Viskózová vlákna

Viskózové vlákno 2800 x zvětšené

Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy.[1]

Chemické složení

[editovat | editovat zdroj]
Zjednodušený vzorec molekuly celulózy

Celulóza, jako základní surovina pro výrobu viskózy, je přírodní polymer, tedy organická sloučenina s molekulovým řetězcem. Viskóza se získává regenerací celulózy.[2]

Historický vývoj

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1855 objevil Švýcar Audemars nitrocelulozu, ze které Hilaire de Chardonnet v roce 1884 poprvé vyrobil textilní vlákno. Na technologii obdržel francouzský patent a začal vlákno průmyslově vyrábět.

Ve 20. století bylo vyvinuto několik druhů modifikovaných viskózových vláken:

  • polynozické (1951 Japonsko)[3]
  • vlákno s vysokou pevností za mokra (HWM) 1960[4]
  • vlákno Tencel (zvlákňování v rozpouštědle) 1992[5]

Spotřeba viskózových vláken byla celosvětově poprvé zaznamenána v roce 1930 s cca 240 000 tunami, v roce 1960 se odhadovala na 2 miliony tun a v roce 1973 na 4 miliony tun.[6] V roce 2014 dosáhla spotřeba 6 milionů tun, na jejich výrobě se podílelo asi 30 firem[7] Jednou z největších je rakouská firma Lenzing AG (17% podíl), ke které patří také závod v moravskoslezském Paskově (258 000 tun celulózy).[7] V roce 2021 dosáhly celosvětové výnosy z prodeje viskózových vláken 15 miliard USD.[8]

Výroba

[editovat | editovat zdroj]
Schéma výroby viskózy z celulózy použitím hydroxidu sodného a sulfidu uhličitého

Surovina k výrobě viskózového vlákna je celulóza vyrobená síranovou technologií z bukového (v Evropě) nebo smrkového a eukalyptového dřeva (v Asii).[9][10]

Z celulózy se rozpuštěním v hydroxidu sodném v přítomnosti sirouhlíku CS2 tvoří xanthogenát, ze kterého po průchodu tryskou v lázni z kyseliny sírové a síranu zinečnatého vzniká nepřetržitě textilní vlákno. Vlákno se potom zjemňuje dloužením, chemicky upravuje a případně stříhá na délku podle podmínek dalšího použití.

Vedle základního typu vlákna se (zpravidla s pomocí chemické úpravy zvlákňovací lázně) vyrábějí modifikované druhy, např. lyocell, vysoce pevná, polynozická, vlákna se sníženou hořlavostí (FR) aj.[11]

Na jednu tunu viskózových vláken se spotřebují asi tři tuny dřeva.[12]

Vlákna se vyrábějí v jemnostech 0,9 – 28 dtex, filamenty od 6,7 tex f18 až do 200 tex f700.[11]

Většina vláken se stříhá na délku 20–60 (hlavně ke zpracování na bavlnářské příze), [5] na začátku 21. století se asi 10 % zpracovává na netkané textilie[13] a 15 % vláken se vyrábí ve formě filamentu.[5]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Viskózová vlákna všech druhů mají specifickou hmotnost 1,52 cN/cm³ a vysokou navlhavost (26–28 %). Standardní vlákna mají nízkou pevnost a vysokou tažnost za mokra, jsou srážlivá při vyšších teplotách a hořlavá. Snadno se barví a bělí, po vyprání mají jen nízký sklon ke třepení a žmolkování.[11]

Průměrná cena viskózových vláken dosahovala ve druhé dekádě 21. století cca 2 USD/kg.[9]

Srovnání fyzikálně mechanických vlastností některých druhů viskózových vláken s bavlnou:[11]

Druh vlákna standardní HWM
(pevnost
za mokra)		 polynozická tencel vysoce pevná
(kordový
filament)		 bavlna
Pevnost za sucha (cN/tex) 12–18 30–35 30–50 40–44 42–70 20–40
Tažnost za sucha (%) 15–30 15–30 8–18 14–16 7–15 7–9
Pevnost za mokra (% suché pev.) 55–65 70–80 70–80 85 70–80 110–120
Tažnost za mokra (%) 110–130 120–150 120–150 110–10 150–200 7–11

Použití

[editovat | editovat zdroj]
Detail tkaniny z viskózové příze (cca 50x zvětšeno)
  • Staplové příze z viskózové stříže se vyrábějí převážně ze směsi s přírodními a umělými vlákny v jemnostech asi do 10 tex.[14]
Tkaniny a pleteniny z nich se používají na svrchní ošacení, spodní prádlo, bytové a dekorační textilie a ručně pletací příze
  • Filamentové příze se zpracovávají tkaním (asi 80 %) nebo pletením s použitím především na podšívkovinu, pneumatikové kordy
  • Netkané textilie z viskózových vláken jsou známé hlavně ze zdravotnických potřeb[11]
Potiskovaná viskózová pletenina (večerní šaty z roku 2012)

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kiessling/Matthes: Textil-Fachwoerterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 400-401
  2. ↑ Untersuchung zur Regeneration [online]. Academia, 2016 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Polynosic fiber [online]. CAMEO, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ The Manufacturing Process of Rayon [online]. Textile Exchange, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-15. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Sinclair: Textiles and Fashion, Elsevier 2014, ISBN 9780857095619, str. 81-89
  6. ↑ Polyester & Cotton: Uneequal Competitors [online]. CAMEO, 2016-10-06 [cit. 2017-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-02. (anglicky) 
  7. ↑ a b Die eigentliche Baumwolle [online]. proHolz, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ In 2021, the global viscose fiber revenue was about US $15150 million [online]. chowder, 2022 [cit. 2022-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-08. (anglicky) 
  9. ↑ a b Fokus Mehrwert [online]. Lenzing, 2014 [cit. 2017-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (německy) 
  10. ↑ Manufacturing [online]. Linkedin Corporation, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 164-172
  12. ↑ Medienübergreifende Umweltkontrolle [online]. Umweltbundesamt (Rakousko), 2004 [cit. 2017-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-29. (německy) 
  13. ↑ Jirsák/Kalinová: Netkané textilie, TU Liberec 2003, ISBN 80-7083-746-2
  14. ↑ The Development of Viscose Industry [online]. Lenzinger Berichte, 1997 [cit. 2017-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-02. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 108-155 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
  • T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 361
  • Zhang: Advances in filament yarn spinning of textiles and polymers, Woodhead Publishing 2014, ISBN 978-0-85709-499-5, str. 177-180

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]