Vrba slezská

Jak číst taxoboxVrba slezská
alternativní popis obrázku chybí
Vrba slezská (Salix silesiaca)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďvrbovité (Salicaceae)
Rodvrba (Salix)
Binomické jméno
Salix silesiaca
Willd., 1806
Synonyma
  • Salix rubens
  • Salix fagifolia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba slezská (Salix silesiaca) je dvoudomý druh rodu vrba. Vyskytuje se poměrně skromně a je v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ řazena mezi vzácnější, potenciálně ohrožené druhy, které si vyžadují další pozornost (C4a).[2][3]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření druhu je omezeno jen na pohoří ve střední a jihovýchodní Evropě (Sudety, Karpaty a pohoří Balkánu; v Alpách se nevyskytuje. V České republice roste v oreofytiku v horských oblastech od Ještědského hřbetu (evropská nejzápadnější lokalita) přes Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, masiv Králického Sněžníku, Hrubý Jeseník až po Moravskoslezské Beskydy a Javorníky v Karpatech. Mimo tyto horské polohy ještě roztroušeně roste ve Žďárských vrších.[2][4]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v chladných údolích, roklinách a soutěskách, na březích horských potoků a pramenišť, v karech a lavinových skluzech, roste též ve světlých horských lesích, v kosodřevině, zastíněných místech vlhkých luk a po okrajích cest. Upřednostňuje hlavně „subalpínskou brusnicovou vegetaci“ a „vyfoukávané alpínské trávníky“. Je diagnostickým druhem svazu „vysokých subalpínských listnatých křovin“ Salicion silesiacae.

Přestože se vrba slezská nepovažuje za pravou vysokohorskou vrbu, zasahuje vysoko do hor a je schopná přežít i tvrdé podmínky. Snáší extrémní výkyvy teploty nejen mezi létem a zimou, ale i rychlé letní rozdíly činící i desítky stupňů, stejně jako pády lavin, krátkou vegetační dobu, vyšší intenzitu ultrafialového záření a časté vysychání půdy. Je považována za pionýrskou a meliorační a zpevňující dřevinu.[2][4][5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Vrba slezská roste jako 2 až 4 m vysoký keř nebo ojediněle strom dorůstající až do 5 m. Má hladkou, šedou kůru, která se ve stáří v plátcích odlupuje. Letorosty hnědozeleně až olivově zbarvené jsou lysé, kůra vystoupavých až přímých větví je ve stáří rozpraskaná. Listy, dlouhé 5 až 8 cm, bývají při rašení načervenalé až krvavě červené. Jejich čepele jsou eliptické až podlouhle obvejčité, na bázi klínovité a po obvodě zvlněně pilovité. Na líci jsou listy špinavě zelené a lesklé, na rubu světle zelené a v mládí podél žilek pýřité a pravidelnou žilnatinu mají vystouplou. Palisty jsou široce ledvinovité, nepravidelně zubaté a na rostlině dlouho vytrvávají. Druh je ve tvaru listů a odění proměnlivý, jedinci rostoucí na kyselých půdách mívají listy vejčité a olysávající, na bazických substrátech listy okrouhlejší a chlupatější.

Jednopohlavné květy jsou sestaveny do květenství jehněd. Samčí jehnědy jsou kompaktní, kulovité nebo krátce válcovité, květy mají dvě tyčinky se zprvu červenými prašníky. Samičí jehnědy jsou protáhle válcovité a mají oddálené, stopkaté, lysé semeníky s čnělkami nesoucí vidličnaté blizny. Listeny květů jsou podlouhlé, na špici načervenalé a dlouze bíle chlupaté. Kvete od dubna do června, velmi krátce před vyrašením listů. Jsou opylovány hmyzem i větrem. Dožívá se asi 40 let. Ploidie druhu je 2n = 38.

Plody jsou protáhlé, lysé, pukající tobolky, jejich stopky se při dozrávání nápadně prodlužují. Semena jsou velmi drobná a mají chmýr, rozšiřována jsou větrem.[2][4][5][6][7]

Křížení

[editovat | editovat zdroj]

Vrba slezská se často kříží, vytváří plodné hybridy a následně i hybridní roje. Nejčastěji vznikají tito kříženci:

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Vrba slezská je lesnicky málo významný druh, vzácně bývá vysazována okolo cest a horských staveb. Využívá se tak schopnosti zpevňovat svažitou půdu rozsáhlým a do hloubky sahajícím kořenovým systémem a zároveň vysušovat podmáčenou půdu.[2][5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c d e f VAŠUT, Radim Jan; SOCHOR, Michal; HRONEŠ, Michal et al. Vrby České republiky [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, rev. 09.2013 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. ISBN 978-80-244-4121-4. 
  3. ↑ a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 30.12.2015]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. ↑ a b c BRANDOVÁ, Blanka; VAŠUT, Radim Jan. Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS 3: Určování vrb v NPR Praděd ... [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, rev. 2014 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Vrba slezská [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 07.07.2009 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b BRANDOVÁ, Blanka. Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ve Velké kotlině. Olomouc, 2010 [cit. 30.12.2015]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Radim Jan Vašut. Dostupné online.
  7. ↑ ELIÁŠ, Pavol jun. BOTANY.cz: Vrba slezská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 05.07.2007 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]