristovu vůli a modlitbu, která spočívá v tom, aby jeho učedníci byli sjednoceniʻ. Christologický základ duchovního ekumenismu potvrzuje, že ekumenismus není naší myšlenkou nebo cílem, ale Kristovou vůlí a modlitbou za nás. Navíc jednota křesťanů již do jisté míry existuje mezi všemi pokřtěnými křesťany díky jejich vztahu s Kristem. Jedině skrze Krista je ekumenismus možný. Kasper vysvětluje, že základní christologický základ duchovního ekumenismu znamená, že jakákoli ekumenická spiritualita ,bude také spiritualitou svátostnouʻ. Křest je tedy ,základním prvkem ekumenické spiritualityʻ.“
  7. ↑ Becoming a Christian: The Ecumenical Implications of Our Common Baptism [online]. World Council of Churches, 1997-01-24, rev. 2020-09-13 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (angličtina) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]