Užitný vzor je ochrana, která je na základě zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, poskytována technickým řešením, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a která jsou průmyslově využitelná. Novost technického řešení se přitom posuzuje podle aktuálního stavu techniky a průmyslová využitelnost zase podle toho, zda může být dané řešení opakovaně využíváno v hospodářské činnosti. Ochranu užitným vzorem má především původce technického řešení, tedy ten, kdo jej vytvořil vlastní tvořivou prací, případně ji může uplatňovat i jeho právní zástupce.
Užitné vzory zapisuje do rejstříku užitných vzorů Úřad průmyslového vlastnictví.
Jako užitný vzor nelze chránit především:[1]
Bez souhlasu majitele užitného vzoru nesmí nikdo při své hospodářské činnosti dané technické řešení vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit. Majitel užitného vzoru ale může poskytnout souhlas (licenci) k využívání technického řešení nebo i užitný vzor na jinou osobu převést.[2] Účinky ochrany jsou tedy stejné, jako ochrana patentem, registrace technického řešení jako užitného vzoru je ale rychlejší a jednodušší, protože řízení je prováděno jen na základě tzv. registračního principu, když Úřad průmyslového vlastnictví nezkoumá, zda je dané řešení opravdu způsobilé k ochraně, ale posuzuje jen základní zákonné podmínky zápisu. Užitný vzor se nicméně hodí spíše pro předměty menšího ekonomického významu nebo s nižší vynálezeckou úrovní, naopak je vhodnější zvolit patentovou ochranu, pokud k využití daného technického řešení dojde až později.
Užitný vzor platí čtyři roky ode dne podání přihlášky k zápisu do rejstříku užitných vzorů, dobu platnosti ale může Úřad průmyslového vlastnictví prodloužit až dvakrát vždy o tři roky. Maximální doba ochrany užitným vzorem je tedy 10 let. Po vypršení této doby ochrana zanikne, zanikne však také tehdy, pokud se majitel daného užitného vzoru vzdá.[3]