Univerzální gramatika (UG) je koncept v moderní lingvistice obvykle připisovaný Noamu Chomskému, jehož základním postulátem je, že určitou sadu strukturálních pravidel mají lidé vrozenou nezávisle na senzorických zkušenostech díky existenci části mozku nazývané jazykový okrsek. S lingvistickými podněty, které děti přijímají v průběhu svého psychického vývoje, si osvojují konkrétní syntaktická pravidla, která parametrizují UG.[1] Univerzální gramatika je někdy označována za „mentální gramatiku“, a staví se do kontrastu s jinými „gramatikami“, například preskriptivní, deskriptivní nebo školní gramatikou.[2][3] Zastánci této teorie vycházejí z argumentu nedostatku podnětů (anglicky Poverty of the stimulus, POS) a opírají se o existenci různých univerzálních vlastností přirozených jazyků. Tento názor však nebyl spolehlivě prokázán, protože někteří lingvisté tvrdí, že jazyky jsou tak rozmanité, že nějaká univerzália jsou vzácná.[4] Pro určení, jaké vlastnosti jsou univerzální a jaké lingvistické schopnosti jsou vrozené, je nezbytný další empirický výzkum.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Universal grammar na anglické Wikipedii.