V melounovém cukru

V melounovém cukru
AutorRichard Brautigan
Původní názevIn Watermelon Sugar
ZeměUSAUSA USA
Jazykangličtina
Literární formapróza
Žánrvědecká fikce, apokalyptická a postapokalyptická sci-fi a postmodern fiction
Datum vydání1968
Předchozí a následující dílo
Chytání pstruhů v Americe Revenge of the Lawn
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Portrét Richarda Brautigana

V melounovém cukru (anglicky In Watermelon Sugar) je významné literární dílo Richarda Brautigana, poprvé vydané v roce 1968 (sepsáno ovšem bylo již v roce 1964). Jde o kratší postmodernistickou novelu, zasazenou do prostředí utopické postapokalyptické komunity. Kniha byla v době svého vydání důležitá pro hnutí hippies.[1][2][3]

Obsah díla

[editovat | editovat zdroj]

V melounovém cukru je krátký příběh rozepsaný v mnoha kapitolách. Bezejmenný vypravěč je zároveň i hlavní postavou. Jednotlivé popisy míst i událostí jsou minimalistické. Děj příběhu se odehrává v jakési utopické postapokalyptické komunitě, ve které se nachází město, několik srubů, a která se koncentruje kolem komunitního domu nazývaného jáMOR (v originále iDEATH), kde se obyvatelé celého místa společně stravují. V tomto světě je mnoho věcí, včetně některých budov nebo oblečení, vyrobeno z melounového cukru, který se vyrábí v melounových továrnách (mezi další používané materiály patří kameny nebo borové dřevo). Důležití jsou také pstruzi žijící v místních řekách, z melounů a pstruhů se pak vyrábí melounopstruží olej, který velmi dobře hoří. Slunce každý den svítí jinou barvou, každý den také rostou melouny různých barev. Na různých místech jsou postaveny sochy zeleniny. V blízkosti této komunity se nacházejí Zapomenuté podniky, obrovský průmyslový areál bez života. Příběh je často nechronologický a poloha jednotlivých míst se mění.[4]

Novela začíná tím, že bezejmenný vypravěč čtenářům poskytne základní popis světa ve kterém žije, i jeho stylu života. Vypravěč se vrací i k časům, kdy se ještě na světě vyskytovali tygři, kteří sice byli velmi zdvořilí a dokonce mu v dětství pomáhali s násobilkou, ale také často jedli lidi, snědli například právě vypravěčovi rodiče. Tygři ovšem byli zabiti na místě, kde se dnes nachází pstruží líheň. Příběh se dále zaměřuje na život vypravěče a dalších obyvatel komunity, například krásné Pauline, která často v jáMORU vaří zdravá jídla. Zmíněn je také neŽIT, člověk který dříve žil při jáMORU, ovšem z komunity utekl k Zapomenutým podnikům, kde spolu se svým gangem pálí whisky ze zapomenutých věcí a je neustále opilý. Dále se příběh zaměřuje na vypravěčův vztah s Margaret, jeho bývalou milenkou, která stále častěji začíná chodit do Zapomenutých podniků a začíná shromažďovat zapomenuté věci. V poslední části knihy neŽIT a jeho gang vstupuje do komunity s tvrzením, že lidé jáMORU vůbec nerozumí a on jim ho vysvětlí. Poté v řece se svým gangem spáchá hromadnou sebevraždu tím, že si spolu s ostatními uřeže prsty, uši a nos a vykrvácí. Krátce poté Margaret spáchá také sebevraždu, oběsí se na stromě. Celý příběh končí Margaretiným pohřbem.[4]

Rozbor

[editovat | editovat zdroj]

Rozbor díla je pro jeho velkou nejednoznačnost složitý. Dílo bylo ovlivněno taoismem i zenovým buddhismem (jáMOR naráží na smrt já, na svět, kde já splývá se vším okolo), filozofickými směry, o které se Brautigan intenzivně zajímal. Patrná je inspirace kolektivistickými komunami, které byly v době vydání díla poměrně rozšířené, především mezi příznivci hnutí hippies. Svět komuny je zobrazen jako idylický až utopický, nicméně minimalistický popis a naprosto emoční prázdnota postav (postavy v příběhu například naprosto nijak nereagují na násilí, ke kterému dochází před jejich zraky) zároveň vyvolává ve čtenáři zvláštní pocit, který naznačuje, že život v komunitě rozhodně dobře nefunguje. Celá komunita je navíc trochu kýčovitá: všude stojí sochy zeleniny a základním materiálem všeho je sladký melounový cukr. V protikladu ke sladké komuně stojí Zapomenuté podniky, smetiště připomínající dřívější racionální, sebedestruktivní civilizaci, a také postava neŽITA. Ten na faleš a iracionalitu komuny upozorní svou sebevraždou, při které si odřeže smyslové orgány. Další postavou, která prohlédne faleš komuny, je také Margaret, která poté, co začne chodit do Zapomenutých podniků, spáchá sebevraždu.[1][3][5]

Podle mnohých interpretací je celý příběh zároveň kritikou sebedestruktivního racionálního světa, zároveň ale upozorňuje na to, že nová společnost, kterou by si lidé jako protiklad k té racionální vytvořili, se také může stát nesnesitelnou.[1][3][5]

České vydání

[editovat | editovat zdroj]

Kniha V melounovém cukru byla vydána česky v roce 1986 v nakladatelství Odeon, v překladu Olgy Špilarové. V roce 2018 stejný překlad vyšel také v nakladatelství Argo.[6][7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku In Watermelon Sugar na anglické Wikipedii.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c HILSKÝ, Martin. CUKROVÁ PASTORÁLA RICHARDA BRAUTIGANA in Richard Brautigan - V melounovém cukru. Prvé vydání. vyd. [s.l.]: Odeon, 1986. S. str. 160-169. 
  2. ↑ BRAUTIGAN, Richard. In watermelon sugar. London: Vintage 142 s. Dostupné online. ISBN 978-0-09-943759-8. 
  3. ↑ a b c MCCAFFERY, Larry. Postmodern Fiction: A Bio-Bibliographical Guide. [s.l.]: Bloomsbury Academic 648 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-24170-3. (anglicky) Google-Books-ID: 3Wq1AAAAIAAJ. 
  4. ↑ a b BRAUTIGAN, Richard. In Watermelon Sugar. [s.l.]: Four Seasons Foundation, 1968. 138 s. ISBN 1-131-52372-5. 
  5. ↑ a b MORROW, Patrick D. The Popular and the Serious in Select Twentieth-century American Novels. [s.l.]: E. Mellen Press 176 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7734-9496-1. (anglicky) Google-Books-ID: OuFZAAAAMAAJ. 
  6. ↑ V Melounovém cukru - Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2025-02-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. V melounovém cukru - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-02-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]