VL Tuisku | |
---|---|
VL Tuisku finského letectva | |
Určení | víceúčelový cvičný letoun |
Původ | Finsko |
Výrobce | Valtion Lentokonetehdas |
Šéfkonstruktér | Arvo Ylinen |
První let | 10. ledna 1934 |
Zařazeno | 1935 |
Vyřazeno | 1948 |
Uživatel | Finské letectvo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
VL Tuisku (česky: Sněhová vánice) byl finský dvoumístný víceúčelový cvičný letoun vyvinutý společností Valtion Lentokonetehdas. Sloužil k základnímu výcviku, pokračovacímu výcviku stíhacích pilotů a dále k výcviku palubních střelců. Sekundárně mohl být využíván k průzkumu a podpoře pozemních jednotek.[1]
Vývoj nového víceúčelového cvičného letounu byl objednán roku 1933. První let prvního prototypu Tuisku (evidenční označení TU-149) proběhl 10. ledna 1934.[1] Prototyp měl problémy s třepetáním nosných ploch, což při jednom z letů vedlo k destrukci horní nosné plochy a jeho zřícení. Brzy jej nahradil druhý prototyp Tuisku II (TU-150) s prodlouženou přídí a zesíleným křídlem.[2] Takto vylepšený letoun již měl velmi dobré vlastnosti a letectvo objednalo jeho sériovou výrobu. V letech 1935-1936 bylo dodáno 13 letounů první série (TU-151 až TU-163) a do roku 1937 pak ještě 16 strojů druhé série (TU-164 až 179). Letouny TU-163 a TU-178 přitom byly zaplaceny lidovou sbírkou.[2]
Jednalo se o konvenční jednomotorový dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce. Poháněl jej vzduchem chlazený hvězdicový sedmiválec Armstrong Siddeley Lynx IVC o výkonu 215 k (160 kW), který roztáčel dvoulistou dřevěnou vrtuli. Byl vybaven pevným kolovým podvozkem, který bylo možné nahradit lyžemi, nebo plováky (Zkoušky plováků proběhly na letounu TU-159, ve službě ale Tuisku létaly pouze jako pozemní.).[1] Při výcviku byl letoun vybaven dvojím řízením. Při bojovém nasazení byl vyzbrojen pevným synchronizovaným 7,62 mm kulometem a druhým pohyblivým 7,62mm kulometem, ovládaným pozorovatelem. Na závěsníky pod trupem bylo možné zavěsit až 92 kg pum.[2]
Letouny Tuisku se ve výcviku osvědčily a byly velmi oblíbené. Bojově byly nasazeny proti SSSR v zimní válce v letech 1939–1940 a v pokračovací válce v letech 1941–1944. Následně se v letech 1944–1945 podílely na vytlačení německé armády z Finska. Bojově byly nasazeny především k průzkumu a jako lehké bombardéry.[2] Po válce se zbylé stroje vrátily k výcviku. Oficiálně byly vyřazeny roku 1948. Poslední dolétaly roku 1950.[2]
Jeden letoun Tuisku (TU-178), pojmenovaný „Sokeri-Sirkku“ se dochoval ve finském leteckém muzeum ve Vantaa.[2]