Wang Ťing-wej
| Wang Ťing-wej | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Kuomintang Čínská aliance |
| Narození | 4. května 1883 Sanshui District |
| Úmrtí | 10. listopadu 1944 (ve věku 61 let) Nagoja |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Choť | Chen Bijun |
| Příbuzní | Wang Zhaoyong (sourozenec) |
| Alma mater | Tokyo School of Law |
| Profese | politik, diplomat a umělec |
| Ocenění | velkostuha Řádu chryzantémy |
| Commons | 汪精衛 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wang Ťing-wej 汪精卫 (Wāng Jīngwèi, narozen jako Wang Čao-ming; 4. května 1883 - 10. listopadu 1944) byl čínský politik. Zpočátku byl členem levého křídla Kuomintangu (KMT) a vedl vládu ve Wu-chanu v opozici k pravicové vládě v Nankingu. Ale poté, co jeho úsilí o spolupráci s komunistickou stranou zkrachovalo, se stále více přikláněl k antikomunismu. Později se dokonce stal ultrapravicovým kolaborantem s Japonci.
Wang byl v posledních dvaceti letech života Sunjatsena jeho blízkým spolupracovníkem. Po Sunově smrti v roce 1925 se Wang pustil do politického boje s Čankajškem o kontrolu nad Kuomintangem, ale prohrál. Wang zůstal v Kuomintangu, ale nadále měl neshody s předsedou strany. Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války v roce 1937 přijal výzvu Japonského impéria, aby vytvořil kolaborantskou vládu v Nankingu. Wang v tomto loutkovém režimu sloužil jako hlava státu., Zemřel krátce před koncem druhé světové války. Stále je považován za významného činitele sinchajské revoluce, jež založila v Číně republiku. Avšak jeho kolaborace je předmětem akademické debaty[1][2] a čínské historické vědomí ho považuje za zrádce ve válce proti Japonsku.[3][4]
Život
[editovat | editovat zdroj]Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 4. května roku 1883 v San-šuej (三水区 Sānshuǐqū) v čínské provincii Kuang-tung (广东 Guāngdōng) do rodiny Wang. Rodina Wang původně pocházela z province Če-Ťiang (浙江 Zhèjiāng). Přestože jeho rodina nebyla v dobrém stavu, měl až do svých dvanácti let relativně šťastné dětství. Ve dvanácti letech mu zemřela matka, následující rok i jeho otec a poté dokonce i někteří sourozenci. S podporou svého nejstaršího bratra pokračoval ve školní docházce. Od svých sedmnácti let pracoval na částečný úvazek jako vychovatel, aby tak přispíval na příjem rodiny. Zdůrazňoval výcvik v historii, filosofii a literatuře. Kromě toho měl rád kaligrafii a psal poezii, dokonce publikoval svazek jeho básní. Ve svých studiích byl velmi úspěšný, a to ho dovedlo k přestěhování se v roce 1904 do Japonska za dalším vzděláním. Japonsky se naučil velmi rychle a navštěvoval školu Tokyo Law College, kde v roce 1906 získal svůj titul.[5] Jeho vášeň ke studiu však netrvala dlouho. Poté, co projevil velký zájem o politiku, přestal tolik zajímat o svá vlastní studia. Byl silně proti dynastii Čching (清朝 Qīngcháo), a to ho přimělo v roce 1905 připojit se k tajné společnosti tzv. Čínské Aliance (Tongmeihui), která měla za cíl vyhnat Mandžuy z Číny. [6]
Ve svém mládí se také setkal v Japonsku se Sunjatsenem, kterého silně obdivoval, stal se jeho spolupracovníkem a sloužil také jako jeho asistent. Během té doby také studovat ruský anarchismus a stal se jeho zastáncem.[6] Nacházel se tak mezi čínskými nacionalisty v Japonsku, kteří byli ovlivnění ruským anarchismem, a publikoval řadu článků v některých časopisech.
Když mandžuská vláda přesvědčila japonské úřady, aby vykázali Sunjatsena z Japonska, Wang ho doprovázel na cestě do jihovýchodní Asie. Během této cesty potkal Chen Bijun, dceru bohaté čínské zámořské rodiny. V roce 1912 se s ní oženil. Na radu Sunjatsena a jeho dalších kolegů se Wang vrátil do Číny, kde byl zapojen do neúspěšného atentátu na knížete regenta v roce 1910. Byl zatčen a dokonce odsouzen k smrti. Jeho trest byl ale poté zmírněn na doživotí. Avšak po vypuknutí revoluce byl v roce 1911 propuštěn.[5]
Časná politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Během a po Sinchajské revoluci byl Wangův politický život definován jeho opozicí vůči západnímu imperialismu. Na počátku 20. let 20. století zastával různé funkce v Sunjatsenově revoluční vládě a byl jediným členem Sunjatsenovo úzkého kruhu a doprovázel ho tak i mimo KMT území. Když Sunjatsen v roce 1925 zemřel, Wang byl považován za jednoho z hlavních uchazečů, kteří nahradí Sunjatsena jako vůdce KMT.[7] Wang ale poté ztratil nad KMT kontrolu a v roce 1926 proběhl tzv. Zhongshan incident. Čankajšek úspěšně poslal Wanga a jeho rodinu na dovolenou do Evropy, protože pro Čankajška bylo důležité ho mít mimo Kuang-tung. Wang byl totiž vůdcem levého křídla KMT, zejména sympatizující s komunismem, a mohl se tak snadno postavit proti Čankajškovi, pokud byl zůstal v Číně a neodjel do Evropy.[8]
Vláda ve Wu-chanu
[editovat | editovat zdroj]V roce 1926 vedl Čankajšek armádu KMT v tzv. severním pochodu ke sjednocení Číny. Oproti tomu Wang stál v čele civilní vlády KMT, která se na začátku roku 1927 přestěhovala do Wu-chanu. Na jaře roku 1927, kdy se Čankajšek a jeho pravicoví spojenci usadili v Nankingu, "očistili" komunisty od země, kterou ovládali. Wang a jeho levicoví stoupenci to odmítali a pokračovala nadále ve spolupráci s čínskými komunisty a sovětskými poradci v čele s Michailem Borodinem. V červenci 1927 se ukázalo, že Sovětský svaz zamýšlel využít KMT ke svůj prospěch. Wuchanská vláda v čele s Wangem poté vyloučila sovětské poradce a odehnala čínské komunisty. Od té doby až do své smrti se stal z Wanga zapřisáhlý antikomunista. Považoval komunismus a Sovětský svaz za největší hrozbu. Koncem roku 1927 opustil Čínu a vydal se do Francie. Brzy se ale vrátil a zapojil se v Číně do různých hnutí proti ústřední vládě v Nankingu.[5]
Čankajšek v dubnu 1927 obsadil Šanghaj a zahájil krvavé potlačení podezřelých komunistů známé jako bílý teror. Během několika týdnů po potlačení komunistů v Šanghaji byla Wangova levicová vláda napadena a okamžitě se rozpadla. To znamená, že Čankajšek zůstal jediným legitimním vůdcem republiky. Vojáci KMT okupující území dříve ovládané Wangem prováděli obrovské masakry podezřelých komunistů v mnoha oblastech. Wang se v obavě z odplaty jako komunistický sympatizant před útěkem do Evropy veřejně přihlásil k Čankajškovi.[8]
Vláda Čankajška
[editovat | editovat zdroj]Mezi lety 1929 a 1930 Wang spolupracoval s Feng Jü-siangem a Jen Si-šanem kvůli vytvoření ústřední vlády v opozici k Čankajškově vládě. Wang se také zúčastnil konference pořádané Jenem za účelem vypracování nové ústavy a měl sloužit jako předseda vlády za Jena, který byl v té době prezidentem. Ale Wangovy pokusy pomoci vládě Jen Si-šana skončily v té době, když Čankajšek porazil alianci v občanské válce mezi KMT a bývalými spojenci Čankajška.
Wang se ale nevzdával a v roce 1931 se připojil k další vládě proti Čankajškovi v Kantonu. Čankajšek ale tento režim porazil a Wang se musel s Čankajškovou vládou v Nankingu smířit. Když v roce 1932 začala bitva o Šanghaj, byl Wang jmenován premiérem. Jeho spory s Čankajškem ale stále přetrvávaly a v důsledku několika mocenských bojů v KMT byl Wang nucen strávit většinu svého času v exilu. Odcestoval do Německa, kde si udržoval kontakt s Adolfem Hitlerem.[9]
Co se týká Japonska, Wang a Čankajšek zastávali odlišný názor. Wang byl silně proti pesimistický ohledně schopnosti Číny porazit Japonsko ve válce. Byl proti jakémukoliv úsilí v té době podřídit Čínu Japonsku a trval na tom, aby Čína porazila Japonsko sama, bez žádné pomoci od Sovětského svazu, Británie nebo USA.[9]
V prosinci 1935 Wang natrvalo opustil premiérskou pozici poté, co byl vážně zraněn během pokusu o atentát, který před měsícem vytvořil Wang Ja-čchiao. O rok později se Wang setkal s Čankajškem kvůli zahraniční politice. Wang prosazoval přijetí německo-japonské nabídky, aby Čína podepsala Pakt proti komiterně. Čankajšek na druhou stranu chtěl sblížení se se Sovětským svazem. [9]
Smrt
[editovat | editovat zdroj]V březnu 1944 odešel Wang do Japonska, aby podstoupil lékařské ošetření rány po pokusu o atentát v roce 1939. Zemřel v Nagoji dne 10. listopadu. Jeho smrt byla v Číně hlášena až odpoledne následujícího dne. Wang byl pohřben v Nankingu poblíž mauzolea Sunjatsena. Krátce po porážce Japonska vláda KMT v čele s Čankajškem přesunula své hlavní město zpět do Nankingu, kde zničila Wangovu hrobku a spálila tělo. [10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wang Jingwei na anglické Wikipedii.
- ↑ http://www.scmp.com/article/709876/tragic-lives-national-hero-turned-traitor-and-wife-who-stayed-loyal
- ↑ http://www.globalsecurity.org/military/world/china/wang-ching-wei.htm
- ↑ Archivovaná kopie. etoep.tc.edu.tw [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-26.
- ↑ http://www.books.com.tw/products/0010566503
- ↑ a b c UPSHUR, Jiu-Hwa Lo. Wang Jingwei [online]. online: Salem Press Biographical Encyclopedia, 2017 [cit. 2021-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-03.
- ↑ a b Who was Wang Jingwei? Everything You Need to Know. www.thefamouspeople.com [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SPENCE, Jonathan D. The search for modern China. 2. ed. vyd. New York: Norton, 1999. 728 s. Dostupné online. ISBN 0-393-97351-4.
- ↑ a b BARNOUIN, Barbara; YU, CHANGGEN. Zhou Enlai: A Political Life. [s.l.]: Cambridge University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 962-996-280-2.
- ↑ a b c CHOR, So Wai. The Making of the Guomindang's Japan Policy, 1932-1937: The Roles of Chiang Kai-Shek and Wang Jingwei. Modern China. 2002, roč. 28, čís. 2, s. 213–252. Dostupné online [cit. 2021-05-05]. ISSN 0097-7004.
- ↑ TAYLOR, Jeremy E. FROM TRAITOR TO MARTYR: DRAWING LESSONS FROM THE DEATH AND BURIAL OF WANG JINGWEI, 1944. Journal of Chinese History 中國歷史學刊. 2019/01, roč. 3, čís. 1, s. 137–158. Dostupné online [cit. 2021-05-05]. ISSN 2059-1632. DOI 10.1017/jch.2017.43. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wang Ťing-wej na Wikimedia Commons
