Vladimír Zábrodský
| Vladimír Zábrodský | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 7. března 1923 |
| Místo narození | Praha, Československo |
| Datum úmrtí | 20. března 2020 (ve věku 97 let) |
| Místo úmrtí | Stockholm, Švédsko |
| Držení hole | levá |
| Příbuzní | Oldřich Zábrodský[1] (bratr) |
| Klubové informace | |
| Pozice | střední útočník |
| Předchozí kluby | LTC Praha Spartak Praha Bohemians ČKD Praha |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Lední hokej na ZOH
| ||
| stříbro | 1948 Sv. Mořic | ČSR |
| Mistrovství světa v ledním hokeji | ||
| zlato | MS 1947 | ČSR |
| zlato | MS 1949 | ČSR |
| bronz | MS 1955 | ČSR |
| Československá liga ledního hokeje | ||
| zlato | 1945/1946 | LTC Praha |
| zlato | 1946/1947 | LTC Praha |
| zlato | 1947/1948 | LTC Praha |
| zlato | 1948/1949 | LTC Praha |
| zlato | 1952/1953 | Spartak Praha |
| zlato | 1953/1954 | Spartak Praha |
Vladimír Zábrodský (7. března 1923 Praha – 20. března 2020 Stockholm, Švédsko[2][3]) byl český a československý hokejista a tenista. V hokeji působil jako střední útočník, od roku 1949 byl hrajícím trenérem národního mužstva. Ligovou soutěž hrál za LTC Praha (od žákovských let), Spartak ČKD Sokolovo (1950–1960) a Bohemians ČKD Praha (1963–1965). V lize odehrál 18 sezón (okolo 230 zápasů) a nastřílel 306 gólů. Je na 7. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport. Stal se 6× mistrem Československa (1946, 1947, 1948, 1949, 1953 a 1954).
Čtyřikrát se zúčastnil mistrovství světa v ledním hokeji: 1947 (zlato), 1949 (zlato), kde hrál, stejně jako v LTC s číslem 10 na dresu, 1954 (4. místo) a 1955 (bronz). Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948 (stříbro) a 1956 (5. místo).
Vždy nastupoval jako střední útočník. Už od dětství vedle něj hrál na levém křídle Stanislav Konopásek, dohromady tvořili jednu z nejúdernějších útočných dvojic v historii československého hokeje. Na pravé straně útoku v LTC a v národním týmu se jejich spoluhráči postupem času střídali: Jaroslav Juhan, Josef Kus, František Pergl, Ladislav Troják a po jeho tragické smrti při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche v roce 1948 také Václav Roziňák. Zábrodský i Konopásek později hodnotili jako nejlepší souhru s Roziňákem.
Po odsouzení spoluhráčů ve vykonstruovaném soudním procesu dostal zákaz reprezentovat. Po návratu nosil dres číslo 15 a zúčastnil se MS ještě v letech 1954, 1955 a na ZOH 1956. V roce 1958 byl usvědčen a potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy.
Za reprezentační mužstvo odehrál 93 zápasů (dle publikace Říkali mu šéf 94[4]) a nastřílel 158 gólů, je tak druhým nejlepším střelcem historie národního mužstva. Byl uznávaným tvůrcem hry a jediným hrajícím trenérem národního československého mužstva. Proslul unikátní ranou z bekhendu.
Na vrcholové úrovni hrál také tenis. V letech 1948, 1955 a 1956 byl členem československého týmu v Davisově poháru.[4]
Kvůli vykonstruovanému soudnímu procesu byl v roce 1950 některými spoluhráči, zejména Augustinem Bubníkem, označován za kontroverzní postavu. Jako kapitán reprezentace nebyl v tomto procesu souzen. Souzeni ovšem nebyli ani další členové reprezentačního kádru, například Vladimír Bouzek. Podle spoluhráče Stanislava Konopáska se Zábrodský sám neangažoval v zatčení hokejistů (vůbec nebyl přítomen v tzv. Zlaté hospůdce), nicméně očistil své jméno pravděpodobně tím, že očernil své spoluhráče. David Lukšů, spoluautor knihy Stanislav Konopásek: Hráč, který přežil, tvrdí, že veškerá tvrzení ohledně Zábrodského jsou pouhé domněnky a pravda možná již nikdy nevyjde najevo. Nic proti němu přímo nesvědčí a hokejista sám vypovídat nechtěl.
V roce 1960 byl potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy. Do této aféry bylo zapojeno několik sportovců, Zábrodského kontaktoval Július Torma, olympijský vítěz v boxu z roku 1948. Trest přišel nenadále, Vladimír Zábrodský byl vyloučen ze Spartaku Praha Sokolov, podmínečně byl odsouzen k patnácti měsícům do černouhelného dolu Důl Hlubina. Bylo mu nabízeno pracovat do dolů v Kladně, což ale odmítl, nechtěl být v blízkosti Prahy. Oficiálně byl zaměstnancem dolu Hlubina, neoficiálně byl jmenován trenérem hokejového oddílu Baník Ostrava, na střídačce kvůli trestu nesměl být, tým vedl z visuté tribuny prostřednictvím poslíčků. V sezoně 1960/1961 bojoval Baník Ostrava s rivalem TJ VŽKG Ostrava o postup do nejvyšší soutěže, Baník Ostrava skončil na druhém místě, pouhé čtyři body chybělo týmu na první postupové místo. [5]
V roce 1963 se vrátil do Prahy, vrátil se zpátky na led jako hrající trenér Bohemians ČKD Praha. Bohemians Praha působil v Pražském krajském přeboru (třetí nejvyšší soutěž v té době). Zábrodský sestavil mužstvo a utvořil útočnou formaci s nadějným mladým útočníkem Jiřím Kochtou, který byl o třiadvacet let mladší. Bohemians ČKD Praha postoupila do 2. ligy, pro Zábrodského to byla poslední sezona v československé soutěži. [6]
V roce 1965 s rodinou emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska. Jako hlavní trenér vedl v nejvyšší švédské hokejové soutěži Leksand, Rögle a Djurgården. Žil ve Stockholmu.
V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.
V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- člen Síně slávy IIHF (1997)
- člen Síně slávy českého hokeje (2008)
- V anketě o českého Hokejistu století, pořádané v roce 1998 Českým svazem ledního hokeje a MF Dnes, obsadil 3. místo (za D. Haškem a J. Jágrem) a byl jako střední útočník v nejlepší šestce historie.[4][7]
- V anketě Nejlepší kapitán, kterou uspořádala Česká televize k příležitosti Mistrovství světa v ledním hokeji 2015, Vladimír Zábrodský s přehledem zvítězil.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Utekl před komunisty, ale domov měl jen jeden. Zemřel Oldřich Zábrodský. 9. října 2015. Dostupné online. [cit. 2020-12-29].
- ↑ Zemřel legendární hokejista Zábrodský. Bylo mu 97 let. TÝDEN.cz [online]. 2020-03-20 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online.
- ↑ ČERNÝ ST., Otakar. Zemřel Vladimír Zábrodský [online]. Kladensky.denik.cz, 2020-03-20 [cit. 2020-04-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6. S. 106–126.
- ↑ Zábrodský ve vyhnanství. Horník na Hlubině i „černý“ trenér Baníku
- ↑ Kochta se učil od legendy: Zábrodský si mě oblíbil, byl jsem jako třetí syn
- ↑ Dominik Hašek je nejlepším hráčem všech dob. iDNES.cz [online]. 1998-12-12 [cit. 2019-12-11]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/mshokej/zpravy/309732-nejlepsim-kapitanem-se-stal-vladimir-zabrodsky/
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LUKŠŮ, David; PALÁN, Aleš. Vladimír Zábrodský: skutečný příběh hokejové legendy. Praha: Česká televize, 2010. 315 s. ISBN 978-80-7404-040-5.
- ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6.
- SOELDNER, David; SUCHAN, František. Souhvězdí Sparta. 1. vyd. Plzeň: eSports.cz, 2017. 164 s. ISBN 978-80-87853-93-1. Kapitola Vladimír Zábrodský, s. 93–106.
- 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 141.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Zábrodský na Wikimedia Commons - Vladimír Zábrodský – statistiky na Elite Prospects (anglicky)
- Vladimír Zábrodský v databázi Olympedia (anglicky)
- Hokej živě ČT24
- Příručka ke čtení memoárů V.Z. (1) – blog novináře Jiřího Macků Archivováno 13. 10. 2010 na Wayback Machine.
- Příručka ke čtení memoárů V.Z.(2) Archivováno 13. 10. 2010 na Wayback Machine.
- Proč odešel šéf? (ČST 1968), ceskatelevize.cz (česky)
