Vrba arktická

Jak číst taxoboxVrba arktická
alternativní popis obrázku chybí
Vrba arktická (Salix arctica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďvrbovité (Salicaceae)
Rodvrba (Salix)
Binomické jméno
Salix arctica
Pall., 1788
Synonyma
  • Salix anglorum Cham.
  • Salix anglorum var. araioclada C.K. Schneid.
  • Salix arctica var. antiplasta (C.K.Schneid.) Fernald
  • Salix arctica var. araioclada (C.K.Schneid.) Raup
  • Salix arctica var. brownei Andersson
  • Salix arctica var. kophophylla (C.K.Schneid.) Polunin
  • Salix arctica var. pallasii (Andersson) Kurtz
  • Salix brownei Lundstr.
  • Salix brownii Bebb
  • Salix diplodictya Trautv.
  • Salix ehlei Flod.
  • Salix pallasii Andersson
  • Salix taimyrensis Trautv.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Popisný obrázek.

Vrba arktická (Salix arctica) je opadavá listnatá dřevina nízkého vzrůstu z čeledi vrbovité (Salicaceae). Je typická plazivým růstem, je přizpůsobena k přežití v drsných arktických a subarktických podmínkách.[1] Druh má cirkumpolární rozšíření podél Severního ledového oceánu.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh roste v tundře a na skalnatých vřesovištích, je nejseverněji se vyskytující dřevinou na světě. Vyrůstá nad hranicí lesa a na severní hranici země, na severním pobřeží Grónska.

Také se vyskytuje dále na jihu, v Severní Americe, v porostech výškové alpinské tundry, na jih do pohoří Sierra Nevada v Kalifornii a Rocky Mountains v Novém Mexiku, ale i v Asii, v pohoří Sin-ťiangu v Číně. [2][3][4]

Vrba arktická je obvykle nízký plazivý keř, roste pouze do výšky 1-15cm (vzácně až 25 cm). V severozápadním Pacifiku ale může dosáhnout vzrůstu 50 cm na výšku.[5] Má kulaté, leskle zelené listy, 1 až 4 cm dlouhé a široké, zřídka může mít i listy 8 cm dlouhé a 6 cm široké. Starší listy jsou porostlé dlouhým hedvábným, stříbřitým ochlupením. Stejně jako zbytek vrb, je i vrba arktická je dvoudomá, samičí a samčí jehnědy vyrůstají na různých rostlinách. Samičí jehnědy mají červenou barvu, zatímco samčí jehnědy žlutě zbarveny.[3][6]

Navzdory své malé velikosti, je dřevina dlouhověká, roste ale velmi pomalu v arktickém klimatu. Jedna z vrb ve východním Grónsku, jak bylo zjištěno, je 236 let stará. [3]

Jsou popsáni kříženci mezi Salix arctica a Salix glauca.[3]

Druh je zdrojem potravy pro několik arktických zvířat. Pižmoni, sob karibu, arktičtí zajíci a lumíci se živí kůrou a větvičkami, pupeny jsou hlavním zdrojem potravy bělokura.

Je známo že i Inuité a obyvatelé severských oblastí využívají tento druh vrby. Větvičky mohou být použity jako palivo, zatímco opadané květy (suputiit), mohou být smíchány s mechem a použity jako směs v lampě nazývané „kudlik“. Rostlina byla používána jako léčivo, pro zmírnění bolesti zubů, pomáhá k zastavení krvácení, zastavování průjmu při zažívacích potížích a také jako obklad na rány. Mezi severskými kmeny a Inuity v oblasti Bathurst Inlet byly používány jedlé části vrby s vysokým obsahem vitamínu C, chutnající sladce.[7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salix arctica na anglické Wikipedii.

  1. https://www.stoplusjednicka.cz/nenapadni-extremni-vytrvalci-supermani-rostlinneho-sveta
  2. Germplasm Resources Information Network: Salix arctica Archivováno 24. 2. 2015 na Wayback Machine.
  3. a b c d Salicaceae of the Canadian Arctic Archipelago: Salix arctica Archivováno 1. 12. 2005 na Wayback Machine.
  4. Flora Europaea: Salix arctica
  5. Salix arctica, pdf
  6. Jepson Flora: Salix arctica
  7. Flora of the Canadian Arctic Archipelago Archivováno 5. 6. 2011 na Wayback Machine., S.G. Aiken, M.J. Dallwitz, L.L. Consaul, C.L. McJannet, L.J. Gillespie, R.L. Boles, G.W. Argus, J.M. Gillett, P.J. Scott, R. Elven, M.C. LeBlanc, A.K. Brysting and H. Solstad. 1999 onwards. Flora of the Canadian Arctic Archipelago: Descriptions, Illustrations, Identification, and Information Retrieval. Version: 29 April 2003. http://www.mun.ca/biology/delta/arcticf/ Archivováno 17. 10. 2009 na Wayback Machine..

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]