Velryba japonská
 Velryba japonská | |
|---|---|
 Ilustrace velryby japonské | |
 Porovnání velikosti s člověkem | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | kytovci (Cetacea) |
| Čeleď | velrybovití (Balaenidae) |
| Rod | Eubalaena |
| Binomické jméno | |
| Eubalaena japonica (Lacépède, 1818) | |
 Areál rozšíření velryby japonské | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velryba japonská (Eubalaena japonica) je kytovec, který náleží do rodu tzv. pravých velryb (Eubalaena). Obývá severní část Tichého oceánu. Původně byl pokládán za geografický poddruh velryby černé, teprve v roce 2000 ho Mezinárodní velrybářská komise na základě analýzy DNA uznala za samostatný druh.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Velryba japonská je o něco větší než velryba černá: dosahuje délky 17 až 18 metrů a váhy 70 až 100 tun (výjimečně snad až 135 tun). Je tak jedním z největších známých kytovců a zároveň jedním z největších živočichů všech dob.[3] Mládě měří při narození 4 až 5 metrů a váží okolo jedné tuny. Tělo je zavalité a výrazně mohutnější než těla kytovců podobné velikosti (keporkaci, plejtváci sejvalové, vorvani), jeho obvod dosahuje 60 % délky.[4] Kůže je černě zbarvená s nepravidelnou bílou skvrnou na břiše. Hlava je posetá charakteristickými útvary ztvrdlé kůže nazývanými kalozity, které vytvářejí u každého jedince unikátní kresbu. V ústech má velryba kostice, jimiž filtruje zooplankton, tvořící její potravu.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]V létě žije velryba v Beringově a Ochotském moři, odkud v zimě migruje do teplejších vod okolo Japonska a Kalifornie. Počet kusů žijících na počátku 19. století se odhaduje na dvacet tisíc, ale populace byla zdecimována intenzivním lovem a druh byl Mezinárodním svazem ochrany přírody zařazen mezi ohrožené. Lov byl zakázán mezinárodní úmluvou v roce 1935, i když ještě v šedesátých letech byla zaznamenána řada případů ilegálního zabití velryb sovětskými námořníky.[5] Velryby japonské vzhledem k tomu, že se s oblibou zdržují těsně pod hladinou, občas hynou po střetech s velkými plavidly, jejich populace je také ohrožována hybridním křížením s velrybami grónskými.[6] Počet velryb japonských na počátku 21. století se odhaduje na necelou tisícovku.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ International Union for Conservation of Nature and Natural Resources. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-02.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Velryby proti sauropodům. OSEL.cz [online]. 10. července 2018. Dostupné online. (česky)
- ↑ Animal Corner
- ↑ Endang Species Res 18/2012
- ↑ Janelle Weaver: Mating Mystery: Hybrid Animals Hint at Desperation in Arctic. Livescience, 15. 12. 2010
- ↑ National Oceanic and Atmospheric Administration: Review of the Status of the Right Whales in the North Atlantic and North Pacific Oceans, 2006
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu velryba japonská na Wikimedia Commons 
Taxon Eubalaena japonica ve Wikidruzích- B.C. Cetacean Sightings Network
- National Marine Fisheries Service
