Vladimir Sofronickij

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: styl
Vladimir Sofronickij
Základní informace
Narození8. května 1901
Petrohrad
Úmrtí29. srpna 1961 (ve věku 60 let)
Moskva
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Žánryklasická hudba
Povoláníklavírista a hudební pedagog
Nástrojeklavír
OceněníStalinova cena
zasloužilý umělecký pracovník RSFSR
Leninův řád
Řád čestného odznaku
Webwww.sofronitsky.ru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Vladimirovič Sofronickij (nebo Sofronitzky, rusky Владимир Владимирович Софроницкий, 25. dubnajul./ 8. května 1901greg. – 29. srpna 1961) byl rusko-sovětský pianista, nejlépe známý jako interpret skladeb Alexandra Skrjabina a Frédérica Chopina. Jeho dcerou je kanadská pianistka Viviana Sofronitsky.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vladimir Sofronickij se narodil v Petrohradě otci, učiteli fyziky, a matce z umělecké rodiny. V roce 1903 se jeho rodina přestěhovala do Varšavy, kde začal hrát na klavír s Annou Lebedevou-Getcevich, studentkou Nikolaje Rubinsteina,[1] a později (ve věku devíti let) s Aleksandrem Michalowskim.[2]

Od roku 1916 do roku 1921 studoval Sofronickij na Konzervatoři v Petrohradě pod vedením Leonida Nikolajeva,[3] kde mezi jeho spolužáky byl Dmitrij Šostakovič, Maria Judina a Elena Skrjabina, nejstarší dcera zesnulého skladatele Alexandra Skrjabina. V roce 1917 se setkal s Elenou Skrjabinou a oženil se s ní v roce 1920.[4] Sofronickij byl uznáván jako vynikající pianista mj. skladatelem Alexandrem Glazunovem a muzikologem a kritikem Alexandrem Ossovským.

První sólový koncert měl v roce 1919[4] a své jediné zahraniční turné ve Francii v letech 1928 až 1929.[5] Jen jednou pak vystupoval mimo Sovětský svaz, bylo to v rámci Postupimské konference v roce 1945, kdy byl pověřen Stalinem hrát pro spojenecké vůdce.[4]

Sofronickij učil na Leningradské konzervatoři v letech 1936 až 1942 a poté, až do své smrti na Moskevské konzervatoři.[6] V roce 1943 mu byla udělena Stalinova cena první třídy[7] a v roce 1942 byl vyhlášen Ctěným umělcem RSFSR.

Repertoár Sofronického zahrnoval díla Skrjabina, Chopina, Schuberta, Schumanna, Liszta, Beethovena, Ljadova, Rachmaninova, Metnera, Prokofjeva, a dalších.

Uznání a nahrávky

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli byl na Západě málo známý, dostávalo se Sofronickému v jeho rodné zemi nejvyšší úcty. Sviatoslav Richter a Emil Gilels vzhlíželi k Sofronickému jako ke svému pánovi.[8] Když se Gilels dozvěděl o Sofronitského smrti, údajně řekl, že "zemřel největší pianista na světě".

Sofronického nahrávky byly vydávány takovými vydavatelstvími jako Arkadia, Arlecchino, Chant du Monde, Denon Classics, Multisonic, Urania a Vista Vera, stejně jako značkami Philips Great Pianists of the Twentieth Century Brilliant Classics (box 9 CD). Sofronického nahrávky dokumentují jednu z nejintenzivnějších a nejintimnějších pianistických osobností 20. století.[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Sofronitsky na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Clavier. Instrumentalist Company. 2005. p. 18.
  2. ↑ Edward Greenfield; Ivan March; Robert Layton (1 January 1996). The Penguin guide to compact discs yearbook, 1995. Penguin Books. p. 499. ISBN 9780140249989.
  3. ↑ Allan B. Ho; Dmitry Feofanov. The Shostakovich Wars. Ho and Feofanov. pp. 90
  4. ↑ a b c International Piano Quarterly: IPQ. Gramophone Publications. 1998. p. 56.
  5. ↑ Russian Life. Rich Frontier Publishing Company. 2001. p. 14.
  6. ↑ S. Shlifstein (2000). Sergei Prokofiev: Autobiography, Articles, Reminiscences. The Minerva Group, Inc. pp. 332–. ISBN 978-0-89875-149-9
  7. ↑ USSR Information Bulletin. Embassy of the Union of the Soviet Socialist Republics, 1943.
  8. ↑ Софроницкий Владимир Владимирович — пианист | Филармония имени Д. Д. Шостаковича. Софроницкий Владимир Владимирович [online]. [cit. 2021-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-26. (rusky) 
  9. ↑ The New Grove Dictionary of Music and Musicians. United Kingdom, United States: Oxford University Press. ISBN 1-56159-174-2

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]