Velvary

Velvary
Velvary, letecký pohled od jihovýchodu
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Velvary
Obec s rozšířenou působností	Slaný (správní obvod)
Okres	Kladno
Kraj	Středočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°16′54″ s. š., 14°14′10″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 048 (2024)[1]
Rozloha	18,10 km²[2]
Nadmořská výška	188 m n. m.
PSČ	273 24
Počet domů	943 (2021)[3]
Počet částí obce	4
Počet k. ú.	3
Počet ZSJ	6
Kontakt
Adresa městského úřadu	náměstí krále Vladislava 1 273 24 Velvary [e-mail]
Starosta	PhDr. Radim Wolák
Oficiální web: www.velvary.cz
Velvary
Další údaje
Kód obce	533041
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velvary (německy Welwarn) jsou město v okrese Kladno, sedm kilometrů severozápadně od Kralup nad Vltavou a 25 kilometrů severozápadně od Prahy. Město se rozkládá na pravém břehu Bakovského potoka, při jeho soutoku s Červeným potokem. Město tvoří části Velvary, Ješín, Malá Bučina a Velká Bučina, ve kterých žije přibližně 3 000^[1] obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Název

Název města je odvozen z významu obec velvarů, tj. lidí, kteří mnoho vařili. Jeho opakem byl název blízké zaniklé vsi Malovary. Často bývá tradován výklad Václava Hájka z Libočan, který koncovou část -var(y) spojil s maďarskými názvy typu Temesvár či Ujvár a smyšleným příběhem o válce Čechů s Maďary. V historických pramenech se název města objevuje ve tvarech: Walwar (1282), Belwar (1337), Welwar (1352 až okolo roku 1405, 1395), Welvarz (1395), Welwary (1531), „(obec) města Velvar“ (1615) a Welwar, Welwary, Welwar nebo Velvarium (1785).^[4]

Historie

První písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282.^[4]

Obec Velvary povýšil král Vladislav na královské město podruhé v roce 1482. Podruhé proto, že na začátku roku 1482 postihl město Velvary velký požár, při kterém shořely všechny písemné doklady o tom, že Velvary byly královským městem již jednou jmenovány. Velvary tak získaly právo vařit pivo, pořádat trhy a opevnit se hradbami, což také vzápětí udělaly. Až do poloviny 19. století bylo městečko důležitou zastávkou na staré cestě z Prahy do Saska.

Radnice a kostel sv. Kateřiny

Město Velvary bylo opevněno hradbami a vstup byl možný čtyřmi branami. Pražskou branou, kterou vystavěl na jižní straně náměstí za purkmistra Jiřího Mydláře v roce 1580 stavitel Bartoloměj Vlach. Roudnickou branou, která byla v roce 1841 z neznámých důvodů zbourána. A bránou Malovarskou, na jejímž místě později vznikla renesanční brána Slánská. Slánská brána byla později zbourána na příkaz paní hraběnky, které prý stínila do zahrady. Chržínskou bránu tvořila vlastně jenom vrata mezi dvěma zděnými pilíři. Dodnes se zachovala jen brána Pražská. Vedle Roudnické brány bývala Panská hospoda.

Roku 1864 vznikl v domě v Pražské ulici Sbor dobrovolných hasičů, první v Čechách. V roce 1882 byl zahájen provoz na železniční trati Kralupy – Velvary. Kolem roku 1900 zde začal vznikat průmysl, zejména výroba nábytku, které se však po roce 1990 silně omezila.

Rok 1932

V městě Velvary (2365 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):^[5]

• Instituce: okresní soud, berní úřad, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, kostely 3 katol., metod., synagoga, okresní chudobinec, sbor dobrovolných hasičů.
• Průmysl a živnosti: továrna na brousící kotouče Ostrit, cihelna, 2 cukráři, cukrovar, 2 hodináři, hospodářské skladištní družstvo, hospodářské strojní družstvo, knihař, výroba ledku, 3 mlýny, výroba přístrojů, stavební družstvo, „Velvarská škrobárna” s.r.o.^[6]
• Služby: 3 lékaři, 2 zvěrolékaři, 2 advokáti, notář, 4 autodopravci, biograf Sokol, fotoateliér, 12 hostinců, 2 kapelníci, lékárna, Městská spořitelna, Okresní hospodářská záložna, Rolnická záložna, Živnostenská záložna, zubní ateliér.

V obci Ješín (549 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Velvar) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[7] cihelna, družstvo pro rozvod elektrické energie v Jišíně, holič, 2 hostince, kolář, půjčovna mlátiček, obuvník, 7 rolníků, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, trafika, zámečník.

V obci Velká Bučina (přísl. Malá Bučina, 374 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Velvar) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[8] 2 hostince, kolář, kovář, krejčí, družstevní sběrna mléka, obuvník, pokrývač, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro obec Velká Bučina, trafika.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)^[9][10]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	2 006	2 258	2 302	2 392	2 254	2 139	2 367	2 128	2 550	2 482	2 621	2 496	2 547	2 547	2 592
Počet domů	255	258	271	280	289	330	459	495	645	558	581	657	674	713	713

Obecní správa

Části města

• Ješín
• Malá Bučina
• Velká Bučina
• Radovič
• Velvary
  • Malovary
  • Nové Uhy

Územně-správní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Slaný, soudní okres Velvary^[11]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Velvary^[11]
• 1868 země česká, politický okres Slaný, soudní okres Velvary^[11]
• 1913 země česká, kraj Praha, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary^[12]
• 1939 země česká, Oberlandrat Mělník, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary^[13]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary^[14]
• 1945 země česká, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary^[15]
• 1949 Pražský kraj, okres Kralupy nad Vltavou^[16]
• 1960 Středočeský kraj, okres Kladno^[17]

Znak

Znak města

Kdy byl znak městu udělen, se neví. Na nejstarší pečeti s latinským nápisem *S*ecretum**d*welwar, která podle typu písma pochází z poloviny 15. století, je zobrazen lev zepředu, držící tlapami dvě věže. Od poloviny 16. století máme pak na pečetích doložen v podstatě dnešní vzhled znaku. Jeho definitivní podobu měl dotvořit v roce 1607 správce velvarské školy Pavel Raphigius Litomyšlský, když namaloval do městské knihy Liber memorabilium et contractum barevný znak města a písař Štěpán Peristerius jej doplnil latinskou a českou básní, v nichž vysvětluje význam barev a figur. Na červeném štítě stojí na nízkém kvádrovém soklu dvě dvoupatrové věže s okny, nárožními věžičkami a valbovými střechami. Mezi věžemi stojí na soklu stříbrný vztyčený lev se zlatými drápy, červeným jazykem a zlatou korunou. Předními tlapami se dotýká pravé věže, jako by ji přidržoval. Jeho jednoduchý velmi dlouhý ocas ovíjí zezadu levou věž a jeho konec je propletený dolním oknem. Toto propletení je připisováno až Raphigiovi a písař Peristerius je v české básni vysvětluje takto: „Co znamená lev za ohon k věžím vázaný? Řeknu ti to: Totě odznak vedle práva; město mocného krále zasluhuje královského znamení. Vezdy bylo královské. Proto lev k věžím jest přivázán, aby krále od nich neodloučil.“

Výše uvedené doklady jednoznačně vyvracejí názor, že Velvary nejprve užívaly jako znak císařského orla a současný znak jim byl udělen v roce 1621. Podle dnešní literatury o městských znacích jsou rovněž nesprávné novodobé úpravy znaku jako cimbuří mezi věžemi, zelený trávník pod nimi i dvojitý ocas lva.

Doprava

Nádraží

Dopravní síť

Okolo města vede silnice I/16 v úseku Slaný – Mělník. Městem prochází silnice II/240 v úseku Kralupy nad Vltavou – Velvary – Roudnice nad Labem. Ve městě začíná silnice II/616 Velvary–Podhořany.

Město Velvary leží na železniční trati z Kralup nad Vltavou do Velvar. Jedná se o jednokolejnou regionální trať, doprava byla zahájena v roce 1882. Na území obce leží koncová dopravna Velvary a mezilehlá zastávka Velká Bučina.

Společnost

V Městském muzeu, jež v roce 2002 oslavilo sedmdesáté výročí zpřístupnění svých sbírek veřejnosti, si je možno prohlédnout stálou expozici představující historii města Velvary a jeho okolí. Ve vitrínách jsou ukázky archeologických nálezů od starší doby kamenné po raný středověk, nacházejí se zde doklady o vývoji města od 13. století do roku 1918, ukázky historického nábytku a odívání z 19. století. V secesním sále je sbírka obrazů krajináře Georgese Karse.

Městská knihovna má počátek ve Čtenářském spolku paní a dívek založeném počátkem 90. let 19. století, v roce 1892 se začaly půjčovat knihy. V roce 1948 byla ukončena činnost Čtenářského spolku a knihy byly předány Městské knihovně. V roce 1975 bylo otevřeno dětské oddělení, v roce 2001 stanice s veřejným internetem. V současnosti knihovna sídlí v budově bývalé Panské hospody.

Ve městě každým měsícem vychází periodikum s názvem Zpravodaj z Velvarska, na jehož vzniku se podílí Zdeňka Ortová a A. Kratochvílová. Publikace má informovat občany Velvar o aktuálním dění a dění na úřadě. Dále pak dává prostor reklamám živnostníků z města.^[18]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Velvarech.

Pražská brána od jihu

• Kostel sv. Kateřiny ze 14. století je gotický, jednolodní s jednou věží. Byl upraven roku 1478 mistrem Linhartem, znovu po požáru 1580 a koncem 17. století významným architektem Pavlem Ignácem Bayerem. Roku 1929 skončila důkladná oprava a regotizace. Uvnitř má síťovou klenbu a renesanční kruchtu s emporou na sloupových arkádách. Vnitřní zařízení je barokní, v kostele je pozdně gotická Madona velvarská (kolem 1510). Severně od kostela (naproti věži) je jednoduchá nízká zvonice. Na severní stěně kostela je mramorová náhrobní deska z roku 1588 a socha sv. Josefa od místního rodáka E. A. Střebského z roku 1745.^[19]
• Pražská brána, postavená roku 1580 snad na starších základech mistrem Bartolomějem Vlachem a opravená roku 1701 (znaky na jižní straně). Je čtverhranná, třípatrová s postranním přístavkem točitého schodiště.^[20] Přízemí je kamenné bosované, na vnější straně doplněné reliéfními kartušemi se znakem města a orlicí, na straně do města s dvouocasým lvem.
• Paládium Panny Marie staroboleslavské – barokní pískovcový vysoký reliéf z roku 1674.
• Barokní radnici postavil v letech 1721–1724 stavitel Volf a po roce 1795 ji upravil Ignác Palliardi.
• Mariánský sloup na náměstí krále Vladislava postavil v letech 1716–1719 František Tollinger z Litoměřic a kameník Antonín Falke. Na vrcholu je socha Panny Marie, dole na nárožích jsou sochy sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Šebastiána. Sloup byl postaven na poděkování, že morová epidemie roku 1713 skončila.^[21]
• Goticko-renesanční hřbitovní kostel svatého Jiří dal postavit bohatý měšťan Jiřík Pechar, zvaný Dryáčník v letech 1613–1616 pod vedením Bartolomea Santiniho. Na severní straně má renesanční portál a uvnitř barokní zařízení.^[22]
• Kostel Všech svatých na hřbitově v Malovarech.
• Funkcionalistická synagoga z roku 1931.
• Dům čp. 57 na náměstí, zvaný U Dryjáků, z doby kolem 1600 s mohutným pozdně renesančním kamenným portálem a mansardovou střechou.
• Další měšťanské domy ze 17.–18. století, zejména na náměstí.
• Přírodní památka Pod Šibenicí, louka s výskytem slanomilných rostlin, v údolí Vranského potoka severně od města při silnici do Miletic.
• Lípa u Horova mlýna, památný strom u samoty jihozápadně od města.
• Lípy u svaté Trojice, trojice památných stromů u kapličky a pramene pod osadou Radovič, vjv. od města.

Osobnosti

Mariánský sloup na náměstí

• Santini Malvazione (?–1626), architekt a stavitel v období renesance, pocházel z Itálie
• Jan Antonín Koželuh (1738–1814), hudební skladatel, ředitel chrámového kůru u sv. Víta v Praze
• Leopold Koželuh (1747–1818), dvorní skladatel a komorní kapelník ve Vídni^[23]
• Emanuel Adam Homolka (1796–1849), zakladatel předního houslařského rodu
• František Dvořák (1814–1894), otec skladatele Antonína Dvořáka, závěr života prožil u své dcery Jany ve Velvarech, kde je také pochován
• Ferdinand August Vincenc Homolka (1828–1890), houslista, umělec
• Berta Mühlsteinová (1841-1887), spisovatelka
• Karel Krohn (1846–1913), starosta města 1891–1901, založil první dobrovolný hasičský sbor v Čechách,
• Ferdinand Vaněk (1849–1939), středoškolský profesor, historik
• Zdeněk Kratochvíl (1865–1942), malíř, karikaturista
• Václav Klement (1868–1938), knihkupec a spoluzakladatel továrny Laurin & Klement v Mladé Boleslavi
• Karel Treybal (1885–1941), šachový mistr, popraven za druhé světové války
• Václav Nebeský (1889–1949), výtvarník, profesor estetiky na UMPRUM, vnuk básníka Václava Bolemíra Nebeského
• Jindřich Bišický (1889–1949), válečný fotograf, stavitel
• Ferdinand Stiebitz (1894–1961), klasický filolog, profesor Masarykovy univerzity v Brně, překladatel řeckých dramat
• František Šimek (1898–1964), český fotograf a malíř
• Jaroslav Vozáb (1919–1988), český herec, člen divadla Járy Cimrmana a překladatel
• Tomáš Vosolsobě (1937–2011), český malíř
• Zdeňka Ortová (* 1961), česká spisovatelka
• Martina Bittnerová (* 1975), česká spisovatelka

Odraz v kultuře

K Panské hospodě se s největší pravděpodobností váže vznik písně Ó Velvary. Podle místní tradice stála u jejího zrodu událost z přelomu ledna a února roku 1591, kdy byla v Panské hospodě Jáchymovi z Bílé odcizena truhla s 996 tolary. Spor, zda mu byly peníze odcizeny, nebo je propil, se táhl mnoho let a dědil se z generace na generaci, a proto píseň Ó, Velvary nesložil Jáchym z Bílé, ale až některý z jeho potomků.^[zdroj⁠?!]

Fotogalerie

• 
  Recepty na masti a pojednání o pouštění žilou ve velvarské lékařské knize z roku 1574. Archiv města Velvary, nezprac. fond. (SOkA-Kladno)
• 
  Úvod pátečních rorátů s iluminovanou iniciálou „R“ v knize ranních adventních zpěvů velvarských literátů. Literátské bratrstvo Velvary, Rorátník (kolem 1590 – kolem 1720), nezprac. fond. (SOkA-Kladno)
• 
  Náměstí krále Vladislava od východu
• 
  Severní část náměstí Krále Vladislava
• 
  Renesanční dům čp. 57 zvaný Dryjáčníkovský na náměstí a Pražská ulice
• 
  Kostel svatého Jiří od jihozápadu
• 
  Městské muzeum v Pražské ulici
• 
  Bývalý špýchar, Galerie J. Corvina
• 
  Přírodní památka Pod Šibenicí
• 
  Lípy u svaté Trojice

Odkazy

Reference

1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
4. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Velvary, s. 498. 
5. Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. Praha: Rudolf Mosse, 1932, s. 1831–1832. (česky, německy) 
6. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 
7. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 497. (česky a německy)
8. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1817. (česky a německy)
9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
10. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
11. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
12. Vyhláška ministerstva vnitra č. 226/1913 Sb.
13. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
14. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
15. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
16. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
17. Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
18. Archivovaná kopie. www.velvary.cz [online]. [cit. 2014-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
19. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. S. 210. Dále jen Poche (1982). 
20. Poche (1982), s. 209.
21. Poche (1982), s. 213.
22. Poche (1982), s. 212.
23. K hudebnímu skladateli a klavíristovi Leopoldu Koželuhovi viz např. Lukáš M. Vytlačil: From Velvary, Bohemia, to the court in Vienna. The life of the imperial Kapellmeister Leopold Koželuh and a new complete edition of his keyboard sonatas. In: Czech Music Quarterly 16 (2016), No. 2, pp. 7-11. (dostupné on-line)

Literatura

• KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha: Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4. 
• FROLÍK, František a Markéta VLKOVÁ. Osobnosti Slánska a Velvarska s ukázkami jejich rukopisů. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2017. ISBN 978-80-88125-06-8.
• Knihovny Středočeského kraje. Kladno: Středočeská vědecká knihovna, 2004. ISBN 80-85191-46-6, s. 97.
• PERGL, Jiří. Sbor dobrovolných hasičů ve Velvarech: nejstarší dobrovolný hasičský sbor v Čechách - založen roku 1864. Kladno: B61, 2004.
• ŠPECINGER, Otakar. Historie a současnost města Velvar: 1482-1982. Kralupy nad Vltavou: Barvy a laky, 1982.
• ŠPECINGER, Otakar a Radim BRÁZDA. Velvary: kapitoly z dějin královského města. Louny: Digon pro Městský úřad Velvary, 2008. ISBN 978-80-87019-10-8
• Historie 1. dobrovolného hasičského sboru v Čechách, založeného roku 1864 ve Velvarech. Praha: Enigma, 1999.
• ZAP, Karel Vladislav. Velvary. In: Památky archeologické a místopisné 1862, str. 24 – 26.
• Ottův slovník naučný, heslo Velvary. Sv. 26, str. 534

Externí odkazy

• Oficiální stránky
• Velvary v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Autoritní data	Biblio: c5685970-7b0b-43ef-bbd5-2f063ef38e40, 860febc6-af8d-464b-845b-dfdfa93537dc NKC: ge131271 VIAF: 246986043

Portály: Česko | Geografie