Volokonovka Волоконовка | |
---|---|
Kostel Nanebevzetí Panny Marie | |
Poloha | |
Souřadnice | 50°29′2″ s. š., 37°52′17″ v. d. |
Časové pásmo | UTC+3[1] |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Centrální |
Oblast | Bělgorodská |
Bělgorodská oblast na mapě Ruska | |
Volokonovka | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 10 426 (2021 ▲) |
Etnické složení | Rusové Ukrajinci |
Náboženské složení | pravoslavní |
Správa | |
Status | sídlo městského typu |
Starosta | Světlana Cyganková |
Vznik | 1731 |
Zakladatel | kníže Volkonskij |
Telefonní předvolba | (+7) 47235 |
PSČ | 309650 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Volokonovka (rusky Волоконовка) je sídlo městského typu v Bělgorodské oblasti v Rusku. Je to důležitá železniční stanice na trati Staryj Oskol - Valujky.
Obec se nachází na levém břehu řeky Oskol (povodí Donu), 30 km jižně od Nového Oskolu a asi 90 km východně od oblastního centra Bělgorodu.
Volokonovka je správním střediskem stejnojmenného okresu.
V roce 1731 kníže Grigorij Grigorjevič Volkonskij sehnal osadníky z Achtyrky, Vorožby a Gluchova a založil osadu, která byla po něm pojmenována jako Volokonovka. Již v 18. století se Volokonovka stala regionálním obchodním centrem. Podle sčítání obyvatel zde v roce 1877 žilo již 6 240 obyvatel.
Během druhé světové války byla obec od 3. července 1942 do 3. února 1943 obsazena německým Wehrmachtem.
V roce 1961 získala Volokonovka status sídla městského typu.
Dne 25. června 2011 byl v obci odhalen pomník knížete Volkonského.
Ve Volokonovce působí firmy především v potravinářském průmyslu a ve stavebnictví.
Obec je od 1. října 1897 napojena na železniční trať, která spojuje Moskvu přes Jelec a Valujky s Donbasem. Přes Volokonovku prochází také regionální silnice R187, která ji spojuje s Novyj Oskolem a s Roveňkami.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Volokonovka (Belgorod) na německé Wikipedii a Волоконовка na ruské Wikipedii.