Třída Takanami
| Třída Takanami | |
|---|---|
,_19_May_2007_a.jpg) Takanami (DD-110) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 5 |
| Osud | aktivní (2016) |
| Předchůdce | třídy Murasame |
| Nástupce | třídy Akizuki |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4550 t (standardní) 5350 t (plný) |
| Délka | 151 m |
| Šířka | 17,4 m |
| Ponor | 5,3 m |
| Pohon | COGAG |
| Rychlost | 30+ uzlů |
| Posádka | 170 |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón Otobreda 8× SSM-1B (2×4) ESSM VL-ASROC 2× 20mm Phalanx CIWS (2×1) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1 vrtulník |
Třída Takanami je třída univerzálních raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany, postavená jako vylepšení torpédoborců třídy Murasame. Jejich hlavním úkolem je protiponorková a protiletadlová obrana námořních svazů. Třída se skládá z celkem pěti jednotek. Všechny jsou stále v aktivní službě.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem bylo v letech 2000–2006 postaveno pět jednotek této třídy pojmenovaných Takanami (DD-110), Ónami (DD-111), Makinami (DD-112), Sazanami (DD-113) a Suzunami (DD-114). Do služby byly zařazeny v letech 2003-2006.[1]
Jednotky třídy Takanami:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Takanami (DD-110) | 25. dubna 2000 | 26. července 2001 | 12. března 2003 | aktivní |
| Ónami (DD-111) | 17. května 2000 | 20. září 2001 | 13. března 2003 | aktivní |
| Makinami (DD-112) | 17. července 2001 | 8. srpna 2002 | 18. března 2004 | aktivní |
| Sazanami (DD-113) | 3. dubna 2002 | 29. srpna 2003 | 16. února 2005 | aktivní |
| Suzunami (DD-114) | 24. září 2003 | 26. srpna 2004 | 16. února 2006 | aktivní |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]_-_Starboard_Quarter_View.jpg)
Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 127mm kanón Otobreda umístěný v příďové dělové věži. Kanón má dostřel 30 km a rychlost palby 40 ran za minutu.[1] Další výzbroj je umístěna ve 32násobném vertikálním vypouštěcím silu Mk 41 - ukládají se do něj protiletadlové řízené střely ESSM a raketová torpéda VL-ASROC. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva systémy Phalanx CIWS. Protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel SSM-1B s doletem 200 km. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety typu 68 pro lehká protiponorková torpéda Mk 46. Torpédoborce rovněž nesou jeden protiponorkový vrtulník SH-60J, pro jehož uskladnění se na palubě nachází hangár.[1]
Pohonný systém je koncepce COGAG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny Kawasaki-Rolls-Royce Spey SM-1C, přičemž v bojové situaci se připojí další dvě plynové turbíny General Electric LM2500.[1] Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost přesahuje 30 uzlů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Class Takanami Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Takanami na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil na serveru Naval-technology.com
