Výstřel je pro hlavňovou palnou zbraň definován jako děj při kterém je v hlavni působením tlaku plynu urychlena střela, která je následně vypuzena ven z hlavně. [1] Vznik a tlak plynů je u palných zbraní vyvozen hořením výmetné náplně. U plynových zbraní může být stlačený plyn buď odebírán z předem natlakovaného zásobníku, nebo je použit vzduch stlačovaný až v průběhu výstřelu pohybem pístu ve válci.
Jevy při pohybu střely v hlavni až do okamžiku kdy celá střela opustí hlaveň se zabývá vnitřní balistika.[2]. Výstřel samotný je z pohledu fyziky velmi extrémní děj probíhající ve velmi krátkém čase, za vysokých teplot a tlaků a je při něm dosahováno velkého zrychlení. I proto vnitřní balistika často využívá mimo teoretického aparátu i experimentálně určené empirické podklady.
Výstřel je možné rozdělit do tří navazujících etap[1]:
Uvedené fáze výstřelu a definice pojmů vychází z názvosloví ČSN. V některých pramenech je pod pojem výstřel zahrnován i celý další let střely až do okamžiku jejího dopadu. [3] Podobně je některými autory k vývinu rány přidáván i pohyb střely v hlavni.
Hluk a zášleh jsou jevy patří k přechodové balistice. [4]. Jsou to jevy které jsou až důsledkem výstřelu.