Vílanec

Vílanec
Střed obce
Střed obce
Znak obce VílanecVlajka obce Vílanec
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecJihlava
Obec s rozšířenou působnostíJihlava
(správní obvod)
OkresJihlava
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel317 (2024)[1]
Rozloha13,58 km²[2]
Nadmořská výška535 m n. m.
PSČ588 33, 588 35
Počet domů107 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduVílanec 43
588 35 Vílanec
obec.vilanec@tiscali.cz
StarostkaMarcela Zelená
Oficiální web: www.obec-vilanec.cz
Vílanec
Vílanec
Další údaje
Kód obce588156
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Vílanec (německy Willenz[4]) se nachází v okrese Jihlava v kraji Vysočina. Žije zde 317[1] obyvatel.

Jméno vesnice znělo zprvu Wielands ("Wielandův", tj. majetek) a bylo odvozeno od osobního jména Wieland. Do češtiny bylo místní jméno přejato nejprve jako Vílanc, z nepřímých pádů (např. Vílance) vznikl nový první pád Vílanec. Vývoj jména v písemných záznamech: Byelandes (1327), Wylancz (1335), Wylands (1363), Wylantcz (1365), Wylancz, Wylans, Byelancz a Wilancz (1376), Wylanku (1501), Bielaincz (1529), Wiellantz (1678), Wielentz (1718), Willantz (1720), Willentz (1751), Wilenz, Wilanz, Bielands, Wylánec, Wylanka (1846), Willenz a Vílanec (1872), Vilánec (1881), Willenz a Vilance (1885), Vílanec (1924).[5]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1327. V letech 1869–1889 pod Vílanec jako osady patřily Cerekvička[6] a Loučky.[7]

V letech 1961–1988 sem jako místní část příslušel Čížov[8] a zase Loučky.[7] V letech 1989 až 1990 byl Vílanec součástí města Jihlava,[9] poté se od 1. srpna 1990 osamostatnil a Loučky se staly opět jeho místní částí.[7]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Vílanec leží v okrese JihlavaKraji Vysočina. Nachází se 7 km jižně od Jihlavy a 6 km severně od Stonařova. Geomorfologicky je oblast součástí Česko-moravské subprovincie, konkrétně Křižanovské vrchoviny a jejího podcelku Brtnická vrchovina, v jehož rámci spadá pod geomorfologický okrsek Puklická pahorkatina.[10] Průměrná nadmořská výška činí 535 metrů.[11] Nejvyšší bod obce, V Klučí (683 m n. m.), leží v jižním cípu území obce na katastru místní části Loučky. Na území Vílance se nachází Okrouhlík (622 m) a Vraní kopec (607 m).[12]

Obcí protéká řeka Jihlávka, do níž se na severním okraji katastru zleva vlévá Popický potok, na němž leží Starý rybník. Na katastrálním území Vílanec se nachází přírodní rezervace Vílanecké rašeliniště, ochrana byla zřízena v souvislosti se zachováním přirozeného fytocenologického typu. Rezervace se nachází v západní části na Popickém potoce.[13] Na katastrálním území Loučky se dále nachází 2 přírodní rezervace Rašeliniště Loučky a V Klučí a evropsky významná lokalita Velký Špičák.[14]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1930 zde žilo v 45 domech 249 obyvatel. 29 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 218 k německé. Žilo zde 247 římských katolíků.[15]

Vývoj počtu obyvatel Vílance[16]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 441 499 548 450 420 393 380 310 299 227 203 219 259 295
Vývoj počtu obyvatel místní části Vílanec[17]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 247 291 351 287 269 249 249 198 210 179 163 185 222 268

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]
Obecní úřad

Členění, členství ve sdruženích

[editovat | editovat zdroj]

Obec má dvě místní části Loučky a Vílanec, které leží na 2 stejnojmenných katastrálních územích („Loučky u Jihlavy“ a „Vílanec“) a má dvě stejnojmenné základní sídelní jednotky.[18]

Vílanec je členem místní akční skupiny Třešťsko a od 31. 5. 2018 i Mikroregionu Třešťsko.

Zastupitelstvo a starosta

[editovat | editovat zdroj]

Obec má sedmičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starostka Lenka Pernová.

Období Voliči Účast v % Mandáty Výsledky Starosta
2002–2006 205 59,51 7 4 SNK I.
3 SNK II.
Bohumila Pípová
2006–2010 224 60,27 7 4 SNK II.
3 SNK I.
Bohumila Pípová
2010–2014 256 61,72 7 4 SNK I.
3 SNK II.
Bohumila Pípová
2014–2018 257 63,81 7 4 SNK I.
2 Občané Vílanci - Vílanec obč.
1 SNK VÍLANEC
Lenka Maršánová

Hospodářství a doprava

[editovat | editovat zdroj]

V obci sídlí firmy AMT SERVIS s.r.o., KK sped s.r.o., Losinet s.r.o., EUROFARMS, s.r.o., EuroAuto Partner, s.r.o., ČTYŘKOLKY VYSOČINA, s.r.o., JIVAS PLUS s.r.o., VILANA, s.r.o., BROJAN, spol. s r.o. a pobočka České pošty.[19] Ubytování nabízí Mlýnhotel Vílanec u Jihlavy. Obcí prochází silnice I. třídy č. 38 z Jihlavy do Stonařova a komunikace III. třídy č. 03830 do Louček a č. 03828 do Cerekvičky.[20] Dopravní obslužnost zajišťují dopravci ICOM transport, TRADO-BUS a Radek Čech - Autobusová doprava. Autobusy jezdí ve směrech Znojmo, Moravské Budějovice, Jihlava, Hrotovice, Želetava, Telč, Loučky, Stonařov, Opatov, Stará Říše, Nová Říše a Dačice.[21] Obcí prochází cyklistická trasa č. 5215 z Popic do Uhřínovic.

Školství, kultura a sport

[editovat | editovat zdroj]

Místní děti dojíždějí do základní školy ve Stonařově. Sídlí zde knihovna. Působí zde Sbor dobrovolných hasičů Vílanec.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 12. 
  5. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku M-Ž. Svazek II. Praha: Academia, 1980. S. 708. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 73. 
  7. a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 291. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 88. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006 [cit. 2012-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-08. 
  10. Geomorfologické členění ČR [online]. Česká geologická služba, 2014-01-01 [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. 
  11. Vílanec [online]. Regionální informační servis, 2014-01-01 [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. 
  12. Vílanec [online]. ČÚZK, 2014-01-01 [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. 
  13. Vílanecké rašeliniště [online]. AOPK ČR, 2014-01-01 [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. 
  14. Vílanec [online]. AOPK ČR, 2014-01-01 [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. 
  15. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha: Orbis, 1935. 212 s. S. 56. 
  16. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2013-03-03]. S. 568, 569, záznam 108. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. 
  17. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2013-03-03]. S. 568, 569, záznam 108-2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. 
  18. Základní sídelní jednotka (ZSJ) [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2014-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-12. 
  19. Vílanec [online]. Živnostenský rejstřík, 2014-10-06 [cit. 2014-10-25]. Dostupné online. 
  20. Silniční a dálniční síť ČR [online]. ŘSD, 2014-07-01 [cit. 2014-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  21. Vílanec [online]. Jízdní řády veřejné linkové osobní dopravy, 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]