Turecké osmanské písmo

Osmanský nápis na tabuli jako první v Makedonii během vlády Osmanské říše v této oblasti

Turecké osmanské písmo (الفبا elifbâ) byla verze arabského písma používaná v osmanské turečtině za Osmanské říše a v prvních letech turecké republiky až do 1. listopadu 1928, kdy Mustafa Kemal Atatürk zavedl používání latinky.

Tak jako v arabském písmu má většina písmen čtyři formy: samostatnou, začáteční, středovou a koncovou.

Samostatná Koncová Středová Začáteční Název písmene Dnešní turecký ekvivalent
elif a, e
hemze
be b
pe p
te t
se s
cim c
çim ç
ha h
h
dal d
zel z
re r
ze z
je j
sin s
şın ş
sat, sad s
ﺿ dat, dad d, z
t
z
ayın ', h (nebo vynecháno)
gayın g, ğ
fe f
kaf k
kef k, g, ğ, n
gef¹ g, ğ
nef, sağır kef n
lam l
mim m
nun n
vav v, o, ö, u, ü
he h, e, a
ye y, ı, i


Číslovky

[editovat | editovat zdroj]

Osmanská turečtina také používala číslice používané v arabském světě, odlišné od těch našich „arabských“ číslic. Zde je seznam arabských číslic a jejich název v turečtině.

  • ٠ 0 (sıfır)
  • ۱ 1 (bir)
  • ۲ 2 (iki)
  • ٣ 3 (üç)
  • ٤ 4 (dört)
  • ٥ 5 (beş)
  • ٦ 6 (altı)
  • ٧ 7 (yedi)
  • ٨ 8 (sekiz)
  • ٩ 9 (dokuz)
  • ۱٠ 10 (on)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]