Wiśniowiečtí | |
---|---|
Země | Polské království |
Mateřská dynastie | Gediminovci |
Tituly | knížata (kňaz) |
Mytický zakladatel | Kaributas |
Rok založení | 14. století |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Wiśniowiečtí (polsky Wiśniowieccy) je polský knížecí rod rusínsko-litevského původu s erbem Korybut. Jejich rodové majetky se nacházely převážně na východě Koruny Polského království a jejich hlavním sídlem bylo město Loubny na dnešní Ukrajině.
Rod vymřel v roce 1744.
Podle rodové tradice pocházejí Wiśniowiečtí z litevského vévodského rodu Gediminovců, a předkem rodu má být vévoda Kaributas, syn Algirdase, jeden ze sedmi synů velkoknížete Gedimina.
Jméno rodu Wiśniowiečtí je odvozeno od jména jejich předkové pevnosti Wiśniowiec (dnešní Vyšnivec na Ukrajině).[1]
Členové rodu Wiśniowieckých měli titul kňaz (kníže). Na konci 16. století konvertovali z pravoslaví na katolicismus a naturalizovali se v Polsku. [1] V Polsko-litevském svazu národů měli značný vliv a v 16.–18. století získali veliký majetek na území dnešní Ukrajiny. Jejich panství byla natolik rozlehlá, že je řadila mezi nejmocnější magnáty v Polském království.
17. století bylo zlatým věkem rodu.[1] Mezi nejvýznamnější členy rodu patřili armádní velitel Jeremiáš Wiśniowiecký a jeho syn Michal Korybut Wiśniowiecký, polský král a litevský velkovévoda (1669–1673).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Famille Wiśniowiecki na francouzské Wikipedii.