Tyrannosaurinae

Jak číst taxoboxTyrannosaurinae
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída
alternativní popis obrázku chybí
Kostra holotypu tyranosaura, zástupce podčeledi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
NadčeleďTyrannosauroidea
ČeleďTyrannosauridae
PodčeleďTyrannosaurinae
Matthew a Brown, 1922
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podčeleď Tyrannosaurinae patří do čeledi Tyrannosauridae a zahrnuje samotný rod Tyrannosaurus a zhruba pět jemu blízce příbuzných rodů. Jedná se o středně velké až obří masožravé dinosaury (teropody), rozšířené koncem křídového období v Severní Americe a Asii. Typickým znakem je masivní lebka s velkými zuby, uzpůsobenými k drcení a párání kořisti.[1][2]

Paleobiologie

[editovat | editovat zdroj]
Velikostní srovnání různých tyranosaurinů.

Největší zástupci (rod Tyrannosaurus a Tarbosaurus) měřili zřejmě 12–13 metrů na délku a jejich hmotnost dosahovala 6 až 9 tun.[3] I nejmenší druhy (Nanuqsaurus hoglundi) zřejmě dosahovaly délky kolem šesti metrů a hmotnosti zhruba jedné tuny. Jejich zadní končetiny byly relativně dlouhé a mohutné, uzpůsobené k rychlému pohybu (zřejmě až přes 40 km/h)[4][5]. Naopak jejich přední končetiny byly relativně krátké, až téměř zakrnělé.[6]

Objev obratle z Montany, obsahující stopy po zubech subadultního tyranosaura ukazují, že tito obří predátoři dokázali drtit kosti již v poměrně raném věku (asi 11 až 12 let).[7]

Je možné, že i obří tyranosaurini lovili v některých obdobích života či v některých situacích v malých smečkách, přesvědčivé a jednoznačné fosilní doklady takového chování ale zatím chybí. Nasvědčovat mu může objev velkého množství koster druhu Tarbosaurus bataar z mongolské Gobi, o přímý důkaz smečkového chování se ale nejedná.[8]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Síla čelistního stisku a spolu s ní i odolnost čelistí a celé lebky proti extrémně velkým tlakům se výrazně zvyšovala u dospívajících tyranosaurinů.[9] Detailní výzkum síly čelistního stisku tyranosauroidů, publikovaný v roce 2023 dokázal, že spolu s rostoucími rozměry se nezávisle ještě více zesilovala schopnost drtivého stisku, jehož vrcholným projevem byly enormně mohutné čelisti druhu Tyrannosaurus rex, schopné drtit i pevnou kostní hmotu jiných velkých obratlovců.[10]

Výzkum stavby spodní čelisti ukazuje, že tyranosauři měli patrně citlivý senzorický systém na jejich konci. Ten jim umožňoval detailně prozkoumat jakékoliv objekty v dosahu, a to včetně kořisti, mláďat, jiných tyranosaurů, apod. Je možné, že tato funkce, kterou tyranosauři sdílejí se současnými krokodýly a vodními ptáky, umožňovala těmto dinosaurům lépe pečovat o svá mláďata, stavět hnízda nebo lépe a přesněji uchopovat do čelistí předměty.[11] Detailnímu výzkumu byla podrobena i někdejší neurovaskulární tkáň v rostrální část lebky tyranosaurů.[12]

U tyranosauřího jedince „Sue“ byly objeveny kruhové otvory na dolních čelistech, které byly podle některých paleontologů způsobeny infekcí parazitickým prvokem. Podle jiných výzkumů se ale nejednalo o následek infekce, nýbrž o mechanická poranění, způsobená zuby jiného tyranosaura při vnitrodruhových soubojích.[13]

Paleogeografie a výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Pozůstatky tyranosaurinů jsou poměrně četné a dosti kompletní, proto se jedná o relativně dobře známou skupinu. Již v roce 1910 bylo objeveno na jediné lokalitě větší množství jedinců albertosaura, kteří zde zřejmě zahynuli společně. Zdá se tedy, že i velcí tyranosauridi (včetně samotného tyranosaura a tarbosaura) mohli být alespoň v některých obdobích gregaričtí (žít a lovit ve smečkách).[14] Představovali dominantní predátory svrchnokřídové Severní Ameriky a Asie.

Tarbosaurus bataar - odlitek lebky v Národním muzeu (2007)

Fosilní zuby velkých tyranosauridů byly objeveny také na ruském Dálném Východě (v oblasti povodí řeky Amur), nedaleko čínských hranic. Zatím neznámé a formálně nepopsané druhy obřích tyranosauridů tu existovaly v období pozdního maastrichtu, asi před 69 až 66 miliony let (tedy na úplném konci druhohorní éry).[15][16]

Objev izolované slzní kosti (lakrimálu) obřího tyranosaurida ve velikostní kategorii dospělce druhu T. rex v Montaně roku 1903 by mohl naznačovat, že gigantičtí tyranosauridi existovali již v období pozdního geologického věku kampánu, asi před 79 až 75 miliony let. Fosilie pravděpodobně pochází ze sedimentů geologického souvrství Judith River.[17]

Zástupci skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Andre J. Rowe & Emily J. Rayfield (2024). Morphological evolution and functional consequences of giantism in tyrannosauroid dinosaurs. iScience. 110679. doi: https://doi.org/10.1016/j.isci.2024.110679
  2. ↑ SOCHA, Vladimír. Tyrannosaurus rex by svými čelistmi rozdrtil automobil. Osel.cz [online]. 24. září 2024. Dostupné online. 
  3. ↑ Článek Král teropodních dinosaurů na webu Pravěk.info (česky)
  4. ↑ Článek Dohnal by nás Tyrannosaurus? na webu DinosaurusBlog.com (česky)
  5. ↑ SOCHA, Vladimír. Jak rychle běhal tyranosaurus?. OSEL.cz [online]. 3. dubna 2017. Dostupné online.  (česky)
  6. ↑ Carpenter, Kenneth; Smith, Matt (2001). "Forelimb Osteology and Biomechanics of Tyrannosaurus rex". In Tanke, Darren; Carpenter, Kenneth. Mesozoic vertebrate life. Bloomington: Indiana University Press. str. 90–116. ISBN 978-0-253-33907-2.
  7. ↑ SOCHA, Vladimír. Stejně ti rozdrtím kosti. OSEL.cz [online]. 15. března 2019. Dostupné online.  (česky)
  8. ↑ http://www.osel.cz/11150-lovili-tarbosauri-ve-smeckach.html
  9. ↑ Andre J. Rowe & Eric Snively (2021). Biomechanics of juvenile tyrannosaurid mandibles and their implications for bite force Archivováno 16. 3. 2021 na Wayback Machine.. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24602
  10. ↑ Johnson-Ransom, E.; et al. (2023). Comparative cranial biomechanics reveal that Late Cretaceous tyrannosaurids exerted relatively greater bite force than in early-diverging tyrannosauroids. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.25326
  11. ↑ SOCHA, Vladimír. Tyranosauři drtili kosti jen něžně. OSEL.cz [online]. 3. listopadu 2021. Dostupné online.  (česky)
  12. ↑ Florian Bouabdellah, Emily Lessner, and Julien Benoit (2022). The rostral neurovascular system of Tyrannosaurus rex. Palaeontologia Electronica. 25 (1): a3. doi: https://doi.org/10.26879/1178
  13. ↑ Bruce Rothschild, Jingmai O’Connor & María Cecilia Lozado (2022). Closer examination does not support infection as cause for enigmatic Tyrannosaurus rex mandibular pathologies. Cretaceous Research. 105353. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105353
  14. ↑ Článek Smečkový lov obřích teropodů na webu DinosaurusBlog.com (česky)
  15. ↑ I. Y. Bolotsky, I. A. Ermatsans & Y. L. Bolotsky (2021). Tyrannosaurid remains (Dinosauria: Tyrannosauridae) from localities in Blagoveshchensk and Kundur (Amur Region, Russia) Archivováno 3. 1. 2022 na Wayback Machine. (PDF). Biota and environment of natural areas. 2021 (2): 49-70. doi: 10.37102/2782-1978_2021_2_5
  16. ↑ https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-fosilie-zkamenelina-jursky-park-tyranosaurus-rex-dravec-rusko.A220204_120939_veda_vse
  17. ↑ SOCHA, Vladimír. Záhadný tyranosauří gigant z Montany. osel.cz [online]. 4. září 2023. Dostupné online.  (česky)
  18. ↑ SOCHA, Vladimír. Deset let společenského tyranosaurida. OSEL.cz [online]. 7. prosince 2021. Dostupné online.  (česky)
  19. ↑ Longrich, N. R.; Saitta, E. T. (2024). Taxonomic Status of Nanotyrannus lancensis (Dinosauria: Tyrannosauroidea)—A Distinct Taxon of Small-Bodied Tyrannosaur. Fossil Studies. 2 (1): 1-65. doi: https://doi.org/10.3390/fossils2010001

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Česká literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]