Viktor Anatoljevič But | |
---|---|
Viktor Anatoljevič But (2022) | |
Narození | 13. ledna 1967 (57 let) Dušanbe |
Alma mater | Kazaňská suvorovská vojenská škola Military Institute of the USSR Ministry of Defence |
Povolání | pašerák zbraní, voják a tlumočník |
Politická strana | Liberálně-demokratická strana Ruska (od 2022) |
Web | victorbout |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Viktor Anatoljevič But (rusky Виктор Анатольевич Бут, * 13. ledna 1967, Dušanbe, Tádžická SSR, Sovětský svaz) je ruský podnikatel, obchodník se zbraněmi, a politik.
Polyglot a bývalý voják sovětské armády, kde pracoval zřejmě jako překladatel, skoupil začátkem 90. let vojenská nákladní letadla a začal pašovat zbraně z východní Evropy zejména do Afriky, na Blízký východ a do Jižní Ameriky. Zbraně dodával bez ohledu na embarga komukoliv, obvykle do oblastí válečných konfliktů a občanských válek, někdy i více válčícím stranám.[1] Bývá proto obviňován, že tím tyto konflikty, při kterých obvykle dochází k častému porušování lidských práv, podněcoval.[2][3] Proto také bývá označován jako obchodník se smrtí nebo rušitel sankcí.[4][1]
V roce 2008 byl zadržen v Thajsku a o dva roky později vydán do Spojených států amerických. Tam byl v roce 2012 odsouzen na 25 let vězení za nelegální mezinárodní obchod se zbraněmi.[5] V roce 2022 vyměněn do Ruska za americkou basketbalistku Brittney Grinerovou.[6] V Rusku byl ihned propuštěn, vstoupil do Liberálně-demokratické strany Ruska a za stranu byl v roce 2023 zvolen do parlamentu Uljanovské oblasti.[7]
Butův původ je nejasný. Dokumenty Organizace spojených národů a But sám uvádí místo narození Dušanbe v Tádžické SSR v SSSR, a že jeho datum narození je s největší pravděpodobností 13. ledna 1967, i když je možných několik dalších dat.[8][9][10][11] Má staršího bratra jménem Sergej But.[12][13]
But byl jazykově nadaný, již ve věku 12 let ovládal esperanto abyl členem klubu esperantistů v Dušanbe.[14][15] Na vojenské střední škole v Kazani se se naučil němčinu a postupně přidával další jazyky.
Poté, co nebyl přijat na diplomatikou školu MGIMO, absolvoval povinnou vojenskou službu v Podněstří a zůstal v sovětské armádě. Jako voják absolvoval studium na Vojenském ústavu cizích jazyků v Moskvě a armádě pracoval jako překladatel.[10][16][17] Se svou jednotkou působil také v Mozambiku, kde v té době probíhala občanská válka, kde Sovětský svaz podporoval jednu z bojujících stran. Butova osobní webová stránka uvádí, že jako překladatel v sovětské armádě měl hodnost poručíka.[18]
Ovládá větší množství jazyků, mimo jiné ruštinu, tádžičtinu, portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, arabštinu, perštinu a několik afrických jazyků.[15][19] Jako údajný etnický Ukrajinec (podle jihoafrické tajné služby a britského výboru pro zahraniční záležitosti), se But po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 stal ruským občanem.[20][21] Podle výboru Rady bezpečnosti OSN pro Libérii je But držitelem nejméně čtyř dalších pasů.[22]
Po rozpadu sovětské armády v roce 1991 začal podnikat. Skoupil vojenská nákladní letadla, mimo jiné několik letounů Antonov An-8 a Antonov An-12. Vlastnil leteckou společnost Air Cess se sídlem v Libérii, která provozovala zejména nákladní leteckou dopravu, ale i další malé aerolinie. Mezi jeho zákazníky patřili i některé vlády a OSN.
Postupně začal také skupovat vyřazované zbraně v zemích bývalého Sovětského svazu a ve východní Evropě. Zbraně prodával bez ohledu na embarga komukoliv, zejména do Afriky a na Blízký východ, obvykle do oblastí válečných konfliktů a občanských válek, někdy i více válčícím stranám. Zaměstnával asi 300 zaměstnanců a provozoval asi 50 letadel, základnu měl na letišti Šardžá ve Spojených arabských emirátech.[1] Byl obviňován ze spolupráce s ruskou zpravodajskou službou GRU.[1]
Zbraně dodával mj. různým stranám první a druhé války v Kongu,[1] do Afgánistánu Tálibánu i Severní alianci,[2] během Občanské války v Angole různým stranám konfliktu,[3] na Filipíny teroristické skupině Abú Sajjáf,[1] do Libérie, kde zásoboval válečného zločince Charlese Taylora,[1] do Libye Kaddáfímu,[3] během války v Iráku Spojeným státům a jejich kontraktorům, [2][3] nebo do Sierry Leone.[2]
Osoba placená americkým Úřadem pro potírání drog (DEA) vylákala v roce 2008 Buta do Thajska s tím, že zastupuje povstaleckou organizaci Revoluční ozbrojené síly Kolumbie a má zájem o nákup zbraní v hodnotě 20 mil. dolarů,[3] mimo jiné 100 ks protiletadlového raketového kompletu 9K38 Igla, když zbraně měly být shozeny na padácích na určená místa v Kolumbii. Na místě byl zadržen za spolupráce Královské thajské policie a DEA.
V roce 2010 byl vydán do Spojených států amerických, i navzdory hlasitým protestům Ruska, podle kterého byl nevinen a jeho zadržení bylo politicky motivováno.[1] V USA před soudem čelil mnoha obviněním, mimo jiné ze zásobování teroristů zbraněmi,[5] když jeho firmy převážely zbraně například do Angoly a Libérie.[5] 5. dubna 2012 byl But odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let za pokus o prodej zbraní údajným zástupcům Revolučních ozbrojených sil Kolumbie.[23]
V prosinci 2022 vyměněn do Ruska za americkou basketbalistku Brittney Grinerovou,[6] která byla v Rusku odsouzena na 9 let vězení za pašování drog po té, co u ní byl objeven 1 gram hašišového oleje.[24]
V Rusku byl ihned propuštěn, vstoupil do Liberálně-demokratické strany Ruska a za stranu byl v roce 2023 zvolen do parlamentu Uljanovské oblasti.[7]
Je považován za jednu z hlavních inspirací filmu Obchodník se smrtí.[5][1] Bylo o něm také napsáno několik knih[25] nebo natočen celovečerní dokumentární film.[26]