Wolfgang Tillmans

Wolfgang Tillmans
Narození16. srpna 1968 (56 let)
Remscheid
Alma materArts University Bournemouth
Povolánífotograf, tiskař a umělec
OceněníHasselblad Award (2015)
Berlínský medvěd (2017)
Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2018)
Goslarský císařský prsten (2018)
Turnerova cena
Webová stránkatillmans.co.uk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wolfgang Tillmans
Freischwimmer 26
Lighter V
Lutz & Alex sitting in the trees
Market I
Paper drop (window)

Wolfgang Tillmans (* 16. srpna 1968 Remscheid[1]) je německý fotograf a umělec, který žije a pracuje střídavě v Londýně a Berlíně. Je považován za jednoho z významných současných umělců. V roce 2000 byl prvním fotografem a umělcem, který nebyl z Anglie, a získal Turnerovu cenu. V roce 2009 obdržel v Mannheimu Cenu za kulturu Německé fotografické společnosti.

Wolfgang Tillmans: Památník AIDS v Mnichově

O fotografii se začal zajímat již během studií na škole, zajímal se také o různé uspořádání forem a vybrané snímky.[1] V roce 1983 přišel jako student do Anglie, kde se setkal s britskou kulturou mládeže, místními časopisy s tematikou hudby a životního stylu jako například i-D.

V letech 1987 až 1990 žil v Hamburku a pracoval jako telefonní operátor v městské charitě. Využíval tamní fotografickou kopírku ke zvětšování nalezených fotografií. V roce 1988 poznal místní undergroundovou rave-scénu a začal tuto novou subkulturu dokumentovat.[1] Jeho snímky a portréty mladých lidí se od roku 1988 objevovaly v časopisech i-D, Tempo, Spex a Prinz.[1][2] V té době se konaly jeho první samostatné výstavy v kavárně Gnosa, Front a Fabrik-Foto-Forum.

Od roku 1990 do roku 1992 studoval na Bournemouth & Poole College of Art and Design[1] v jižní Anglii. Po ukončení školy se přestěhoval nejdříve do Londýna, pak v roce 1994 na jeden rok do New Yorku, kde se roku 1995 seznámil s německým malířem Jochenem Kleinem. Společně se po roce 1995 přestěhovali do Londýna a žili spolu až do roku 1997, kdy Jochen Klein zemřel na účinky nemoci AIDS.

Od roku 2012 úzce spolupracoval s kolumbijským umělcem a fotografem Juanem Pablem Echeverrim, a to jak při pořádání výstav, tak jako člen některých jeho hudebních projektů.[3]

Samostatné výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Výběr výstav:

  • 1988 „Approaches“, Café Gnosa, Hamburg[2]
  • 1993 Buchholz + Buchholz, Kolín nad Rýnem
  • 1993 Interim Art, Londýn
  • 1995 Kunsthalle Zürich
  • 1995 Andrea Rosen Gallery, New York
  • 1995 Regen Projects, Los Angeles
  • 1995 Portikus, Frankfurt nad Mohanem
  • 1996 „Wer Liebe wagt lebt morgen“, Kunstmuseum Wolfsburg
  • 1996 „Faltenwürfe“, Galerie Daniel Buchholz, Kolín nad Rýnem
  • 1998 „I didn’t inhale“, Chisenhale Gallery, Londýn
  • 1999 „Fruiciones“, Museo Nacional Reina Sofia, Espacio Uno, Madrid
  • 1999 Wako Works of Art, Tokio
  • 1999 „Soldiers“, Neuer Aachener Kunstverein
  • 1999 neugerriemschneider, Berlín
  • 1999 „Saros“ Galerie Daniel Buchholz, Kolín nad Rýnem
  • 2001 „Science Fiction / hier und jetzt zufrieden sein“ (spolu s Isou Genzkenovou), Museum Ludwig, Kolín nad Rýnem
  • 2001 „Aufsicht“, Deichtorhallen, Hamburk
  • 2002 „Vue d’en Haut“, Palais de Tokyo, Paříž, Francie
  • 2002 „Veduta dall’alto“, Castello di Rivoli, Museo d’arte contemporanea, Rivoli, Turín
  • 2003 „if one thing matters, everything matters“, Tate Britain, Londýn, Velká Británie
  • 2003 „View from Above“, Louisiana Museum for Moderne Kunst, Humlebæk, Dánsko
  • 2004 „Freischwimmer“, Tokyo Opera City Art Gallery, Tokyo
  • 2005 „Markt“, Galerie Meerrettich, Berlín
  • 2005 „Truth Study Center“, Meureen Paley, Londýn
  • 2005 „2005“, Galería Juana de Aizpuru, Madrid
  • 2006 „Freedom from the Known“, Museum of Contemporary Art, Chicago
  • 2006 „Freedom from the Known“, P.S. 1 Contemporary Art Center, New York
  • 2007 „Freedom from the Known“, Hammer Museum, Los Angeles
  • 2007 „Freedom from the Known“, Hirschhorn Museum, Washington D.C.
  • 2007 „Bali“, Kestnergesellschaft, Hannover
  • 2008 „Freedom from the Known“, Museo Tamayo Arte Contemporanea, Mexico City
  • 2008 „Lighter“, Hamburger Bahnhof, Berlín [4]

Společné výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Výběr výstav:

  • 1989 „Die Hamburg Schachtel“, Museum für Kunst und Gewerbe, Hamburk
  • 1993 „We Haven’t Stopped Dancing Yet“, PPS. Galerie F. C. Gundlach, Hamburk
  • 1993 „Belcher, Höller, General Idea, Tillmans, Odenbach“, Galerie Daniel Buchholz, Kolín nad Rýnem
  • 1994 „L’Hiver de l’amour“, Musée d'art moderne de la ville de Paris
  • 1994 „Soggetto Soggetto“, Castello di Rivoli – Museo d’arte contemporanea, Rivoli, Turín
  • 1994 „The Winter of Love“, P.S. 1 Contemporary Art Center, Long Island
  • 1994 „Streetstyle“, Victoria & Albert Museum, Londýn
  • 1995 „Take Me (I’m Yours)“, Serpentine Gallery, Londýn; Kunsthalle Nürnberg
  • 1995 „Human Nature“, New Museum of Contemporary Art, New York
  • 1996 „Kunstpreis der Böttcherstraße in Bremen“, Kunsthalle Bremen
  • 1996 „Glockengeschrei nach Deutz“, Galerie Daniel Buchholz, Kolín nad Rýnem
  • 1996 „By Night“, Fondation Cartier pour l’art contemporain, Paříž
  • 1996 „New Photography # 12“, The Museum of Modern Art, New York
  • 1997 „Die Kunsthalle Bremen zu Gast in Bonn“, Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn
  • 1997 Berlinische Galerie, Martin-Gropius-Bau, Berlín
  • 1997 „We Gotta Get out of this Place“, Cubitt, Londýn
  • 1999 „Can You Hear Me?, 2nd Ars Baltica Triennial of Photographic Art“, Stadtgalerie im Sophienhof, Kiel; Kunsthalle Rostock
  • 2000 „The British Art Show 5“, organised by the Hayward Gallery, London, for The Arts Council of England; Edinburgh, Southampton, Cardiff, Birmingham
  • 2000 „Protest and Survive“, Whitechapel Art Gallery, Londýn
  • 2000 „Apocalypse“, Royal Academy of Arts, Londýn
  • 2000 Turner Prize, Tate Britain, Londýn
  • 2000 „Uniforms, Order and Disorder, Pitti Immagine, Florence“, P.S. 1 Contemporary Art Center, New York
  • 2000 „Contemporary Utopia“, Latvian Centre for Contemporary Art, Riga, Litva
  • 2001 „Zero Gravity“, Kunstverein der Rheinlande und Westfalen, Kunsthalle Düsseldorf
  • 2002 „Sensationen des Alltags“, Kunstmuseum Wolfsburg
  • 2002 „Moving Pictures“, Solomon R. Guggenheim Museum, New York; Guggenheim, Bilbao, Španělsko
  • 2002 „Looking in – Looking Out“, Kunstmuseum Basel
  • 2003 „The Society for Contemporary Art Selection“, The Art Institute Chicago
  • 2004 „Jetzt und zehn Jahre davor“, Kunstwerke, Berlín
  • 2004 „The Flower as Image“, Louisiana Museum, DK, Fondation Beyeler, Riehen
  • 2005 „Arbeit an der Wirklichkeit“, The National Museum of Modern Art, Tokio
  • 2005 „Covering the Real“, Kunstmuseum, Bazilej
  • 2005 Oktobarski Salon, Bělehrad
  • 2005 „Migration“, Kölnischer Kunstverein, Kolín nad Rýnem
  • 2006 „Das 8. Feld“, Museum Ludwig, Köln
  • 2006 „Galerie Daniel Buchholz at Metro Pictures“, Metro Pictures, New York
  • 2006 „In the Face of History: European Photographers in the 20th Century“, Barbican Art Gallery, Londýn
  • 2006 „Click Double Click“, Haus Der Kunst, Mnichov
  • 2007 „Getroffen. Otto Dix und die Kunst des Portraits“, Kunstmuseum Stuttgart
  • 2007 „What Does the Jellyfish Want“, Museum Ludwig, Kolín nad Rýnem
  • 2007 „Into Me / Out of Me“, MACRO Museo d'Arte Contemporanea, Rím
  • 2007 „Visit(e)“, Palast der schönen Künste (Bozar), Brusel
  • 2008 „Street & Studio, Tate Modern, London“, Museum Folkwang, Essen
  • 2008 „15 Years/ Part III“ (mit Christopher Williams), Wako Works of Art, Tokio
  • 2009 53. Venedig Biennale, kuratiert von Daniel Birnbaum, Benátky
  • 2011 „20 Jahre Gegenwart. MMK 1991 - 2011“, Museum für Moderne Kunst Frankfurt (MMK), Frankfurt nad Mohanem

Monografie, katalogy, umělecké knihy, výběr:

  • 1995 Wolfgang Tillmans: Kunsthalle Zürich, wiederveröffentlicht 2002
  • 1995 Wolfgang Tillmans: Taschen, Köln, wiederveröffentlicht 2002
  • 1996 Wolfgang Tillmans: Wer Liebe wagt lebt morgen, Kunstmuseum Wolfsburg
  • 1997 Wolfgang Tillmans: Concorde, Verlag der Buchhandlung Walther König, Köln
  • 1999 Wolfgang Tillmans: Soldiers – The Nineties, Verlag der Buchhandlung Walther König, Köln
  • 1999 Wolfgang Tillmans: „Totale Sonnenfinsternis“, Galerie Daniel Buchholz, Köln
  • 1999 Wolfgang Tillmans: „Wako Book 1999“, Wako Works of Art, Tokio
  • 2001 Wolfgang Tillmans: Aufsicht/View from Above“, Hatje Cantz, Ostfildern
  • 2002 Wolfgang Tillmans: J. Verwoert/P. Halley/M. Matsui (Ed.): „Wolfgang Tillmans“, Phaidon Press, London, New York
  • 2003 Wolfgang Tillmans: If one thing matters, everything matters, Tate, London
  • 2005 Wolfgang Tillmans: Truth Study Center, Taschen, Köln
  • 2006 Wolfgang Tillmans: „Freedom from the Known“, P.S. 1, Steidl, New York
  • 2006 Wolfgang Tillmans: MCA Chicago / Hammer Museum LA (Ed.), Yale Un8iversity Press, New Haven / London
  • 2007 Wolfgang Tillmans: Manual, Verlag der Buchhandlung Walther König, Köln
  • 2007 Wolfgang Tillmans: Hans Ulrich Obrist: „The Conversation Series Vol. 6 – Wolfgang Tillmans“, Verlag der Buchhandlung Walther König, Köln
  • 2008 Wolfgang Tillmans: Lighter, Hamburger Bahnhof, Museum für Gegenwart, Hatje Cantz, Ostfildern
  • 2008 Wolfgang Tillmans: „Wako Book 4“, Wako Works of Art, Tokyo

Výběr cen:

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c d e guggenheimcollection.org Archivováno 5. 7. 2008 na Wayback Machine. Biographie, Stand vom 6. Oktober 2006
  2. a b Axel Schock & Karen-Susan Fessel: OUT! - 800 berühmte Lesben, Schwule und Bisexuelle, Querverlag, Berlin 2004, ISBN 3-89656-111-1
  3. The Life and Art of Wolfgang Tillmans. The New Yorker. 3 September 2018. Dostupné online. 
  4. http://www.art-in-Berlín.de/incbmeld.php?id=1439[nedostupný zdroj] Video: Wolfgang Tillmans „Lighter“ im Hamburger Bahnhof - Berlín
  5. kunsthalle-bremen.de Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine.: Bremer Kunstpreis und Kunstpreis der Böttcherstraße in Bremen 1985-2005 gesehen am 12. November 2006
  6. Wolfgang Tillmans erhält Goslarer Kaiserring 2018. www.sueddeutsche.de [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-15. 
  7. Eintrag auf der Website des Bundespräsidialamtes: Ordensverleihung zum Tag der Deutschen Einheit am 2. Oktober 2018, eingesehen am 28. September 2018