Velemyš (Phloeomys) | |
---|---|
Phloeomys pallidus | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | hlodavci (Rodentia) |
Podřád | myšovci (Myomorpha) |
Čeleď | myšovití (Muridae) |
Podčeleď | pravé myši (Murinae) |
Rod | Phloeomys Waterhouse, 1839 |
Filipíny – mapa rozšíření
velemyš obláčková
velemyš největší | |
Druhy | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Velemyš[1] rodu Phloeomys (dříve česky označované jako krysy) jsou největší hlodavci z čeledi myšovití (Muridae). Jsou to noční živočichové živící se rostlinnou potravou. Žijí v Asii na Filipínách ve větvích tropických deštných lesů. Vyskytují se zde ve dvou podobných, ale barevně zcela odlišných druzích.
Velemyši rodu Phloeomys se vyskytují pouze na ostrově Luzon na Filipínách a na některých menších přilehlých ostrovech. Žijí v lesních oblastech od hladiny moře po vysoké hory.[2]
Tento rod velemyší vytváří dva druhy:[3]
Zařazování těchto druhů a jejich celková taxonomie nebyla dříve jednotná. Schauenberg (1978) považoval jedince velemyši obláčkové jen za sezónně zbarvené jedince velemyši největší a rod Phloeomys řadil do samostatné čeledi Phloeomyidae.[2] Taylor (1934) zase podle jediného exempláře ustavil nový rod Phloeomys elegans.
Novější taxonomie (Musser a Carleton 1993, Heaney 1992) to však neuznává.[2] Považuje rod Phloeomys jen jako součást množiny rodů vyvíjejících se delší dobu na Filipínách (spolu s rody Apomys, Archboldomys, Batomys, Carpomys, Celaenomys, Crateromys, Crunomys, Chrotomys a Rhynchomys). Jedinec popsaný jako Phloeomys elegans, pocházející z neznámé lokality, je považován jen za varietu jednoho z výše popsaných rodů.[2]
Tyto velemyši jsou největšími zástupci podčeledi pravých myší (Murinae). Jejich hlava a tělo měří 280–485 mm, ocas 200–350 mm.[2] Váží 1,5–2 kg.
Srst je spíše hrubší, polovzpřímená, tvořená směsí většího množství kratších a menšího množství delších chlupů.[2] Oba druhy jsou rozdílně zbarveny. Obecně je horní část těla zbarvena hnědočerně se špinavě žlutým nebo červeným nádechem. Spodní část sestává z jednotlivých dlouhých chlupů s hnědou základnou a bílými konci, podsada je jednotná hnědavá. Velemyš obláčková má delší a hustší srst v porovnání s krysou největší. Krátké uši mají oba druhy černé, líce šedé a ocas hnědočerný.
Tyto velemyši mají velké zadní nohy s většími drápy, které jim pomáhají v životu ve větvích. Samice mají 4 mléčné žlázy.
Velemyši rodu Phloeomys žijí skrytě ve větvích tropických deštných lesů, kde se pohybují pomalu, ale jistě. Nory si staví buď v podzemí, nebo v dutinách stromů. Jsou to noční živočichové. Není známo, čím přesně se živí v přírodě, ale v zajetí konzumují různou rostlinnou potravu, často ovoce.
Podle neúplných pozorování mohou být samice březí prakticky po celý rok, od ledna do května však méně často.[2] Obvykle rodí jen jedno mládě. To nosí pod tělem na hrudi. V zajetí se dožívají až 13 let.
Oba druhy jsou domorodci loveny pro maso.[2]
Podle výzkumů IUCN nejsou populace velemyši obláčkové zásadně ohroženy.[4] Naproti tomu velemyš největší je ohrožena především lovem v souvislosti s úbytkem přirozeného životního prostředí a je proto zařazena mezi zranitelné druhy.[5]
Chov těchto druhů v zoo je poměrně vzácnou záležitostí. Po roce 2010 se však podařilo v Evropě vybudovat relativně stabilní základnu záložní populace, a to zejména díky českým zoo. Evropskou plemennou knihu pro oba druhy (velemyš největší i velemyš obláčkovou) vede Zoo Praha. Ta je zároveň vedle plzeňské a ostravské zoo jedinou v Evropě, kde je chována velemyš největší a zároveň kde jsou chovány oba dva druhy.[6]