William Justin Kroll

William Justin Kroll
Narození24. listopadu 1889
Esch-sur-Alzette
Úmrtí30. března 1973 (ve věku 83 let)
Brusel
Alma materLucemburské atheneum
PracovištěOregon State University
Oceněníkomandér Řádu dubové koruny (1954)
Francis J. Clamer Medal (1954)
doctor honoris causa from the University of Grenoble (1955)
Edward Goodrich Acheson Award (1958)
Perkin Medal (1958)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Justin Kroll (narozen jako Guillaume Justin Kroll; 24. listopadu, 1889 – 30. března, 1973) byl lucemburský metalurg. Je známý díky objevu Krollova procesu, který umožňuje získat velmi čistý titan z jeho rud.[1][2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1909 Wilhelm Kroll absolvoval lucemburské gymnázium Athenaeum a v roce 1910 se zapsal na hutnickou fakultu na Technische Hochschule Charlottenburg v Berlíně, kterou dokončil v roce 1914. Následující čtyři roky zde strávil dokončením své doktorské práce pod vedením profesora K. A. Hofmanna. Při práci v Německu vynalezl Kroll v roce 1918 velmi účinnou ložiskovou slitinu na bázi olova, která byla komercializována pod názvem Lurgiho kov, a byly mu uděleny různé patenty související s metalurgií. V Rakousku v roce 1922 vyvinul hliníkové slitiny známé jako Alusil a Alsia, které se používaly především pro lité hliníkové písty. V roce 1923 se Kroll vrátil do Lucemburska a založil soukromou laboratoř. V roce 1929 Kroll vynalezl precipitačně kalenou (PH) nerezovou ocel, když do ní přidal malé množství titanu a zpevnil ji tepelným vysrážením částic TiC. Ve 30. letech se začal věnovat studiu titanu a jeho slitin. Před Krollem byl titan jako kov prakticky nedostupný. V roce 1938 byl titan poprvé obráběn v továrně Cerametal v Bereldange v Lucembursku. William Kroll navštívil USA a 18. října 1938 připlul do New Yorku na palubě lodi SS Queen Mary z francouzského Cherbourgu. Navštívil různá odvětví neželezných kovů v USA a ukázal jim své vzorky titanu, ale v té době byl o titan jen malý nebo žádný zájem. Zklamaný se vrátil do Lucemburska. V roce 1940, kdy se nad Německem začal šířit nacismus, se Wilhelm J. Kroll rozhodl emigrovat do Spojených států. Do New Yorku dorazil 22. února 1940, když 10. února 1940 vyplul z nizozemského Rotterdamu na palubě lodi SS Volendam.

Dne 25. června 1940 udělil Patentový úřad Spojených států amerických patent 2 205 854 na Krollův způsob výroby titanu a jeho slitin, přihlášený 6. července 1938. Dne 4. prosince 1940 požádal Kroll o americké občanství. Pracoval jako poradenský inženýr pro výzkumné laboratoře Union Carbide v Niagara Falls ve státě New York.[2] Když USA v prosinci 1941 vyhlásily válku zemím Osy, Krollův patent propadl vládě USA, protože spadal pod zákon o správci cizího majetku, což vyvolalo sedmiletý soudní spor, který skončil ve prospěch Williama Krolla, ačkoli soudní poplatky ve výši více než 1 milion dolarů pohltily přiznanou náhradu.[2] Vláda USA a průmysl si pomalu začaly uvědomovat potenciál titanu. Americká vláda zřídila v roce 1944 výzkumné středisko v Boulderu v Coloradu a koncem roku 1948 zahájila společnost Dupont de Nemours komerční výrobu titanu pomocí Krollova procesu. Mezitím se Kroll zaměřil na zirkonium. V roce 1945 se stal konzultantem pro metalurgii na Ministerstvu vnitra Spojených států, Úřadu pro doly, v jejich výzkumném zařízení v Albany ve státě Oregon. První pás zirkonia tam byl vyválcován v srpnu 1946. V roce 1951 William Kroll nastoupil na fakultu Oregon State College, založil neziskovou nadaci Metal Research Foundation, která udělovala stipendia a granty v USA i v Evropě.

Dr. William J. Kroll se v roce 1961 vrátil do Evropy, kde 30. března 1973 v Bruselu zemřel.

Jedním z jeho trvalých odkazů ve Spojených státech je Krollův institut na Colorado School of Mines v Golden v Coloradu, založený v roce 1974.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 byl Kroll uveden do National Inventors Hall of Fame.[3]

Mezi jeho další ocenění patřila medaile Francise J. Clamera udělená v roce 1954, cena Alberta Sauveura za úspěchy od ASM International v roce 1955[4] a Perkinova medaile v roce 1958. V roce 1958 mu byla rovněž udělena Achesonova cena Elektrochemické společnosti.[5]

Je po něm pojmenována ulice v Lucemburku a Esch-sur-Alzette.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Justin Kroll na anglické Wikipedii.

  1. ↑ What is the Kroll Process? [online]. [cit. 2022-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Guillaume Kroll, Luxembourg's titanium hero. Luxembourg Times [online]. 2017-12-11 [cit. 2022-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ National Inventors Hall of Fame Inductee William Kroll and the Kroll Process. www.invent.org [online]. [cit. 2022-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Metal Progress 1956-08: Vol 70 Iss 2. [s.l.]: ASM International 216 s. Dostupné online. (English) 
  5. ↑ William J. Kroll Chosen Acheson Medalist. Journal of The Electrochemical Society. 1958-08-01, roč. 105, čís. 8, s. 174C. Dostupné online [cit. 2022-11-19]. ISSN 1945-7111. DOI 10.1149/1.2428883. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]