Vlasatice | |
---|---|
Zámek Vlasatice | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Pohořelice |
Obec s rozšířenou působností | Pohořelice (správní obvod) |
Okres | Brno-venkov |
Kraj | Jihomoravský |
Historická země | Morava |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 48°56′2″ s. š., 16°29′4″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 939 (2024)[1] |
Rozloha | 22,88 km²[2] |
Katastrální území | Vlasatice |
Nadmořská výška | 183 m n. m. |
PSČ | 691 30 |
Počet domů | 286 (2021)[3] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Vlasatice 149 691 30 Vlasatice podatelna@vlasatice.cz |
Starosta | Pavel Procházka (ODS) |
Oficiální web: www | |
Vlasatice | |
Další údaje | |
Kód obce | 585025 |
Kód části obce | 183300 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vlasatice (německy Wostitz[4]) jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Nacházejí se 6 km jihozápadně od Pohořelic a 30 km jihojihozápadně od Brna. Žije zde 939[1] obyvatel, výměra katastrálního území obce činí 22,87 km².
Obec leží v Dyjsko-svrateckém úvalu v nadmořské výšce 185 m n. m. v rovinaté krajině na pravém břehu řeky Jihlavy, nad soutokem Miroslavky a Olbramovického potoka, na němž se pod obcí nachází Novoveský rybník.
Vlasatice jsou známé svým vinařstvím a zemědělstvím, zejména pěstováním obilí, kukuřice a slunečnice. Jedná se o vinařskou obec v Mikulovské vinařské podoblasti (viniční tratě Novoveské vinohrady, Branišovské vinohrady, Pohořelické vinohrady), obec je také součástí vinařské stezky regionu. Místní vinařská tradice sahá do středověku.
První záznam o obci pochází z roku 1276 pod názvem Wazaticz. Starší podoba názvu zněla Vašatice a byla odvozena od osobního jména Vašata (což byla obměna jména Vach). Výchozí tvar Vašatici označoval "Vašatovy lidi". Na začátku 16. století (poprvé doloženo 1522) bylo jméno vesnice změněno na Vlasatice, jako by bylo odvozeno od osobního jména Vlasata. Německé jméno Wostitz vzniklo ze staršího Vašatice a jeho výslovnost /vostits/ mohla přispět ke změně českého jména.[5]
Území bylo osídleno již v pravěku, o čemž svědčí archeologické nálezy z doby bronzové a železné. Byly zde nalezeny pozůstatky keltského osídlení z období laténské kultury (5.–1. století př. n. l.).
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1276. Ve středověku byly Vlasatice součástí majetku kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích.
V období kolonizace došlo k příchodu německých osadníků, kteří přinesli nové zemědělské techniky, například třípolní systém. Roku 1538 získaly Vlasatice trhové právo od císaře Ferdinanda I., čímž se staly centrem obchodu pro okolní vesnice. Toto právo umožnilo pořádání pravidelných týdenních trhů a dvou výročních jarmarků.
V 16. století v obci silně působil protestantismus. Roku 1567 zde vznikla komunita Hutteritů, kteří byli z obce vyhnáni v roce 1617. Hutterité zde založili společný dvůr a provozovali různá řemesla, zejména hrnčířství a nožířství.
Období třicetileté války bylo pro Vlasatice zničující – obec byla několikrát vypleněna a došlo k výraznému poklesu počtu obyvatel. V roce 1645 bylo město obsazeno švédskými vojsky, která způsobila značné škody.
Během rekatolizace po roce 1622 se obec dostala do majetku rodu Ditrichštejnů, kteří vlastnili panství až do roku 1923. Za jejich vlády se Vlasatice rozvíjely jako vinařská obec. V roce 1671 byl postaven nový barokní kostel sv. Jana Křtitele na místě původního gotického kostela.
V 18. století došlo k rozvoji řemesel a obchodu. Byl založen cech vinařů a vznikly nové vinice. V roce 1784 byla ve Vlasaticích zřízena první škola.
V 19. století byly Vlasatice významným střediskem vinařství a zemědělství. Rozvíjelo se zde také ovocnářství, zejména pěstování meruněk a broskví. V roce 1839 byla postavena nová školní budova. Roku 1869 byl založen hasičský sbor.
Po roce 1918, v důsledku pozemkové reformy, došlo k rozparcelování velkostatku a k majetkovým změnám. V meziválečném období se rozvíjel společenský a kulturní život obce, vznikaly různé spolky a organizace.
Do historie obce silně zasáhla druhá světová válka. Zdejší obyvatelé byli tradičně převážně moravští Němci. Obec se na podzim 1938 stala součástí nacistického Německa. Po válce byla většina zdejších německých obyvatel vysídlena. Obec byla osídlena novými obyvateli z českého vnitrozemí, ale také reemigranty z Bulharska, Ukrajiny a dalších zemí.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 1 748 | 2 060 | 1 932 | 1 907 | 2 035 | 2 021 | 1 926 | 988 | 974 | 963 | 947 | 870 | 807 | 785 | 870 |
Počet domů | 276 | 304 | 316 | 328 | 359 | 364 | 411 | 237 | 217 | 208 | 217 | 242 | 248 | 249 | 286 |
Vývoj počtu obyvatel
Vlajka byla obci udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 17. února 2006.[8]
Znak obce: V modrém štítě stříbrný vinný hrozen se dvěma zelenými listy, provázený vpravo zlatým sluncem s tváří a vlevo stříbrným půlměsícem.
Vlajka obce: List tvoří tři svislé pruhy, modrý, bílý a modrý, v poměru 2:1:2. V bílém pruhu zelený vinný list. Poměr šířky k délce listu je 2:3.