Václavka

Václavka
	Václavka obecná nebo také žlutoprstenná (Armillaria mellea)
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Třída	stopkovýtrusé (basidiomycetes);
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae);
Řád	lupenotvaré (Agaricales);
Čeleď	Physalacriaceae;
Rod	václavka (Armillaria); (Fr.) Staude
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václavka (Armillaria) je rod stopkovýtrusých hub z čeledi Physalacriaceae, které parazitují na stromech (smrky a jiné) a rozkládají i mrtvou dřevní hmotu. Z hlediska poškození dřevin je nejvážnějším patogenem václavka smrková na kořenech a bázi smrku. Působí vážné problémy v oblastech, kde výsadby smrku vyrůstají na okraji svého ekologického optima.

Rostoucí podhoubí některých václavek světélkuje.

Václavky patří mezi nejvíce dlouhověké a zaujímanou plochou nejrozměrnější organismy světa. Je znám exemplář václavky smrkové, který zaujímá plochu asi 8,9 km² a je starý tisíce let.^[1]

EPPO kód

1ARMLG^[2]

Synonyma

Seznam podle Biolib pro patogena Armillaria (Fr.) Staude.^[3]

Aphotistus Humb.
Armillariella (P. Karst.) P. Karst.
Polymyces Battarra ex Earle
Rhizomorpha Roth

Zeměpisné rozšíření

Podle eol.org^[4] Severní Amerika, Jižní Amerika, Evropa, Japonsko, Austrálie.

Podřízené taxony

Podle autorů Antonína a Tomšovského (Živa 2010, č. 6) byl dříve určován pouze jediný prstenatý druh, václavka obecná (Armillaria mellea). Ve druhé polovině 70. let a v 80. letech 20. stol. bylo na základě pěstování čistých kultur a testů inkompatibility – experimentálního párování haploidních (monokaryotických) kultur různých druhů, jejichž cílem je zjistit vzájemnou křížitelnost (např. Korhonen 1978, Marxmüllerová 1982, 1987) – rozlišeno pět evropských druhů s prstenem a dva bezprstenné druhy. Všech 7 druhů václavek lze nalézt v ČR. ^[5]

V roce 1995 bylo rozlišováno 43 druhů rodu václavka. ^[6]

Podle biolib.cz je více podřízených taxonů u rodu václavka Armillaria, například václavka severská Armillaria borealis nebo václavka smrková Armillaria ostoyae.^[3]

Hostitel

Rod poškozuje všechny druhy dřevin, avšak různé druhy rodu václavka poškozují obvykle specifické druhy dřevin. Nejvýznamnějším patogenem v ČR je václavka smrková na kořenech a bázi smrku.^[7]

Příznaky

bílá hniloba
exsudát na kmeni
praskání kůry
smolotok v místě napojení větví
pod kůrou mycelium
černé myceliální provazce po obvodu kůry nebo v půdě
žloutnutí jehlic.^{[L 1]}

Kloboukaté plodnice vyrůstají v okolí kořenů stromů na podzim (obvykle v září a říjnu). Příznaky napadení stromů těmito parazitními houbami jsou výrony pryskyřice na kůře jehličnanů a přítomnost černých provazcovitých rhizomorf v půdě kolem kořenových náběhů, pod kůrou stromů narůstá bílé mycelium syrrocium. Typická je rozšířená báze kmene způsobená dvojnásobným přírůstem na horní straně kořenů, protože uvnitř se vytváří dutina. Stromy, u kterých václavky rostou, jsou náchylné na vývraty.^[7] Kromě destrukce dřevní hmoty způsobují václavky kořenovou hnilobu.^{[L 1]}

Možnost záměny

Plodnice je možné zaměnit s jinými druhy hub, zejména se šupinovkami, především šupinovkou kostrbatou (Pholiota squarrosa), která má výrazné šupiny na klobouku i na třeni, hnědý výtrusný prach a jejíž plodnice jsou tuhé.^[7] Často lidé za václavky považují různé pařezové houby, většinou jsou to houby jedlé, např. vzácná václavka bezprstenná (Armillariella tabescens), strmělka hnilobná (Clitocybe tabescens) opěnka měnlivá nebo některé třepenitky, u kterých je nutné dát pozor na silně hořkou chuť (např. u třepenitky svazčité).

Význam

Václavka je tržní houba, ale za syrova mírně jedovatá. Plodnice václavek jsou jedlé, ale hůře stravitelné. Nedovařená nebo málo podušená může způsobit značné žaludeční a střevní potíže. Nejvhodnější je připravená v octovém nálevu. Její za syrova natrpklá chuť se úpravou mění v příjemně výraznou. Používají se zejména kloboučky mladých plodnic i části třeně. Plodnice vyžadují náležitou úpravu a citliví lidé je nemusejí snášet.^[8]

Významně poškozuje přehuštěné výsadby. Někdy dochází k poškození mladých porostů. Často rozkládá mrtvou dřevní hmotu, vzácněji napadá dospělé dřeviny. Napadené dřeviny velmi rychle hynou.^{[L 1]}^[7] Je považována za nebezpečný patogen.

Popis

Popis pro druh václavka obecná: Klobouk v průměru 2–15 cm je proměnlivý ve svém vzhledu i zbarvení. V mládí je vyklenutý, později se zplošťuje a ve stáří může být až prohnutý. Barva je medově žlutá až tmavě hnědá. Třeň měří 5–15 cm. U některých plodnic je třeň téměř hlízovitý, u jiných velice štíhlý. Prsten je vždy zřetelný. Lupeny jsou v mládí bílé, časem hnědnou. Dužnina je bílá, vůně silná, nasládlá. Výtrusný prach je bělavý.^[9]

Ochrana rostlin

Výsadba rostlin na vhodném stanovišti s dostatečnou výživou a prouděním vzduchu.^[7] Odstranění napadené dřeviny vykácením, odstranění pařezů a výměna velkého objemu půdy.^{[L 1]}

Odkazy

Literatura

↑ ^a ^b ^c ^d TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005.

Reference

↑ Humungous fungus: world's largest organism?, Environment & Nature News, 2003
↑ EPPO, 1ARMLG
↑ ^a ^b biolib.cz
↑ eol.org
↑ ANTONÍN, Vladimír; TOMŠOVSKÝ, Michal. Václavky – známé neznámé houby. S. 254–255. Živa [online]. 2010 [cit. 2013-05-09]. Čís. 6, s. 254–255. Dostupné online.
↑ VOLK, Thomas J.; BURDSALL (JR.), Harold H.; BANIK, Mark T. Armillaria nabsnona, a new species from western North America. S. 484–491. Mycologia [online]. 1996. Čís. 88, s. 484–491. Dostupné online. (angličtina) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-03.
↑ houby.atlasrostlin.cz
↑ hobby.idnes.cz

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu václavka na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo václavka ve Wikislovníku
(česky)Václavka obecná, popis
(česky)popis ochrana^{[nedostupný zdroj]}
(česky)biolumuniscence
(česky)Václavka obecná, popis

[T-8] TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005.

[1] Humungous fungus: world's largest organism?, Environment & Nature News, 2003

[2] EPPO, 1ARMLG

[biolib-3] .cz

[4] .org

[5] ANTONÍN, Vladimír; TOMŠOVSKÝ, Michal. Václavky – známé neznámé houby. S. 254–255. Živa [online]. 2010 [cit. 2013-05-09]. Čís. 6, s. 254–255. Dostupné online.

[6] VOLK, Thomas J.; BURDSALL (JR.), Harold H.; BANIK, Mark T. Armillaria nabsnona, a new species from western North America. S. 484–491. Mycologia [online]. 1996. Čís. 88, s. 484–491. Dostupné online. (angličtina) ^{[nedostupný zdroj]}

[mendelu-7] ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-03.

[9] uby.atlasrostlin.cz

[10] y.idnes.cz

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[L 1]

[8]

[9]

Rod Václavka (Armillaria)

václavka severská • václavka drobná • václavka bažinná • václavka hlízovitá • václavka obecná • václavka černotečkovaná • václavka smrková • václavka bezprstenná