Třída PCE-842 | |
---|---|
PCE-872 | |
Obecné informace | |
Uživatelé | US Navy Pobřežní stráž Spojených států amerických Britské královské námořnictvo Námořnictvo Čínské republiky Ekvádorské námořnictvo Filipínské námořnictvo Námořnictvo Vietnamské republiky Kolumbijské námořnictvo Kubánské revoluční námořnictvo Námořnictvo Korejské republiky Mexické námořnictvo Myanmarské námořnictvo |
Typ | hlídková loď |
Lodě | 68 |
Osud | aktivní (2022) |
Předchůdce | třída PC-461 |
Technické údaje | |
Výtlak | 795 t (standardní) 903 t (plný) |
Délka | 54,9 m (čára ponoru) 56,2 m (max.) |
Šířka | 10,1 m |
Ponor | 2,9 m |
Pohon | 2 diesely |
Rychlost | 15 uzlů |
Dosah | 8500 nám. mil při 12 uzlech |
Posádka | 96 |
Výzbroj | 1× 76mm kanón 6× 40mm kanón (3×2) 5× 20mm kanón (5×1) 1× Hedgehog 4 vrhače, 2 skluzavky |
Sonar | ano |
Třída PCE-842 je třída eskortních hlídkových lodí námořnictva Spojených států z doby druhé světové války. Jedná se o hlídkový derivát minolovek třídy Admirable vyvinutý jako náhrada pobřežních stíhačů ponorek třídy PC-461. Celkem bylo postaveno 68 plavidel. Část plavidel byla za druhé světové války upravena na záchranné lodě PCE(R), nebo velitelské lodě výsadkových operací PCE(C).[1] Za války jich bylo 15 dodáno Velké Británii jako třída Kil.[2] Další po válce získala námořnictva amerických spojenců. Část plavidel byla po vyřazení prodána do civilního sektoru.
Protiponorková hlídková plavidla třídy PCE-842 byla vyvinuta pro nasazení do druhé bitvy o Atlantik. Velká Británie roku 1941 v rámci programu Lend-Lease objednala celkem 108 kusů plavidel typu PCE. Po vstupu USA do války většinu plavidel převzalo americké námořnictvo, zatímco britské námořnictvo převzalo pouze prvních 15 kusů. Nakonec bylo 134 plavidel objednáno, ale později byla stavba 66 zrušena. Celkem tedy vzniklo 68 jednotek této třídy.[3] Stavbu zajistily loděnice Pullman Standard Car v Chicagu (34 ks), Albina v Portlandu (20 ks) a Willamette Iron & Steel v Portlandu (14 ks).[4]
Výzbroj tvořil jeden dvojúčelový 76mm kanón, tři zdvojené 40mm kanóny Bofors, pět 20mm kanónů Oerlikon, jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog, dále čtyři vrhače a dvě skluzavky. Modifikované verze PCE(C) a PCE(R) nesly méně 20mm a 40mm kanónů. Detekci ponorek zajišťoval sonar. Pohonný systém tvoří dva diesely General Motors, o výkonu 2000 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů. Dosah je 8500 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[4]