Windhaag bei Freistadt | |
---|---|
Farní kostel sv, ̥Stěpána | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°35′10″ s. š., 14°33′50″ v. d. |
Nadmořská výška | 723 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Rakousko |
Spolková země | Horní Rakousy |
Okres | Freistadt |
Windhaag bei Freistadt | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 42,83 km² |
Počet obyvatel | 1 641 (1. 1. 2012) |
Hustota zalidnění | 38,3 obyv./km² |
Správa | |
Status | městys (Marktgemeinde) |
Oficiální web | www |
gemeinde | |
PSČ | 4263 |
Označení vozidel | FR |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Windhaag bei Freistadt je městys v rakouské spolkové zemi Horní Rakousy, v okrese Freistadt. Území obce sousedí s Českou republikou. V roce 2012 zde žilo 1 641 obyvatel.[1]
Území se připomíná od 12. století, kdy patřilo k rakouskému vévodství. Po roce 1120 kolonizátoři postupně vymýtili les severně od Freistadtu, což byl počátek osídlení Windhaagu.
Nejstarší písemná zmínka označuje „Winthag“ v listině z roku 1456. Etymologie jména "Ježibaba" je odvozena z tohoto větrného místa, obývaného tehdy jen Slovany (staroněmecky Wenden). Roku 1380 se zde připomíná dřevěná kaple. V roce 1487 byl zemskými pány ze Starhembergu postaven pozdně gotický kamenný kostel sv. Štěpána, který ve starší době podléhal mateřské farnosti v Grünbachu a byl vysvěcen roku 1507 pasovským biskupem.
Od roku 1490 bylo místo připojeno k hornorakouskému knížectví nad Enží.
Během 16. století se obec hospodářsky i kulturně rychle rozvíjela. Již v roce 1614 zde byla škola a vodovod. Rozmach sídla potvrdil 12. května 1641 císař Ferdinandem III. udělením tržních práv a soudní pravomoci s pranýřem. Heinrich Wilhelm ze Starhemberga je v kronice uveden jako dobrý hospodář. Rozvíjelo se zde pivovarnictví, obchod se lněnou přízí a provaznictví. Roku 1680 kostel vyhořel a v roce 1704 se jako opravený stal sídlem samostatné farnosti Windhaag.
Od středověku do 19. století se dřevo, skácené z okolních lesů plavilo po řece na sever, směrem na České Budějovice a Prahu. Díky své poloze stranou od hlavních obchodních cest byly zdejší tržiště i statky ušetřeny válečného chaosu.
Požáry z let 1841 a 1872 vedly k přestavbě farního kostela do dnešní podoby, v níž je stále dominantou obce. V roce 1848 se prvním starostou a soudcem nové obce stal Leopold Sicher.