Václav Kopecký

ikona
Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
Václav Kopecký
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Československa
Narození27. srpna 1897
Kosmonosy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. srpna 1961 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKosmonosy
ChoťHermína Kopecká
PříbuzníMatěj Kopecký
Lída Baarová (švagrová)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitik a novinář
OceněníČestné občanství města Liberec
PodpisVáclav Kopecký, podpis
CommonsVáclav Kopecký
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Kopecký (27. srpna 1897 Kosmonosy[1] – 5. srpna 1961 Praha) byl český komunistický novinář, politik, ministr informací a ministr kultury.

Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům, sovětskému diktátoru zůstal věrný i po jeho smrti a odsouzení kultu osobnosti. Ještě počátkem 60. let patřil k posledním, kteří obhajovali Stalina v Československu. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu, sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny zájmům Československa.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil.[3] Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ.[4] Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva.

V letech 1929–1938 byl poslancem československého parlamentu za KSČ. Když byla v říjnu 1938 zastavena činnost KSČ, odešel Václav Kopecký do SSSR, kde pobýval až do roku 1945 spolu s Klementem Gottwaldem a dalšími významnými českými komunisty. Po osvobození Československa v roce 1945 trvale ovlivňoval veřejný život jako člen vlády (již od 4. dubna 1945 ministr v první vládě Národní fronty), poslanec a člen Ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva.[5]

Zemřel v Praze na plicní embolii. Byl mu uspořádán státní pohřeb.[6]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Václav Kopecký měl manželku Hermínu (1903–1953)[7] a syna Ivana (* 1925). Ti s ním pobývali i v době jeho válečné emigrace v Sovětském svazu. Syn Ivan Kopecký vystudoval v SSSR práva. Po válce působil v 50. letech na ministerstvu zahraničních věcí a byl radou na čs. zastupitelském úřadě v Moskvě.[8]

Političtí protivníci chtěli proti Kopeckému v roce 1947 využít sňatek Lídy Baarové, která byla v této době osočována z kolaborace, s Janem Kopeckým. Dle jeho oponentů byli oba Kopečtí v příbuzenském vztahu a Václav Kopecký se údajně objevil na svatbě tohoto páru. Po své úspěšné obraně se mu dostalo v tisku veřejné omluvy.[9] Příbuzenský vztah obou Kopeckých je nejasný, Václav Kopecký příbuznost již v roce 1947 veřejně odmítl. V současnosti se objevují různé teze o jejich příbuznosti, dokonce takové, že Jan Kopecký byl údajným synem Václava Kopeckého.[10] Nejčastěji se udává, že Jan Kopecký byl synovcem Václava Kopeckého.[11] Naopak se ale Václav Kopecký hrdě hlásil k odkazu svého předka Matěje Kopeckého, českého loutkového divadelníka a obrozence, také z těchto důvodů sám finančně podporoval loutková i jiná divadla.[9] V tomto ohledu lze zmínit, že i Jan Kopecký, manžel Lídy Baarové, je spojován s loutkářským rodem Kopeckých.[12][10]

Politika

[editovat | editovat zdroj]

Od počátku své kariéry byl věrným spojencem Klementa Gottwalda. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 byl jedním z tzv. „karlínských kluků“, kteří se v sekretariátu v Sokolovské ulici v Karlíně v čele s Gottwaldem zmocnili vedení strany. Ve vedení strany zůstal až do své smrti.[13] Z KSČ následně odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ztratila 3 procentní body.

V letech 1931–1938 byl poslancem Národního shromáždění republiky Československé a byl rovněž členem nejvyššího vedení KSČ. Zároveň byl po celá 30. léta 20. století informátorem Kominterny a sovětských vedoucích míst o situaci v Československu a v komunistické straně.[3] V roce 1931 pronesl v parlamentu projev, ve kterém ostře kritizoval vládu za pošlapání práv sudetských Němců, a prohlásil, že komunisté budou hájit právo sudetských Němců na sebeurčení. V polovině 30. let ale komunisté na příkaz Kominterny otočili a začali hájit demokratické Československo proti nacismu.[14]

Od roku 1938 až do konce druhé světové války působil v exilu v Moskvě. Účastnil se jednání komunistů s Edvardem Benešem v Moskvě v prosinci 1943[15][16][17] a podílel se na vytvoření Košického vládního programu.[3] Během pobytu v Moskvě se pokoušel získat Gottwaldovo místo ve vedení strany a došlo k jeho osobní roztržce s Gottwaldem i jeho manželkou. Zpět do vlasti se po válce vrátil jako ministr.

Po únoru 1948 se jako jeden z nejvlivnějších představitelů KSČ aktivně podílel na přípravě, ideologii i propagandě politických monstrprocesů. Patřil k hlavním příznivcům trestu smrti a nejvyšších trestů pro odpůrce socialismu. V procesu se skupinou Rudolfa Slánského prosadil popravu Otto Šlinga a později perzekuci Marie Švermové. Jeho likvidační řeč proti Švermové je ukázkou Kopeckého krutosti a bezohledného pletichářství.[18][19]

Jako ministr kultury měl zásadní vliv na kulturní politiku v Československu a byl neúnavným propagátorem socialistického realismu. Zasloužil se o vytvoření kultu Julia Fučíka.[20][21]

Kopecký proslul svým smyslem pro humor, který dosahoval až obhroublé podoby. Dokonce i své oficiální projevy „zpestřoval“ různými vtipy.[22][zdroj?]

Vládní funkce

[editovat | editovat zdroj]

Umělecké zobrazení Václava Kopeckého

[editovat | editovat zdroj]
Jan Budař České století, režie Robert Sedláček, 2013[24]
Pavel Nečas Televise bude!, režie Jan Bušta, 2014
Karel Dobrý Bohéma, režie Robert Sedláček, 2017

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Třicet let KSČ (1951)
  • ČSR a KSČ (1960)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kaplan, Kosatík 2004, s. 219
  3. ↑ a b c KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. Libri [cit. 2009-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29. 
  4. ↑ KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. S. 333. [Dále jen Kaplan, Kosatík 2004]
  5. ↑ a b PÁVOVÁ, Jana. Václav Kopecký - komunistický politik, ideolog, propagátor a věrný obdivovatel SSSR. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Rychlík. Dostupné online.
  6. ↑ Soudruh Václav Kopecký zemřel. Rudé právo. 7. 8. 1961, s. 1. Dostupné online. 
  7. ↑ Soudružka Hermína Kopecká zemřela. Rudé právo. 19. 9. 1953, s. 2. Dostupné online. 
  8. ↑ PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. Praha: Brána, 2006. 240 s. ISBN 80-7243-284-2. S. 178–179. 
  9. ↑ a b PÁVOVÁ, JANA, 1983-. Demagog ve službách strany : portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů 191 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87211-09-0, ISBN 80-87211-09-X. OCLC 424679324 
  10. ↑ a b 20 zajímavostí o Lídě Baarové. Jak to bylo s Hitlerem, Burianem i slávou v Hollywoodu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-01-18 [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Obsah. lidabaarova.xf.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-21. 
  12. ↑ Jak jsem poznal Lídu Baarovou - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Kaplan, Kosatík 2004, s. 217
  14. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 139–146. 
  15. ↑ LANGEROVÁ, Pavlína. Formování českého stranického systému 1943 - 1945 [online]. Praha: Ústav politologie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2015 [cit. 2022-01-16]. Vedoucím práce Prof. PhDr. Jiří Kocian, CSc.. Dostupné online. 
  16. ↑ Moskva 1943: Beneš otočil československé kormidlo na Východ. ČT24 [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ Osudové okamžiky: Smlouva o vzájemné spolupráci mezi SSSR a Československem | Komunistická strana Čech a Moravy. www.kscm.cz [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-18. 
  18. ↑ Karel Kaplan, Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Paseka, Praha 2004, str. 225, 234 ISBN 80-7185-616-9
  19. ↑ KAPLAN, Karel. Mocní a bezmocní. První. vyd. Toronto: Sixty-Eight Puublishers Corp., 1989. 469 s. ISBN 0-88781-209-0. S. 182. 
  20. ↑ Julius Fučík (1903–1943) a jeho Reportáž, psaná na oprátce - historický kontext [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2008 [cit. 2009-10-24]. Dostupné online. 
  21. ↑ BAUER, Michal. RE-PREZENTACE NÁRODNÍHO HRDINY - obraz Julia Fučíka v české literární vědě na počátku padesátých let [online]. Sorela [cit. 2009-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-29. 
  22. ↑ KAPLAN, Karel. Mocní a bezmocní. První. vyd. Toronto: Sixty-Eight Publishers Corp., 1989. 469 s. ISBN 0-88781-209-0. S. 180–189. 
  23. ↑ 233/1948 Sb. Zákon o názvu ministerstva informací a ministerstva školství a osvěty, jakož i příslušných pověřenec.... Zákony pro lidi [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. Komunisti jsou cynická smečka, říká Sedláček a točí Gottwalda. iDnes [online]. 4. května 2012 [cit. 2013-12-09]. Dostupné online. 
  25. ↑ langweil.info [online]. [cit. 24-10-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2007. 
  26. ↑ Pražský hrad: Nositelé Řádu Klementa Gottwalda. www.prazskyhradarchiv.cz [online]. [cit. 2017-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-22. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. S. 333. 
  • PÁVOVÁ, Jana. Demagog ve službách strany: Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. ISBN 978-80-87211-09-0. S. 191. 
  • KAPLAN, Karel. Mocní a bezmocní. První. vyd. Toronto (Canada): Sixty-Eight Publishers Corp., 1989. 469 s. ISBN 0--88781-209-0. 
  • SOUKUPOVÁ, Blanka. Na počátku bylo slovo… Verbální projevy antisemitismu v moderním českém diskurzu. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2017. ISBN 978-80-261-0654-8. Studie: Na počátku byl výrok: Proslulý antisemitský výpad komunistického ministra Václava Kopeckého z 16. března 1947 v kontextu dobové atmosféry a jeho dozvuk, s. 9-31. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda
Ministerský předseda
Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
4. dubna 1945
Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty
Ministerský předseda
Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
6. listopadu 1945
Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník)
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu.
První vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády
Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
2. července 1946
Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS)
Členové jmenovaní později
28. srpna 1946
Jan Kopecký (technika, ČSL)
3. prosince 1947
Alexej Čepička (vnitřní obchod, KSČ)
25. listopadu 1947
Štefan Kočvara (náměstek předsedy vlády, Demokratická strana)
František Tymeš (náměstek předsedy vlády, ČSD)
Ludmila Jankovcová (průmyslu, ČSD)
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948.
Druhá vláda Klementa Gottwalda
Předseda vlády
Klement Gottwald (jmenován 25. února 1948, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
25. února 1948
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Antonín Zápotocký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Bohumil Laušman (náměstek předsedy vlády, ČSD) • Jan Masaryk† (zahraniční – zemřel 10. března 1948, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika, ČSS) • Ludmila Jankovcová (výživy, KSČ) • Alois Neuman (pošty, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů, Strana slobody)
Členové jmenovaní později
18. března 1948
Vladimír Clementis (zahraničí, KSČ)
†podrobně smrt Jana Masaryka
Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého
Předseda vlády
Antonín Zápotocký (jmenován 15. června 1948, KSČ) • Viliam Široký (jmenován 21. března 1953, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
15. června 1948
Viliam Široký (náměstek předsedy vlády do 21. března 1953, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Ján Ševčík (náměstek předsedy vlády do 29. května 1952, SSO) • Vladimír Clementis¹ (zahraničí do 18. března 1950, KSČ) • Ludvík Svoboda (obrana do 25. dubna 1950, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod do 2. prosince 1952, KSČ) • Václav Nosek (vnitro do 14. září 1953, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance do 5. dubna 1949, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta do 31. ledna 1953, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost do 25. dubna 1950, KSČ) • Václav Kopecký (informace do 31. ledna 1953, KSČ) • Augustin Kliment (průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství do 10. září 1951, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava do 14. prosince 1951, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče do 8. září 1951, KSČ) • Ludmila Jankovcová (výživa, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika do 20. prosince 1950, ČSS) • Alois Neuman (pošty, od 30. dubna 1952 spojů, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů do 6. prosince 1950, Strana slobody)
Členové jmenovaní později
5. dubna 1949
Jaromír Dolanský (předseda Státního úřadu plánovacího do 21. prosince 1951, KSČ) • Jaroslav Kabeš (financí do 14. září 1953, KSČ)
18. března 1950
Viliam Široký (zahraničních věcí do 31. ledna 1953, KSČ)
25. dubna 1950
Ludvík Svoboda (náměstek předsedy vlády do 8. září 1950, KSČ) • Alexej Čepička (obrana, KSČ) • Štefan Rais (spravedlnost do 14. září 1953, KSČ)
23. května 1950
20. prosince 1950
8. září 1951
Rudolf Slánský¹ (náměstek předsedy vlády do 24. listopadu 1951, KSČ) • Alois Málek (lehký průmysl, KSČ) • Jaroslav Havelka (sociální péče do 14. září 1953, KSČ) • Václav Pokorný (paliva a energetika do 14. září 1953, KSČ) • Karol Bacílek (státní kontrola do 23. ledna 1952, KSČ) • Jan Bílek (hutní průmysl a rudné doly do 24. března 1953, KSČ) • Marek Smida (lesy a dřevařský průmysl do 31. ledna 1953, KSČ) • Jozef Púčik (chemický průmysl do 21. prosince 1951, KSČ)
10. září 1951
Josef Nepomucký (zemědělství do 14. září 1953, KSČ)
21. prosince 1951
Jaromír Dolanský (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Púčik (Státní úřad plánovací do 22. června 1954, KSČ) • Antonín Pospíšil (doprava, ČSL)
23. ledna 1952
Karol Bacílek (národní bezpečnost do 14. září 1953, KSČ) • Jan Harus (státní kontrola do 14. září 1953, KSČ)
28. května 1952
4. června 1952
Jozef Kyselý (náměstek předsedy vlády do 31. ledna 1953, SSO)
1. srpna 1952
Josef Pospíšil (železnice do 14. září 1953, KSČ) • Július Maurer (těžký průmysl do 31. ledna 1953, KSČ)
2. prosince 1952
Richard Dvořák (zahraniční obchod, KSČ)
31. ledna 1953
Antonín Novotný (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Karol Bacílek (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Alexej Čepička (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jindřich Uher (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Kopecký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Oldřich Beran (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Rudolf Barák (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Václav David (zahraničních věcí, KSČ) • Ladislav Štoll (vysoké školy do 14. září 1953, KSČ) • Karel Poláček (těžký průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (lesy a dřevařský průmysl do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Kyselý (stavební hmoty do 14. září 1953, SSO) • Marek Smida (státních statků do 14. září 1953, KSČ) • Bohumil Šrámek (energetika do 14. září 1953, KSČ) • Július Maurer (bez portfeje, KSČ)
24. března 1953
Oldřich Beran (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Púčik (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Josef Reitmajer (hutní průmysl a rudné doly, KSČ)
14. září 1953
Jaromír Dolanský (první náměstek, KSČ) • Alexej Čepička (první náměstek, KSČ) • Rudolf Barák (vnitro, KSČ) • Július Ďuriš (finance, KSČ) • Ladislav Štoll (školství a osvěta, KSČ) • Václav Škoda (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (kultura, KSČ) • Jindřich Uher (zemědělství, KSČ) • Václav Nosek (sociální péče, KSČ) • Oldřich Beran (státní kontrola, KSČ) • Josef Jonáš (paliva a energetika, KSČ) • Marek Smida (lesy a dřevařský průmysl, KSČ) • Jozef Kyselý (místní hospodářství, SSO) • Zdeněk Nejedlý (bez portfeje, KSČ)
22. června 1954
Otakar Šimůnek (Státní úřad plánovací, KSČ) • Jozef Púčik (chemický průmysl, KSČ)
¹podrobně proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským