Veřejnoprávní korporace

Veřejnoprávní korporace je korporace, tedy sdružení osob, která je založena na základě zákona a které byla svěřena pravomoc plnit vymezené úkoly ve veřejné správě. Protože je právnickou osobou, v právních vztazích vystupuje jako samostatný subjekt, může vlastnit majetek, uzavírat smlouvy apod. Založena je na členském principu a členové se podílí na její činnosti.

Zvláštností veřejnoprávních korporací je jejich, v souladu se stanoveným účelem plnění jen určitých veřejnoprávních funkcí, omezená subjektivita. Ta je jim vždy podle příslušného zákona přiznána jen v tom rozsahu, v jakém je pro dané funkce potřeba.[1]

Opakem veřejnoprávních korporací jsou obchodní korporace, ale také nestátní neziskové organizace.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Rozlišování mezi soukromoprávními a veřejnoprávními korporacemi pochází již z dob římského práva, kde byl jako veřejnoprávní korporace pojímán především samotný římský stát, kromě něj šlo ale také o města a obce.[2] Později se mezi ně začaly počítat i kraje a okresy, také státem uznané náboženské společnosti (vyjma římskokatolické církve) a univerzity.[3]

Druhy

[editovat | editovat zdroj]

Podle jejich základu je možné veřejnoprávní korporace dělit na:[1]

  • územní – členové takové korporace musí mít bydliště či sídlo na jejím území; typicky jde o kraje či obce, za takovou korporaci lze ale pojímat i stát; městské části a městské obvody v českém právním systému nejsou samostatnými subjekty, ale orgány obce (města).
  • osobní – členství je podmíněno určitými vlastnostmi osoby nebo příslušností k určité profesi, takže jde např. o vysoké školy či různé profesní komory (advokátní komora, lékařská komora apod.)
  • věcné (reálné) – jde o vlastnictví určité věci nebo o obstarávání společných záležitostí, příkladem může být např. svazek obcí

Další subjekty veřejné správy

[editovat | editovat zdroj]

Vedle veřejnoprávních korporací jsou dalšími subjekty veřejné správy:[4]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Dušan Hendrych a kol.: Správní právo, 7. vydání, Praha : C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-049-2, s. 108–109
  2. ↑ J. Kincl, V. Urfus, M. Skřejpek: Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995, ISBN 80-7179-031-1, s. 80–81
  3. ↑ Korporace. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1899, svazek 14, s. 854
  4. ↑ 1.4 Subjekty veřejné správy [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, 2022-12 [cit. 2023-03-01]. VSTUPNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NÁSLEDNÉ. Kapitola 1. Organizace a činnost veřejné správy. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-01.