USS Wichita (CA-45) | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | těžký křižník |
Jméno podle | Wichita |
Zahájení stavby | 28. října 1935 |
Spuštěna na vodu | 16. listopadu 1937 |
Uvedena do služby | 16. února 1939 |
Osud | vyřazen |
Předchůdce | třída New Orleans |
Následovník | třída Baltimore |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 10 589 t (standardní) 13 015 t (plný)[1] |
Délka | 185,4 m (max.) |
Šířka | 18,8 m |
Ponor | 7,24 m |
Pohon | parná turbíny, 8 kotlů, 4 lodní šrouby 100 000 hp |
Rychlost | 33 uzlů |
Posádka | 929 |
Pancíř | až 152mm boky 152mm přepážky 57mm paluba 178mm barbety 38–203mm věže 152mm velitelská věž |
Výzbroj | 9× 203mm kanón (3×3) 8× 127mm kanón (8×1) 8× 12,7mm kulomet (8×1) |
Letadla | 4× Curtiss SOC Seagull |
USS Wichita (CA-45) byl těžký křižník námořnictva Spojených států amerických. Jako první americká válečná loď nesl jméno USS Wichita.[2] Byl to poslední americký křižník stavěný podle omezení daných Washingtonskou konferencí a zároveň poslední americký těžký křižník dokončený před vypuknutím druhé světové války.[3] Využíval trup lehkých křižníků třídy Brooklyn. Byl intenzivně bojově nasazen za druhé světové války.[1] Ve službě byl v letech 1939–1947.[2]
Londýnská konference roku 1930 stanovila, že USA mohou v letech 1934 a 1935 zahájit stavbu vždy jednoho těžkého křižníků. Roku 1934 bylo rozhodnuto, že druhý z nich bude postaven podle nového projektu, přičemž bude využívat trupu lehkých křižníků třídy Brooklyn osazeného věžemi s 203mm kanóny. Křižník postavila americká loděnice Philadelphia Naval Shipyard ve Filadelfii. Kýl byl založen 28. října 1935, na vodu byla loď spuštěna 16. listopadu 1937 a do služby byla přijata 16. února 1939.[1]
Původní výzbroj tvořilo devět 203mm kanónů ve trojdělových věžích, osm dvouúčelových 127mm kanónů v jednodělových věžích a osm 12,7mm kulometů. Křižník byl vybaven dvěma katapulty a čtyřmi hydroplány Curtiss SOC Seagull. Pohonný systém tvořilo osm kotlů Babcock & Wilcox a parní turbíny Parsons o výkonu 100 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Během služby byla zejména zesilována protiletadlová výzbroj a instalována moderní elektronika. Roku 1946 tak křižník nesl devět 203mm kanónů, osm 127mm kanónů, dvacet čtyři 40mm kanónů Bofors a osmnáct 20mm kanónů Oerlikon. Instalovány byly radary typů SG, SK-1, Mk.13 a Mk.25.[1]
Křižník se zapojil do druhé světové války. Nejprve podporoval vylodění v severní Africe. Později byl přesunut na Tichomořské válčiště, kde zůstal až do konce války.[1] Účastnil se bitvy u Rennelova ostrova, aleutské kampaně, bojů o Marshallovy ostrovy, Mariany, Filipíny (včetně bitvy u Leyte) a Okinawu.[3] Roku 1947 byl vyřazen. Po letech v rezervě byl roku 1959 vyškrtnut a sešrotován.[2]