UY Scuti

UY Scuti
UY Scuti (nejjasnější hvězda na snímku) se svým okolím
UY Scuti (nejjasnější hvězda na snímku) se svým okolím
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000,0)
SouhvězdíŠtít
Rektascenze276,902 202 581 96°
Deklinace−12,466 359 257 362°
Paralaxa0,643 3 mas
Vzdálenost9 500 ly
Zdánlivá hvězdná velikost11,2
Absolutní hvězdná velikost−8,95
Vlastní pohyb v rektascenzi−0,693 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci−3,033 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Hmotnost8,5 M☉ a 32 M☉
Poloměr916 R☉ a 13 R☉
Zářivý výkon (V)340 000 L☉
Povrchová teplota3 365 K
Další označení
Bonner DurchmusterungBD-12 5055
2MASS2MASS J18273652-1227589
Tychův katalogTYC 5698-5176-1
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

UY Scuti (UY Sct) je červený hyperobr a pulzující proměnná hvězda v souhvězdí Štítu, přibližně 9500 světelných let (2900 parseků) od Země. Jedná se o jednu z největších a nejsvítivějších známých hvězd. Pokud by se nacházela ve Sluneční soustavě, její fotosféra by zasahovala téměř k oběžné dráze Saturnu.

Je klasifikována jako polopravidelná proměnná hvězda s průměrnou pulzační periodou 740 dní. Její svítivost činí 340 tisíc L.

Pojmenování a historie

[editovat | editovat zdroj]

UY Scuti byla poprvé katalogizována v roce 1860 německými astronomy na observatoři v Bonnu, kteří dokončovali průzkum hvězd pro katalog hvězdného katalogu Bonner Durchmusterung.[1] Byla označena jako BD-12 5055, tedy 5 055. hvězda mezi 12. a 13. stupněm jižní oblohy počítáno od jarního bodu (0 hodin).

Při druhém průzkumu hvězdy bylo zjištěno, že hvězda mírně změnila jas, což naznačovalo, že se jedná o novou proměnnou hvězdu. V souladu s mezinárodním standardem pro označování proměnných hvězd dostala hvězda pojmenování UY Scuti, označující ji jako 38. proměnnou hvězdu v souhvězdí Štítu.[2]

UY Scuti se nachází několik stupňů severně od hvězdy typu A Gama Scuti a severovýchodně od Orlí mlhoviny. Ačkoli je hvězda velmi jasná, má ve své největší jasnosti velikost pouhé 9. magnitudy při pohledu ze Země, a to kvůli své vzdálenosti a poloze v opojímeném pásmu v tmavé trhlině v souhvězdí Labutě.[3]

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

UY Scuti je prachem obklopený červený hyperobr[4] a je klasifikován jako polopravidelná proměnná hvězda s přibližnou pulsační periodou dobou 740 dní.[5][6][7]

V létě roku 2012 měřili Arroyo-Torres a jeho kolegové pomocí interferometrie AMBER z velmi velkého dalekohledu (VLT) v poušti Atacama v Chile parametry tří červených hyperobrů v blízkosti centra Galaxie:[8] UY Scuti, AH Scorpii a KW Sagittarii. Zjistili, že všechny tři hvězdy jsou více než 1 000krát větší než Slunce a více než 100 000krát jasnější než Slunce. Velikost hvězd byla vypočtena pomocí Rosselandova poloměru.[9] Bylo zjištěno, že UY Scuti je největší a nejzářivější ze všech tří měřených hvězd, při 1 708±192 R (1,188×109±134 000 000 km; 7,94±0,89 AU) na základě úhlového průměru 5,48±0,10 mas a předpokládané vzdálenosti 2,9±0,317 kiloparseků (kpc) (asi 9 500±1 030 světelných let), která byla původně odvozena v roce 1970 na základě modelování spektra UY Sct. Svítivost je pak vypočtena na 340 000 L při efektivní teplotě 3 365±134 K, čímž se získá počáteční hmotnost 25 M (možná až 40 M pro nerotující hvězdu).[8]

Přímá měření paralaxy UY Sct pomocí Gaia Data Release 2 v roce 2018 dala paralaxu 0,6433± 0,1059 mas, což vedlo k mnohem menší vzdálenosti přibližně 1,55 kpc (5 100 světelných let), a v důsledku toho mnohem nižším [jakým?] hodnotám jasnosti a poloměru.[10]

Hypotetickému předmětu cestujícímu rychlostí světla by oblet UY Scuti trval kolem sedmi hodin, zatímco Slunce by obletěl za 14,5 sekundy.[11]

Hmotnost UY Scuti je nejistá, především proto, že nemá žádného viditelného souputníka, podle nějž lze hmotnost hvězdy měřit pomocí gravitačního rušení. Očekává se však, že bude mezi 7 a 10 M.[12] Hmota se ztrácí rychlostí 5,8×10−5 M za rok, což vede k rozsáhlému a složitému okolnímu prostředí s plynem a prachem.[13]

Na základě současných modelů hvězdného vývoje začala v UY Scuti fúze hélia a probíhá zde fúze vodíku ve skořápce kolem jádra hvězdy. Umístění UY Scuti hluboko v disku Mléčné dráhy naznačuje, že se jedná o hvězdu bohatou na kov.[14]

Po skončení fúze těžkých prvků začne její jádro produkovat železo, naruší se rovnováha gravitace a záření v jejím jádru a výsledkem bude zhroucení jádra hvězdy a výbuch supernovy. Očekává se, že hvězdy jako UY Scuti by měly dosáhnout znovu vyšších teplot a stát se žlutým hyperobrem, zářivě modrou proměnnou hvězdou nebo Wolfovou–Rayetovou hvězdou a vytvoří silný hvězdný vítr, který odfoukne vnější vrstvy a odhalí jádro hvězdy, než exploduje jako supernova typu IIb, IIn nebo Ib/Ic.[15]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku UY Scuti na anglické Wikipedii.

  1. UY Scuti, Largest Star in the Milky Way Galaxy Facts. Universe Guide [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PRAGER, R. Katalog und Ephemeriden veraenderlicher Sterne fuer 1927. KVeBB. 1927, roč. 1, s. 1.i–1. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. (anglicky) 
  3. UY Sct (UY Scuti). www.kusastro.kyoto-u.ac.jp [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  4. LOON, J. Th van; CIONI, M.-R. L.; ZIJLSTRA, A. A. An empirical formula for the mass-loss rates of dust-enshrouded red supergiants and oxygen-rich Asymptotic Giant Branch stars. Astronomy & Astrophysics. 2005-07-01, roč. 438, čís. 1, s. 273–289. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361:20042555. (anglicky) 
  5. WHITING, Wendy A. Observations of Three Variable Stars in Scutum. JAVSO. 1978-10, roč. 7, čís. 2, s. 71–73. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0271-9053. (anglicky) 
  6. JURA, M.; KLEINMANN, S. G. Mass-losing M Supergiants in the Solar Neighborhood. ApJS. 1990-08, roč. 73, s. 769. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0067-0049. DOI 10.1086/191488. (anglicky) 
  7. KHOLOPOV, P. N.; SAMUS, N. N.; KAZAROVETS, E. V. The 67th Name-List of Variable Stars. IBVS. 1985-03, roč. 2681, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0374-0676. (anglicky) 
  8. a b ARROYO-TORRES, B.; WITTKOWSKI, M.; MARCAIDE, J. M. The atmospheric structure and fundamental parameters of the red supergiants AH Scorpii, UY Scuti, and KW Sagittarii. Astronomy & Astrophysics. 2013-06-01, roč. 554, s. A76. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361/201220920. (anglicky) 
  9. BASCHEK, B.; SCHOLZ, M.; WEHRSE, R. The parameters R and Teff in stellar models and observations.. A&A. 1991-06, roč. 246, s. 374. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0004-6361. (anglicky) 
  10. BROWN, A. G. A.; VALLENARI, A.; PRUSTI, T. Gaia Data Release 2 - Summary of the contents and survey properties. Astronomy & Astrophysics. 2018-08-01, roč. 616, s. A1. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361/201833051. (anglicky) 
  11. Solar System Exploration: Planets: Sun: Facts & Figures. web.archive.org [online]. 2008-01-02 [cit. 2020-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-02. 
  12. ARROYO-TORRES, B.; WITTKOWSKI, M.; MARCAIDE, J. M. The atmospheric structure and fundamental parameters of the red supergiants AH Scorpii, UY Scuti, and KW Sagittarii. Astronomy & Astrophysics. 2013-06-01, roč. 554, s. A76. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361/201220920. (anglicky) 
  13. SYLVESTER, R. J.; SKINNER, C. J.; BARLOW, M. J. Silicate and hydrocarbon emission from Galactic M supergiants. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1998-12-21, roč. 301, čís. 4, s. 1083–1094. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0035-8711. DOI 10.1046/j.1365-8711.1998.02078.x. (anglicky) 
  14. The Metal-Rich Universe - 9780521879989 - Cambridge University Press. www.cambridge.org [online]. [cit. 2020-01-14]. Dostupné online. 
  15. GROH, Jose H.; MEYNET, Georges; GEORGY, Cyril. Fundamental properties of core-collapse supernova and GRB progenitors: predicting the look of massive stars before death. Astronomy & Astrophysics. 2013-10-01, roč. 558, s. A131. Dostupné online [cit. 2020-01-14]. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361/201321906. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]