Tvrz
Tvrz má dva hlavní významy. Ve středověku a raném novověku označuje opevněné sídlo drobného šlechtice situované zpravidla v intravilánu či blízkém okolí vesnice v zemědělsky využívané krajině.[1] Od barokního období označuje slovo tvrz menší samostatný opevněný vojenský bod. Podobný význam má i ve vojenské terminologii dvacátého století, kdy označuje jednotlivé obranné objekty těžkého opevnění.
Tvrz ve středověku a raném novověku
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Pojem tvrz označuje ve středověku a raném novověku drobné opevněné feudální sídlo budované obvykle v těsné návaznosti na venkovské osídlení a hospodářské zázemí, čímž se odlišuje od hradu. Vymezení tvrzí jako samostatné kategorie sídel je českou a částečně polskou zvláštností, protože v ostatních zemích jsou podobné objekty označované jako hrady. Hranice mezi hrady a tvrzemi je neostrá a existuje řada objektů, které bývají zařazovány (historicky i v moderní době) do obou skupin (např. Tuchoraz nebo Hradenín).[2][3]
Stavebníkem byla především nižší šlechta, bohatí měšťané a církevní hodnostáři. Tvrze vznikaly v českých zemích od 13. století do třicetileté války. Toto období zahrnuje sloh románský, gotický a renesanční. Stavební podoba se lišila podle možností stavebníka. Vznikala široká škála objektů, od prostých dřevěných až po výstavné kamenné stavby. Výjimečnou skupinu představují tvrze v okolí Prahy a Kutné Hory budované bohatými měšťany, kteří kladli velký důraz na rezidenční složku stavby. Postupně se vyvinuly tyto základní dispoziční typy tvrzí:[4]
- tvrze s izolovanou stavbou - tj. obytnou věží nebo palácem
- tvrze s obvodovou zástavbou
- palácové tvrze - palác zapojen do obvodu tvrze
- plášťové tvrze
- tvrze s komlikovanější dispozicí - například s kombinací paláce a věže.[2]
Tvrze s obvodovou zástavbou stavěné od 13. století se vyznačovaly okrouhlým půdorysem (např. Martinice), ale tato podoba byla od poloviny 14. století opouštěna a nahradily ji různě nepravidelné dispozice charakteristické srůstáním jednotlivých staveb. Tvrze s obytnou věží se začaly stavět na přelomu 13. a 14. století. Nejstarší věže byly dřevěné (Tlestky), ale časem dosáhly kamenné věže značných rozměrů. Obvykle byly přístupné pomocí padacího můstku v prvním patře.[2]
Obytná budova byla zpravidla vícepatrová. Přízemí a případné sklepy sloužily k uskladnění zásob a různého nářadí, obytné prostory byly umístěny do vyšších pater. Poslední patro bývalo často lehčí dřevěné konstrukce a vysazené na krakorcích. Součástí obytné stavby mohla být i zateplená roubená komora a prevéty. Opevnění bylo tvořeno zděnými nebo palisádovými hradbami, často v kombinaci s příkopem a valem. S rozvojem palných zbraní byly některé tvrze vybaveny prvky aktivní obrany, jakými byly věže nebo bašty v nárožích. Příkladem takových řešení je šestiboká bašta tvrze ve Volyni[5] nebo na tvrzích ojedinělá polygonální dělostřelecká bašta v Hradeníně.[6]
Pro osoby z nejnižších šlechtických společenských kruhů byly tvrze rodovými sídly, neboť vybudování hradu přesahovalo jejich finanční možnosti. V případě vojenského konfliktu byly tvrze schopné odolat náhlým přepadům a bojům v sousedských sporech, ale k obraně proti delšímu obléhání neměly dostatečné možnosti.[2]
Později byly tvrze v některých případech přestavěny na renesanční či barokní zámky, ale často i zanikly. Ty, které si zachovaly původní ráz, byly přeměněny na vesnické sýpky, stodoly, manufaktury anebo stáje pro užitkový dobytek.
Novodobé pojetí tvrze
[editovat | editovat zdroj]V moderní době se pojem tvrz (respektive dělostřelecká tvrz) používal pro ucelený systém navzájem spolupracujících a pod zemí propojených objektů těžkého opevnění. Jde o pevnost tvořenou několika objekty určenými k ostraze určitého úseku hranice. Příkladem může být dělostřelecká tvrz Bouda složená z pěti tvrzových srubů, která tvořila klíčovou část československého opevnění v prostoru Kralicka.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ NOVÁK, David. Funkční klasifikace a vývoj vrchnostenských sídel ve středověkých a raně novověkých Čechách. Památky archeologické. 2019, roč. 110, s. 307–382. Dostupné online.
- ↑ a b c d KUPKA, Vladimír, a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. 528 s. ISBN 80-7277-047-0. Kapitola Tvrze, s. 60–65.
- ↑ NOVÁK, David. České „tvrze“: kritická analýza současného stavu poznání. Castellologica bohemica. 2016, roč. 16. Dostupné online.
- ↑ KOLEKTIV. Encyklopedie českých tvrzí I. díl. Vyd. 1. vyd. Praha: Argo, 1997. 272 s. Dostupné online. ISBN 80-7203-068-X, ISBN 80-7203-279-8. OCLC 41957803 S. XIII - XXXIII.
- ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Čechy. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Volyně – tvrz, s. 213.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů: Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Heslo Hradenín, s. 36–37.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Encyklopedie českých tvrzí. Svazek I. Praha: Argo, 1997. 274 s. ISBN 80-7203-068-X.
- HEJNA, Antonín. České tvrze. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961. 180 s.
- NOVÁK, David. České „tvrze“: kritická analýza současného stavu poznání. Castellologica bohemica. 2016, roč. 16, s. 123–152. Dostupné online.
- NOVÁK, David. Funkční klasifikace a vývoj vrchnostenských sídel ve středověkých a raně novověkých Čechách. Památky archeologické. 2019, roč. 110, s. 307–382. Dostupné online.
- KAŠIČKA, František. Tvrze středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1984. 100 s.
- POUROVÁ, Renata. Hrady, zámky a tvrze, které přežily rok 2000 – Jihočeský kraj. České Budějovice: Herbia, 2006. 472 s. ISBN 80-239-7724-5.
- Časopis Hláska věnující se panským sídlům (hrady, zámky, tvrze) .
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu tvrz na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Tvrz v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo tvrz ve Wikislovníku
