USS San Jacinto v roce 1944 | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | lehká letadlová loď |
Třída | Independence |
Jméno podle | bitva u San Jacinta[1] |
Zahájení stavby | 26. října 1942 |
Spuštěna na vodu | 26. září 1943 |
Uvedena do služby | 15. listopadu 1943 |
Osud | vyřazena 1. března 1947 sešrotována 1972 |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 11 176 t (standardní) |
Délka | 189,7 m (celkem) |
Šířka | 21,8 m (vodoryska) |
Ponor | 7,9 m |
Pohon | 4× kotel Babcock & Wilcox 4× parní turbína General Electric 4× šroub 100 000 shp |
Rychlost | 31,5 uzlů (58,5 km/h) |
Posádka | 1569 |
Výzbroj | 28× 40mm kanón Bofors 40× 20mm kanón Oerlikon |
Letadla | 45 |
USS San Jacinto (CVL-30) byla lehká letadlová loď Námořnictva Spojených států, která působila ve službě v letech 1943–1947. Jednalo se o devátou a poslední jednotku třídy Independence.
Loď byla objednána jako lehký křižník třídy Cleveland USS Newark (CL-100), v červnu 1942 však došlo ke změně v objednávce a z budoucího Newarku se stala letadlová loď Reprisal. Její stavba byla zahájena 26. října 1942 v loděnici New York Naval Shipyard v New Yorku. V lednu 1943 byla definitivně přejmenována na San Jacinto a v červenci téhož roku byla překlasifikována na lehkou letadlovou loď. K jejímu spuštění na vodu došlo 26. září 1943, do služby byla zařazena 15. listopadu 1943. V letech 1944 a 1945 se zúčastnila bojů v Tichém oceánu, včetně bitvy ve Filipínském moři. Krátce po skončení druhé světové války byla 1. března 1947 vyřazena ze služby a odstavena do rezerv. V roce 1959 byla překlasifikována na pomocný letadlový transport AVT-5 a nakonec roku 1970 vyškrtnuta z rejstříku námořních plavidel. Na konci roku 1971 byla odprodána do šrotu.[2][3]