Základní údaje | |
---|---|
Typ | predreadnought |
Třída | Indiana |
Číslo trupu | BB-1 |
Uživatelé | US Navy |
Jméno podle | Indiana |
Objednána | 30. června 1890 |
Zahájení stavby | 7. května 1891 |
Spuštěna na vodu | 28. února 1893 |
Uvedena do služby | 20. listopadu 1895 |
Osud | prodána do šrotu, 19. března 1924 |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 10 453 t (standardní) |
Délka | 106,96 m (celková délka) 109 m (vodoryska) |
Šířka | 21,11 m (vodoryska) |
Ponor | 8,2 m |
Pohon | Po dokončení: 4× Scotch 1905: 8× Babcock & Wilcox |
Rychlost | 15 uzlů (28,0 km/h) |
Dosah | 4 900 nám. mil (9 100 km) |
Posádka | 32 důstojníků 441 poddůstojníků |
Pancíř | Boky: 220 mm - 460 mm Hlavní dělové věže: 380 mm Sekundární dělové věže: 150 mm Paluba: 76 mm Velitelská věž: 250 mm |
Výzbroj | Po dokončení: 4× 330mm (2×2) 8× 203mm (4×2) 4× 152mm 20× 57mm 6× 37mm 4× 457mm torpédomet |
Operační nasazení | |
Nasazení | Španělsko-americká válka |
USS Indiana (BB-1) byla první bitevní lodí, která byla sloužila u Námořnictva Spojených států amerických. Jednalo se o vedoucí loď třídy Indiana.[1][2]
Kýl Indiany byl založen v americké loděnici William Cramp & Sons v roce 1891. Roku 1893 byla loď spuštěna na vodu a dne 20. listopadu 1895 byla Indiana uvedena do služby. Prvním velitelem lodi se stal Robley Dunglison Evans.
Indiana měřila na délku 106,96 a na šířku 21,11 m. Ponor lodi dosahoval hloubky 8,2 m a při standardním výtlaku loď vytlačila přes 10 000 t. O pohon po dokončení lodě obstarávaly čtyři kotle Scotch, které v roce 1905 nahradilo 8 kotlů Babcock & Wilcox. Posádku lodi tvořilo 472 námořníků a Indiana mohla plout rychlostí až 28 km/h.[3]
Primární výzbroj lodě tvořily dvě dvojhlavňové střelecké věže s 305mm děly. Sekundární výzbroj lodě tvořily čtyři dvojitá 203mm děla. Dále byly na loď nainstalovány čtyři 152mm kanóny, dvacet 57mm kanónů QF 6 pounder, šest 37mm automatických kanónů QF 1-pounder a čtyři torpédomety pro torpéda o průměru 457 mm.[4]